No ono je to tím, že lidi se obecně živí ani ne tak něčím kreativním, potřebným, přínosným, nebo tak, jako spíš symbiotickým přežíváním na určitých pozicích, které se bez nich neobojedu :-)
Tohle je mozne a bezne u "tvurcich" profesi, kde mam nejaky problem ktery musim vyresit, najit cestu jak neco udelat, neco naprogramovat, atd. Bohuzel to neplati u obecnych "urednickych" pozic - kdyz babka co na urade hraje v pracovni dobe solitaire, tak se moje zadost o cokoliv na jejim stole vali mesic misto tydne. A je mi uplne k nicemu, ze si cestou z prace rekne "mela bych asi vyridit ty zadosti...", cimz dejme tomu "mysli na pracovni problem" :-)
Průzkum se nezabýval tím, jak často lidé myslí po pracovní době na pracovní problémy a tím vlastně pracují. Patrně to bohatě vyváží emajly v pracovní době.