Vlákno názorů k článku E-mail, morálka a produktivita práce od Michal Krsek - Pokud zamestnavatele tolik trapi, ze jejich zamestnanci maji...

Pokud zamestnavatele tolik trapi, ze jejich zamestnanci maji nizkou pracovni moralku, holt musi zajistit, aby zamestnanci proste na nic takoveho nemeli cas. Zamestnanec, ktery ma dostatek pracovnich ukolu, nema cas travit denne hodinu mailovanim.

Navic, pokud mu zakazeme mailovani, bude telefonovat, nebo se treba dloubat v nose.

Kazdy podnikatel by se mel predevsim podivat, zda ridici slozky (=management) plni svoji funkci.

Navic, narky podobne tem v clanku by se daly patrne sepsat o prakticky kazde technicke vymozenosti. Vynalezy proste, krome uzitku, prinaseji obvykle i nejaka negativa. Zakladem je, aby se zamestnavatel predevsim mel zamyslet nad tim, jestli je CELKOVE zamestnanec produktivnejsi s emailem (vcetne toho, ze ho tento obcas odvede od prace k soukromym vecem) - a pokud ano, tak je pro nej email vec uzitecna. No a jestli ne - tak je nejednodussim resenim zamestnanci proste uzivani emailu z prace znemoznit ...

Teprve az bude mit jasno v teto zakladni otazce je pripadne na miste "pilovat detaily".

Celkove je clanek, bohuzel, relativne zretelna soft-promotion. Sice nelže, ale ze vsech moznych aspektu vytahal prave ty, ktere se mu hodi na vytvoreni urciteho vyslednekho obrazu. Jen mi neni jasne, jestli je autorka clanku pachatelem, nebo jen obeti kdyz nekriticky prevzala cizi nazor. Zatim jeji clanky podobnymi ustrely netrpely ...

K napsani clanku me vedl skutecne ulek nad vysledky pruzkumu (myslim, ze ve skutecnosti jsou totiz vysledky jeste horsi), nanestesti duvody toho uleku nejak vsem unikaji. Pri psani jsem ale mela takovy neprijemny "gut feeling" (kdyz uz se tady tak hojne hovori o anglictine, tak proc ne rovnou v ni), ze clanek nepadne na urodnou pudu. The message simply didn't get through. Mozna jsem mela byt jeste specifictejsi, oc mi jde: o moralku. S vedoucim v praci si mohu domluvit cokoli (v ramci zakoniku prace apod., aby se zase nekdo neotocil na techto slovech), a podle toho pak praci vykonavat, chodit/nechodit v urcity den/hodinu, venovat se pracovnim/soukromym vecem tehdy a tehdy apod.

Ale pokud nemam takovouhle dohodu - a pruzkum me vedl k zaverum, ze vetsina z dotazovanych se ani nenamaha zjistit, jak se na jejich hodinove vylety do soukromych sfer po e-mailu divaji (BTW kde jsou pochuzky, telefony, web a zhava diskuse na webu nebo v kuloarech v pracovni dobe o vecech ani vzdalene nesouvisejicich s praci) - pak se jako radny zamestnanec proste chovam nekorektne, amoralne, protoze kradu pracovni prostredky a (cas jsou) penize svemu zamestnavateli.

[Taky jsem byla v minulosti zamestnana a nepripadalo v uvahu ani v mezinarodnim pracovnim prostredi v cizine travit cas (tj. minuty) na telefonu, i kdyz volal nekdo me z domova (tedy neslo o kradeni telefonnich poplatku, pouze o kradeni casu); moc jsem se take rozmyslela, kdyz jsem si potrebovala vytisknout treba tri soukrome stranky na pracovni tiskarne (jen v pripade nouze a zadneho nahradniho reseni vytisknout si to jinde)...a e-maily soukrome jsem zasadne vyrizovala doma...A nejsem svata a bez chyby a taky jsem si vedoma toho, ze lide proste nejsou andele.]

Proste jde o to, zda si lide uvedomuji, co je a co uz neni spravne, a jak jsou schopni z nejruznejsich duvodu posunovat hranice k obrazu svemu. A tohle byl jen miniaturni priklad toho - pro mnoho diskutujicich asi zcela zanedbatelneho - posunovani hranic. O to vic me to podesilo...

Jeste k te soft-promotion (davam prednost kvalitni self-promotion, kdyz uz): firmu provadejici pruzkum neznam a rozhodne si u me nepredplatila reklamu (i kdyz po povinnem procteni vetsiny z te haldy _diskusnich_ prispevku je mi to skoro lito ;-). Mohla jsem ovsem vypustit info o zajmech te spolecnosti a pro mnohe ctenare by to asi bylo zdanlive vic koser, protoze by se nejspis jen velmi malo z nich podivalo na jeji stranky. To zas nepripadalo koser mne.

