Co je na příkladu nevhodného? Je úplně jedno, jestli odstoupím od smlouvy pro neodstranitelné vady nebo bez uvedení důvodu proto, že byla uzavřena na dálku. Pořád se jedná o odstoupení od smlouvy. Funguje to naprosto stejně. A až se jim se zkaženým jogurtem budete snažit vrátit ještě naprosto bezvadnou flašku rumu, meloun a deset rohlíků, tak vás zcela oprávněně pošlou k šípku, až jim začnete tvrdit, že to přece byla jedna kupní smlouva.
A pak kdo tady má nevhodné příklady. Tam asi nepůjdu ten jogurt vrátit, ale reklamovat, protože asi jogurt nebudu kupovat po netu, ale v krámu. A tam to zase funguje trochu jinak. Navíc, pokud je něco vadné, tak sice můžete odstupovat od smlouvy, ale většinou lidi volí nikoliv odstoupení, ale reklamaci. A to je zase trochu něco jiného. jinak já také klidne připouštím variantu částečného odstoupení od smlouvy, ale těžko pak někdo po mně může chtít, abych mu ještě vrátil i náklady na poštovné, když ty by v případě mého konkrétního zboží byly stejné bez ohledu na to, jestli objednal jedno zboží nebo tři produkty.
Obavam se, ze pokud se nedohodnete (mineno nedohodne se prodejce a zakaznik) tak smlouva = potvrzena objednavka. A jestli na objednavce mate 1 nebo 100 polozek, stale se jedna o jednu kupni smlouvu, ne o 100 smluv. A odstoupit od smlouvy castecne nelze (opet, pokud si to dohodnete predem, optimalne samo pisemne, tak lze, ale stale zustava zakaznikovi pravo odstoupit od smlouvy jako celku, protoze to je ze zakona).
Tohle by asi slo osefovat tak, ze "nevratne" produkty by neslo objednat zaroven s "vratnymi".
To je váš problém, jak ji rozdělíte. Jestli s tím máte takový problém, tak to prostě neposílejte v jednom balíku a máte to vyřešeno, jak ji rozdělíte. Doprava samotná je součástí toho plnění, skutečně nevím, co s tím máte za problém. Můžu si u vás objednat samotnou dopravu ničeho? Asi ne, že... Už mě debata unavuje, pokud si chcete prosazovat svůj názor, který je podle výkladu ESD zcela zjevně nepřípustný, tak si tak čiňte za své peníze u soudu a hodně stěstí, určitě se vám to vyplatí, až to zacálujete i s náklady soudního řízení a ty dvě stovky se vyšplhají na nějakých 20 tisíc. :-P
Tak tímto názorem, že zrušit lze jen celou smlouvu mi tady argumentují Vaši kolegové oponenti. Pak tedy dobře, jak vyřešíte tedy tu situaci, kdy vrátí ten CD přehrávač. Kolik mu vrátíte poštovného? Celé? Takže "zákazník" si nechá cédéčka a má k nim jako bonus dopravu zdarma? Nebo podle čeho tu částku za dopravu rozdělíte? A jak to, že si zákazník nekupuje dopravu? Zákazník si určuje jakou chce službu - jestli chce poslat Českou poštou obyčejně, nebo expresně, nebo jestli chce spediční službu (takže si přeci vybírá a objednává tuto službu)a podle toho platí za takovou službu poplatek. Platí ho prodejci a prodejce si na zajištění této služby najímá třetí stranu, což ale zákazníkovi je úplně jedno, ten má vztah s prodejcem. A stejně jako nejde vrátit ta cédéčka, jak sám píšete, tak dle stejného odstavce ve eu směrnicinejde vrátit tu objednanou službu.
Jiná věc je samozřejmě v situaci, kdy řeknu, že má zákazník dopravu zdarma (resp. v ceně zboží). Pak samozřejmě pokud zboží vrátí, musí dostat celou částku, která se nesmí nijak ponížit o náklady na dopravu. To chápu, je to logické a správné. (a dle mého to byl i případ o kterém ten soud rozhodoval, viz ty poznámky o paušálu ke každé objednávce) Ale pokud si zákazník tuto službu vybírá, určuje si, jestli zvolí levnější nebo dražší, pak je to prostě objednání služby a ta prostě byla spotřebována a není možné od ní odstoupit. A prosím, neargumentujte tím, že neumím číst, to je trochu laciné. Dejte mi prostě argument, proč v případě co popisuji není doprava služba spotřebovaná před skončením lhůty na odstoupení a proč na to nelze použít odstavec 3 článku 6 výše uvedené evropské směrnice. Již přímo v rozhodnutí ESD je uvedeno, že se vztahuje k odstavcům 1 a 2 článku 6 směrnice. Tudíž dle mého nijak neomezuje platnost odstavce 3.
Pokud nechcete číst a rozumět, je debata zbytečná. Ne, zákazník si nekupuje dopravu, prodejce zboží není DHL. Váš příklad je zcela uhozený, protože CDčka a priori prostě vrátit nemůže, ta směrnice to přímo vylučuje. A kde se tady proboha vzal názor, že když si koupím v obchodě několik různých věcí, jedná se o jednu kupní smlouvu? Samozřejmě nejedná. Pokud si koupím televizi, ledničku a pračku, pak se samozřejmě jedná o kupní smlouvy tři. Jakýkoliv jiný výklad je zcela absurdní, vedl by např. k tomu, že byste nemohl odstoupit od smlouvy na koupi ledničky v případě, že se se na ní vyskytně neodstranitelná vada, protože přece televize a pračka fungují bezvadně.
