Proto hovořím o nízké schopnosti detekce dotyku, ne nízké přesnosti displeje. Samotný odporový displej je přesný, jenže vyžaduje dotyk v malé ploše, typicky stylusem. Kapacitní displeje jsou sice méně přesné, ale umí vypočítat tlak, takže umí (s trochou backendu, který iPhone přinesl) spočítat, kam prstem ukazujete na titěrné klávesnici, i když ve skutečnosti bříško prstu zmáčklo pět kláves celkem). A tohle byla neskutečná výhoda - byly mnohem přesnější na ovládání prstem.
...tlakové dotykové displeje s nízkou rozlišovací schopností detekce dotyku...
Bože, to je ale nesmysl! Hlavní výhodou odporových dotykových displejů je přesnost (až 1 mm2), o které se kapacitním může jen zdát (1 cm2). Výhodou kapacitních je vyšší citlivost na dotek prstem. Bohužel, kapacitní displeje vyhrály, protože lidi jsou líní vytahovat stylus :-)
Pořád se motáte v kruhu. Kapacitní displeje iPhone byly sice relativně použitelné, ale při zvoleném způsobu ovládání (kapacitní prstem, rezistivní stylusem) byly podstatně méně přesné (vaším slovíčkařením - s podstatně nižší schopností detekce dotyku).
Přesné by bylo napsat, že kapacitní displeje vyhrály navzdory své menší přesnosti (ehm, schopnosti detekce dotyku) tím, že byly lépe použitelné - nemusí se vytahovat a zastrkovat stylus, neztrácí se (!!!) a díky multitouch je řada operací, které by dříve vyžadovaly složité UI, triviálně proveditelná. To jsou hlavní devizy kapacitního displeje, které IMHO jsou za tím, že dnes telefon s odporovým displejem prakticky neseženete.