Jednu trochu odlehcujici dousku na zaver: prestoze se na pruzkumy tohoto typu (i statistiky ruzneho typu a jejich vyhodnocovani) divam sama ponekud skepticky (i kdyz je za nimi renomovana, ehm nezavisla, firma), trpim zrejme nejakou paranoidni obsesi, ze cas od casu takto zjistene udaje pouziji...:-(

A kdyz uz je muj prispevek tak dlouhy, pridam neco jeste na adresu feministickeho paralelniho krouzku: mozna vam chybi v diskusich a na tomto serveru vubec trochu toho zenskeho ducha a pohledu na svet, ale vetsina prispevku vam mnoho dam/zen/divek/profesionalek asi neprilaka, spise odradi...

Obavam se, ze krome dikce pracovni smlouvy je vse ostatni co se zamestnavatelen dohodnuto mam a nemam otazkou lokalnich zvyklosti, vyvoje v case, a v nekterych pripadech take konrektnich osobnich vztahu, ktere se sefem mam. Nejsem si prilis jist, zda lze tak jednoduse rict, ze ve vecech, o kterych jsme nikdy nemluvili existuje nejaky jednoznacny "defaultni stav". Tim chci rict, ze si nemyslim, ze existuje nejake nezpochybnitelne pravo zamestnance na "neomezeny soukromy zivot v zamestnani". Neexistuje ale ani zadny implicitni zakaz, ktery by ho vylucoval jen na zaklade toho, ze jsme o tom se zamestnavatelem nikdy nemluvili. A to ani moralni.

Samozrejme, ze takove "nevyslovene smlouvy" prinasi nebezpeci chybne interpretace (prinejmensim uz v zakladni otazce, zda v konkretni veci vubec nejaka dohoda existuje), nicmene, ve chvili, kdy kterakoliv ze stran takovy rozpor zjisti, je vhodny cas se o prislusne veci pobavit a upravit ji "smlouvou vyslovenou".

Nepochybne se lze na "soukromy zivot" v pracovni dobe zjednodusene divat tak, ze vzdy jde o cas ukradeny zamestnavateli. Ale mozna jsou (v konkretnich pripadech) i jina, podstatne mene kriminalizujici vysvetleni - napriklad nejaka konkretni cinnost (treba rozhovor s mimoradne neprijemnym klientem) byla natolik narocna, ze okamzite pokracovani v podobne cinnosti prinasi vysokou pravdepodobnost spatnych pracovnich vysledku - a tedy skod, jejichz vyse muze prekricit hodnotu "ukradenych" peti minut, ktere zamestnanec venoval na "konsolidaci pred dalsim vykonem". A jestli se konsolidoval psanim soukromeho emailu, pitim kavy ci cumenim z okna, je v zasade jedno. Domnivam se, ze pro zamestnavatele by mel byt podstatny predevsim celkovy vykon. Lide nejsou stroje a nelze je zbavit individualnich vlastnosti. A je velmi nerozumen prehlizet realitu sveta, i kdyby se mi zrovna prilsi nehodila. Verim, ze dobry vedouci si uvedomuje, ze lide patrne budou mit lidske vlastnosti, a ze je prakticky nemozme je jich zbavit. Jsme presvedcen, ze strategie, kterou dobry vedouci zvoli, budou na tento fakt brat zretel. Dobry vedouci dokaze sestavit dobry team - a z lidi, kteri jsou v nem vymackne to nejlepsi, co z nich je principielne mozne dostat. Dokaze to tim lepe, cim lepe dokaze pusobit na kazdeho z nich. Jestli jeden zamestnanec z bezne pracovni dobu spotrebuje hodinu na soukrome emaily - ale presto ve vysledku dosahuje lepsich vysledku nez ten, ktery sice poctive pracuje nepretrzite, ale jeho prace je znehodnocena mnozstvim chyb, je zpozdile toho prvniho omezit a (pripadne) jeho vykon dostat na uroven toho druheho, horsiho. Naopak, za zvazeni stoji, zda tomu druhemu nenaridit povinne prestavky - ci zda ho zcela nevymenit za nekoho, kdo dokaze pracovni dobu vyuzivat efektivneji.