Víte, ale já pořád nechápu v čem není ten výklad v souladu. Zákazník si přeci kupuje zboží a službu (dopravu), tyto položky jsou odděleně uvedeny na faktuře. Chce bez udání důvodu zboží vrátit. Proč ne, klidně, nejsem proti, vrátí zboží, dostane za něj peníze, ale službu nevrátí, takže za ní peníze nedostane.
Jak byste tedy aplikoval Váš eurokonformní výklad třeba v situaci, kdy si někdo koupí v obchodě CD přehrávač a k tomu dvě cédéčka. Cédéčka si doma poslechne (tj. rozbalí je atd), ale ten přehrávač se mu nelíbí a chce jej vrátit. Takže dle mé logiky vrátí přehrávač, dostane prachy za přehrávač, ale nedostane ani peníze za dopravu ani za cédéčka. Dle vaší euro - logiky by tedy musel vrátít jak přehrávač tak cédéčka (ruší se celá smlouva, že). Jenomže audio nahrávky, pokud byly rozbaleny nelze vrátit (a to v té eurosměrnici i v OZ je a to prostě nijak neokecáte). Tudíž co s tím? Z toho jasně vyplývá, že nemůže vrátit ani ten přehrávač a nedostane nic a bude to. Nebo jak tedy? Když ta cédéčka od nej vezmu, tak je to porušení Autorského zákona, protože on si je koupil, poslech a tím na něj přešla užívací práva. Takže tady to EU nějak neštimuje...
Asi jste clanek necetl pozorne, je uplne jedno, jak je to v nasem zakone:
"Evropský soudní dvůr následně rozhodl, že směrnice 97/7/ES musí být v tomto ohledu interpretována jako nadřazená zákonům jednotlivých států, které by umožnily provozovatelům e-shopů či zásilkových služeb požadovat od zákazníků, kteří zboží vrátí ve lhůtě stanovené zákonem, úhradu nákladů na dopravu směrem k zákazníkovi."
"pokud si někdo objedná třeba pět různých produktů, jeden se mu nelíbí a ten vrátí v rámci odstoupení od smlouvy."
Nemuzes vratit jeden. Ta smlouva je na 5 produktu. Takze bud vratis vsechny nebo zadny,
Takovýto výklad prostě není možný, jelikož vám ESD zcela jasně řekl, že je v rozporu s tou směrnicí. Tím, že se náklady na dopravu budete snažit nacpat jako jakousi samostatnou položku někam jinam, si nijak nepomůžete. A tím, že byste snad nedejbože s tohoto důvodu bránil spotřebiteli odstoupit od smlouvy zcela, to už vůbec ne.
Jenomže Vy zase nečtete všechno. Protože uvedené vyjádření ESD se vztahuje k čl. 6 odst.1 a 2. A sakra, on je tam ještě odstavec číslo 3 a světe div se, on je v podstatě totožný s mnou uváděným odstavcem 8 z našeho OZ. Takže naše legislativa je zcela v souladu s evropskou a tudíž platná. Nebo snad ne? Jinak cituji tu podstatnou část z evropské směrnice:
Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, nesmí spotřebitel uplatnit
právo odstoupit od smlouvy stanovené v odstavci 1 u následujících
smluv:
— o poskytování služeb, bylo-li se souhlasem spotřebitele zahájeno
plnění před uplynutím lhůty sedmi pracovních dnů uvedené
v odstavci 1
Je doprava služba? Asi ano. Byla započata před skončením lhůty? Já myslím, že ano. Takže proč by mělo být něco vraceno? Může mi to někdo jasně vysvětlit?
Co by na to, jako? V článku máš jasně napsáno, že podobným způsobem nelze vnitrostátní právní normy výkládat, neb o tom tak ESD rozhodl.
Článek 6 odst. 1 první pododstavec druhá věta a čl. 6 odst. 2 směrnice 97/7 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která dodavateli umožňuje, aby ve smlouvě uzavřené na dálku požadoval po spotřebiteli náklady na dopravu zboží v případě, že tento spotřebitel uplatní své právo odstoupit od smlouvy.
Celé znění v češtině: Věc C-511/08 - Handelsgesellschaft Heinrich Heine GmbH v. Verbraucherzentrale Nordrhein-Westfalen eV
Dobrý den, tyto diskuse jsou velice zajímavé, nicméně neustále se točí kolem odstavce 7 paragrafu 53 OZ. Nicméně Tato část má těch odstavců více a hned další, osmý říká toto:
(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv
a) na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,
b) na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,
c) na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,
d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal,
e) na dodávku novin, periodik a časopisů,
f) spočívajících ve hře nebo loterii.
Dle mého je hned první bod aplikovatelný na poštovné a balné. Je to přeci služba a ta byla spotřebována, takže nevidím důvod, proč by měly být peníze za takovou službu vraceny.
A ještě druhá věc - pokud si někdo objedná třeba pět různých produktů, jeden se mu nelíbí a ten vrátí v rámci odstoupení od smlouvy. Jaké poštovné se mu bude vracet? Pokud by se měly vrátit peníze za dopravu, pak má ten člověk rázem dopravu zdarma. To asi nedává smysl... Co Vy na to, pane Vyleťale?