Vlákno názorů k článku Dětská pornografie vs. šifrování zpráv. Co má přinést nové nařízení Evropské komise? od misch - Prostě je to snaha řešit sociální problém (s...

Prostě je to snaha řešit sociální problém (s omezeným dosahem, protože zneužívání dětí opravdu není globální problém zasahující všechny skupiny a lokality) pomocí technických prostředků. Alias "s kanónem na vrabce", navíc s kanónem spíš ve formě kobercového náletu.

Aneb vynaložme obrovské úsilí (=spoustu času a peněz z kapes společností provozujících sítě a komunikátory) k tomu, abychom lépe zdůvodnili existenci některých úřadů, a abychom si mohli v kolonce "boj proti zneužívání dětí" odškrtnout políčko "zařízeno". Hnus. Přitom proti reálné pomoci ohroženým dětem bych nenamítal vůbec nic, naopak bych za ni byl moc rád.

Je to jen způsob jak si zajistit lepší kontrolu obsahu na internetu, když se to zabalí do hezkých vět o ochraně dětí, tak politici vše odkývají.

Hezké věty nejsou ten hlavní problém, horší je ta asociace s něčím vnímaným negativně tak všeobecně, že si každý dvakrát rozmyslí, jestli se odváží vystoupit proti a riskovat, že bude obviněn z napomáhání "těm hnusákům" (nebo rovnou, že bude asi jedním z nich). U takových témat je často jakýkoli pokus o racionální diskusi odsouzen k nepochopení a člověk je umlácen koncentrovanými emocemi založenými na projekcích něčeho, co vůbec neřekl.

Před časem jsem třeba při návštěvě svých rodičů jen poznamenal, že mi nepřijde košer, když v nějakém "investigativním" pořadu o silně medializovaném případu vraždy malé holčičky, který sledovali, ukazují podezřelého (který IIRC nebyl ani obviněn) takovým způsobem, že ho pravděpodně každý, kdo ho znal, musel poznat. Hned jsem si vyslechl, že se zastávám sprostého vraha a jak bych se na to asi díval, kdyby to byla moje dcera atd. Přitom nejsilnější "důkaz" proti tomu člověku bylo to, že ho někdo viděl poblíž místa činu s dalekohledem.

Ten argument “kdyby to byla tvoje dcera” nesnáším, lidé nejsou moc racionální, jednají podle emocí a příbuzní, zejména děti pro ně mají vysokou hodnotu. Ale společnost jako celek takhle nefunguje dobře, takový přístup vede k nekonečné vendetě i když už si nikdo nepamatuje, kdo si začal…

Problém je hlavně v sugestivní prezentaci problému. Někdy to lze dotáhnout k praktické dokonalosti: Pane obžalovaný, odpovězte pouze "ano" nebo "ne" na otázku: ještě stále bijete svou ženu?
Většina lidí vnímá "dětskou pornografii" jako natolik velké zlo, že jakkoliv drobné omezení či opatření je automaticky považováno za velmi dobrý skutek, často "bez ohledu na náklady a vedlejší škody".
Já na otázku: "Co kdyby se to stalo tvým dětem?" vždy popravdě odpovím: Tak bych chtěl, aby byl pachatel souzen a odsouzen. Důležité je, aby to byl pachatel - a nikdo jiný. Protože pokud by to měl odnést nevinný, znamená to, že to tomu hajzlоvi prošlo. Obvykle se to setká s nepochopením.
A omlouvám se za onen expresivní výraz,

To je ale jen jedním z mnoha důkazů, že občanku opravdu nemůže mít kdekdo.

"Přitom proti reálné pomoci ohroženým dětem bych nenamítal vůbec nic, naopak bych za ni byl moc rád."

A jak by takova "realna" pomoc mela podle vas vypadat?