1. Jazykově čistý překlad (tj. stále se předpokládá jurisdikce USA, eventuálně platnost v ČR na základě mezinárodních dohod, jimiž je ČR vázána) do češtiny.
2. Analogická licence napsaná v češtině, která je platná a právně vymožitelná v jurisdikci ČR?
Předpokládám, že se míní ad 2), ale nejsem si tím jist.
Bylo by zajímavé vědět, jak samotná organizace CC ony národní verze pojímá, zda ad 1 nebo ad 2 nebo ještě jinak.
Také by bylo možné pojetí snažící se "národní verze" zahrnout co nejtěsněji pod americkou verzi. Rozumějte - v mezinárodním (kolizním) právu je možné dát některé verzi přednost, nebo naopak se snažit dosáhnout stavu, kdy jsou si všechny navzájem rovné. O co z toho všeho CC usiluje?
Pochopitelně, že žádný autor není povinen publikovat pod jakoukoliv licencí, tak příliš nechápu, jak CC řeší právní potíže oné archivní služby.
Mnoho zcela základních otázek, ale v článku vůbec žádné odpovědi.
Jistěže, hlavním předmětem "národních verzí" je jejich použitelnost v daném právním systému a nikoliv jazyk, proto jsou své verze má USA, VB-Anglie a Wales, VB-Skotsko, Irsko, Kanada, Austrálie - byť jsou všechny anglicky.
Hlavní je, aby licence stejného jména znamenaly v jednotlivých jurisdikcích to samé (poskytovaly stejné uvolnění/možnosti použití), byť se používají jiné výrazy.
Knihovna se normálně dohodla s autorem na nějaké licenční smlouvě, která se musela dojednat. Díky CC knihovna autora jen požádá, aby využil licencí CC, která už je hotová a knihovna se o ní nemusí starat.
Hmm. Přesto těch nejasností ohledně "kompatibility" a pojetí této kompatibility mezi různostátními verzemi zůstává stále hodně.
Také se příliš nedomnívám, že by kterákoliv z CC licencí byla apriori nějak zvlášť vhodná pro účely knihovny-archivu. Tím míním především to, že pro autory může být příliš uvolňující a nebudou mít zájem pod CC ko-licencovat.
Pokud má autor zájem na šíření daného díla (informace v něm), tak mu tato licence může vyhovovat.
Pokud má autor jakýkoliv zájem na ochraně díla, pak mu všechny licence CC budou příliš volné, pod CC licencovat nebude a knihovna-archiv stejně bude muset psát separátní licenční smlouvy. Myslím, že to bude 95% - 98% případů a příliš práce jim licence CC neušetří, protože pod CC bude příliš málo děl.
Licence jako CC jsou vhodné pro kolektivní díla, která vznikají volnou interakcí osob, které nemají (aspoň zpočátku) možnost se organizačně spojit nějak jinak, typicky wiki-systémy.
Kromě některých výjimečných případů (wikipedia), kdy jsou lidé ochotni psát zdarma a díky obecnosti obsahu a množství přispěvatelů se časem k nějaké kvalitě doberou, by ale stejně pro tvorbu kvalitního obsahu bylo záhodno nějak skloubit běžný komerční model (základem musí být honoráře autorů) s volným spoluautorstvím. Tj. mít nějaký model, který honoruje autory, umožňuje jejich spolupráci, ale i konkurenci. V praxi to v historii vždy bylo zprostředkováno přes nějakou redakci, vydavatele, který přebíral část rizik a na margo toho VOLIL kvalitu (ať již měla jakoukoliv podobu), rozhodoval. V plochých strukturách je problém, kdo má na sebe tuto roli ARBITRA vzít, ať již jde o kvalitu, podíl na celku nebo s tím spojené honoráře. Jistě Vám neušlo, že spory vznikají i tehdy, když ani honoráře nejsou.
Licence CC neřeší totiž tyto situace, kdy autor "dává, aby ostatní autoři rovněž dali", ale i proto, aby dostal zaplaceno od čtenářů (nebo z reklamy). Je pak potřeba skloubit v jediné "licenci" to, že "někomu se určitá práva dají, a někomu ne". Klasicky se to řeší sublicencemi, které někdo spravuje.
Licence CC jsou určitě přinejmenším inspirací, právně poměrně solidní texty (byť univerzální celosvětová jurisdikce je zatím ještě vzdálená i v autorském právu), ale řešením na všechny obchodní situace aspoň zatím určitě nejsou.
To je snad jasné, že CC není univerzální. CC má blíže ke svobodným licencím, právě protože systém, který by omezoval práva jen pro někoho nebo spravoval sublicence apod. je složitější a vyžaduje přímé jmenování stran. CC se snaží pomoci, kde takové věci nejsou třeba.
Například dnes si každý může založit na internetu svojí fotogalerii. Drtivá většina autorů stejně za to že má vystavené svoje fotky žádné peníze nedostane. Ani jejich návštěvníci s nimi nemůžou vůbec nijak nakládat. I kdyby se někomu něco líbilo třebas užití bude ho odrazovat nutnost dohodnout se na licenci. Proto nastupuje Creative Commons, autor své fotky označí a návštěvníci si nemusí dohadovat zvláštní licenci. Pochopitelně pokud si je někdo označí jen pro nekomerční užití, tak se s ním bude třeba zase dohodnout na licenci např. pro reklamu.
Myslím, že i použití fotek s CC licencí je problematické. Sice můžete udělit komerční ko-licenci autorovi reklamy, ale je sporné, zda o ní bude mít zájem, když si již nemůže zajistit výhradní práva (protože dříve již byla CC). Hrozí mu pak, že mu nějaké jiné subjekty nadělají z jeho reklamní kampaně (nekomerčním používáním fotek) bramboračku.
Někdy se CC snad může hodit.
Ale moje úvaha šla spíše směrem, že by bylo záhodno mít obchodní model a licenci, který by umožnil volnou spolupráci, přesto nějak chráněnou.
Výhradní licence je přeci přesný opak licencí CC. Jistěže může existovat a určitě existuje spousta jiných modelových licencí, všechno nemusí obstarávat Creative Commons. To je jasně určeno pro lidi, kteří spíše chtějí se svými díly podělit.