Spatny vedouci - typicky takovy vedouci, ktery ridi lidi podle prirucek "pro uspesne managery" samozrejme muze mit zasadni problem s tim, ze realni lide neodpovidaji zadne kategorii popsane v prirucce - a ten nepochybne bude mit tendenci lidi tem z prirucky prizpusobit. Ne proto, aby z nich dostal vetsi vykon - ale proto, aby mu zapadli "do supliku" a byl schopen na ne mechanicky aplikovat vyctene teorie.

Jsme ochoten nepochybovat nad vysledky citovaneho pruzkumu. Povazuji ale za krajne zjednodusujici ucinit si z takovych cisel rychle zavery typu "zabranim-li zamestnancum uzivat email/kourit/pit kafe/chodit na zachod usetrim rocne az 1 (2,5,7,28) pracovnich sil". Tak, jak jste to udelala vy. Samotna data pruzkumu vas k takovym zaverum rozhodne neopravnuji. Pruzkum se zabyval tim, kolik z pracovni doby je vyuzito pro soukrome ucely, nezabyval se ale dopady takto (zne/vy)uzite doby na celkovy prinos zamestnance pro zamestnavatele. V tomto aspektu (v tom, ze zamestnanci "kradouci cas" pusobi zamestnavateli skodu) slo, rekl bych, o vase vlastni zavery, ktere z pruzkumu nepochazely. Pro takove zavery jste ale, podle vseho, nemela zadna relevantni zdrojova data a slo z vasi strany predevsim o "pocit".

Diskutabilni pak je nejen "ekonomicky" rozmer problemu, tak jak jsem prave naznacil, ale dokonce i vami akcentovane hledisko moralni. Jestlize zamestnanec k (celkove) zvysenemu vykonu potrebuje nejakou cast pracovni doby "promrhat" pak mi pripada i moralne vhodnejsi, aby to udelal a zamestnavateli tak prinesl vyssi prospech, nez uzkoprse a slepe pracoval "jen pro nej", ale celkove dosahoval horsiho vysledku. Domnivam se, ze "pracovat co nejlepe" lze povazovat za soucast "dobre moralky" zamestnance a pokud je to pro dosazeni vyssiho vykonu nutne, pak je moralni povinnosti zamestnance potrebne penzum soukromych emailu vyridit.

Tim ani v nejmensim nechci naznacit, ze u vsech ve vyzkumu oslovenych respondentu melo vyuzivani pracovni doby k soukromum ucelum tuto vedomou motivaci, nebo alespon nevedome tento ucinek. Timto aspektem se vyzkum skutecne nezabyval a ani ja bych pro takovy zaver nemel zadne podklady. Domnivam se jen, ze dovodit skutecne dopady neni tak pruzracne jednoduche, jak jste to ucinila v clanku. A ze stejneho duvodu si nelze ucinit jednoduchy zaver o moralnim rozmeru celeho problemu ...

Dobře napsáno, přidám malé doplnění.

U mnohých zaměstnanců je pojem "pracovní doba" dost vágní. Pracují tak dlouho, jak je třeba a neváhají přijít do práce i přes víkend nebo v ní strávit noc, když je třeba. Obvykle jim takovýto čas není proplácen navíc a neznají pojem "přesčasové hodiny". Takže se dá těžko definovat "kradení času zaměstnavatele". Pokud je připojení k Internetu dostatečně rychlé a zaměstnavatel za něj platí měsíčně fixní částku, pak jediné prostředky, které zaměstnanec "krade" je opotřebení pracovních prostředků, třeba počítače a židle a spotřeba elektrické energie a vody. Vzhledem k tomu, že takový zaměstnanec nepobírá pravděpodobně minimální mzdu, jsou tyto náklady relativně nízké vzhledem k tom, co takový zaměstnanec zaměstnavatele stojí. Kromě toho, co zmínil pan Lukeš, bych dodal ještě to, že uvolněná atmosféra může přispět u kvalifikovanějších a kreativních profesích k lepším výkonům zaměstnance, takže tyto vynaložené prostředky je možno chápat jako návratnou investici.

Je například přihlášení do odborné e-mailové konference věc soukromá, nebo pracovní? Je sledování nejnovějších trendů v zájmu zaměstnavatele, nebo zaměstnance? Má se zaměstnanec vzdělávat výhradně ve svém volném čase, nebo je legitimní si občas něco přečíst i v pracovní době, zvlášť když je vysoká pravděpodobnost, že nabyté vědomosti zaměstnanec dříve nebo později ve svém zaměstnání využije ve prospěch zaměstnavatele? Je možné něco podobného určit nějakou explicitní dohodou? Já se domnívám, že dost těžko.