Názory k článku E-shopy čeká změna: prodej za hranice se bude řídit předpisy země zákazníka

Jako vtip dobré. :-)

Ale pokud se vrátíme k podstatě věci, ono to možná nebude tak žhavé, neboť v přílušném Nařízení Řím I. (593/2008) se v příslušném článku 6, odst. 1 píše, cituji:

"smlouva ... se řídí právem země, v níž má
spotřebitel obvyklé bydliště, pokud:

a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatel-
skou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé
bydliště, nebo
b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo
na několik zemí včetně této země zaměřuje"

Takže pokud tomu správně rozumím, jestliže budu nakupovat v e-shopu, který se "NEzaměřuje na Českou republiku", uvedené ustanovení se pro danou situaci neplatí, kupní smlouva se uzavře jako dosud podle práva platného v zemi provozovatele e-shopu, provozovatel e-shopu nemusí nic řešit a panika je zbytečná...

Najde se nějaký věci znalý právník, který by mou hypotézu potvrdil nebo vyvrátil? Ď.

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2008:177:0006:0016:CS:PDF

Tohle prakticky znemožňuje dosavadní právní jistotu podvodníků, že si můžou při internetových obchodech stanovit velmi skrytě v obchodních podmínkách třeba Seychellské právo jako rozhodné a potom klidně místo objednané elektroniky posílat zákazníkům cihly nebo nejlépe vůbec nic. Z poměrně rozsáhlých zkušeností tohoto typu vychází schválená právní úprava.

1) Gratuluji Vám - řada jiných lidí takové štěstí neměla

2) To je pravda, ale když bude z vedlejší ulice a bude provozovat e-shop na serveru v USA a dá si tam rozhodné právo Somálské, tak máte alespoň nějakou šanci se domoci svých práv. Problém ale může především nastat tehdy, pokud on zažaluje Vás - třeba za to, že jste se objednáním zboží podle něj zavázal k jeho pravidelnému odběru jeho předraženého šmejdu po dobu několika let. To se totiž děje.

3) Proč to k nám nechtějí posílat když zatím ještě neplatí ta nová úprava a jak to ta nová úprava změní?

OK, to si tady můžeme argumentovat donekonečna a stejně jeden druhého nepřesvědčíme - jinak vymáhání rozhodčích nálezů funguje celosvětově - je na to mezinárodní dohoda.

Věřte tomu, že si to EU nevycucala z prstu - určitě tam k tomu probíhalo mnoho odborných debat a právních posouzení než to vydali.

Žárovky nikdo nezakázal - to byl jen chytrý marketingový tah obchodníků - "kupujte žárovky - nebudou!". Ale to jsme utekli jinam.

To si fakt myslíš, že se jednoho dne zrána nějaký bruselský úředník probudí a řekne si: "Dneska je krásně - co já dneska zakážu? Třeba žárovky!" a zakáže 800 milionům lidí z fleku žárovky? To asi fakt ne. A propos - jsi teď a tady schopen doložit přímo to nařízení, které ty žárovky přímo zakazuje?

http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2009:076:0003:01:CS:HTML

Pěkný - a kde je tam ten zákaz konkrétně?

To už říkal Hitler, že jen silní jedinci mají nárok na přežití......

Tak to je dobře pane "Flasi", že vedeme konstruktivní debatu - ano teď s Vámi do jisté míry souhlasím, že holt každá norma je výsledkem nějakého procesu do které se promítají i vzájemně protichůdné názory a výsledek nemusí odpovídat zájmům všech zainteresovaných stran - u někoho může odpovídat více, u někoho méně a u někoho vůbec. Bohužel i demokracie představuje jistou formu násilí a tak je prosazen názor, který někomu (avšak jistě ne většině) nemusí vyhovovat. Pokud se časem skutečně ukáže, že to není optimální řešení (pověstné zakřivení banánů), pak se opět demokraticky rozhodne o jeho zrušení.

Také se některé věci vyvíjejí - kolika lidem vyhovovalo rozdělení Československa tehdy a kolik jej dnes považuje za správné?

Konkrétní identifikátor toho nařízení považuji za podstatné kvůli jeho přesnému obsahu - vzpomeňte si na novinové titulky typu "EU nám chce zakázat rum!"

Nechápu, co to má za smysl. Vy nevěříte, že tam ten zákaz je? Proč si to prostě nepřečtete?

Článek 3

Požadavky na ekodesign

1. Nesměrové světelné zdroje pro domácnost musí splňovat požadavky na ekodesign uvedené v příloze II.

100 W žárovka požadavky uvedené v příloze II nemá šanci splnit, dosaďte si příkon 100 W, světelný tok 1200–1400 lm a uvidíte.

Já myslím, že ten obchod vůbec nebude znemožněn - pouze řešení případných sporů bude probíhat podle českého právního řádu - nic víc. Je plně rizikem toho prodejce jaké zboží (s českými návody nebo bez) sem dodá - žádná ČOI na něj nevlítne, pokud nebude v ČR.

Tady je to popsáno podrobněji: http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=654055

Loboval jsem v parlamentu za lepší ochranu podnikatelů před podvodníky na internetu.

Vycházím z této definice: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lobbing

Tak to asi máme každý jinou představu o tom co je lobbing - já jsem se snažil a neustále snažím ovlivnit poslance, ministry i premiéra aby uznali, že katalogové podvody jsou problém a ne jen případ pár "blbců co nečtou pořádně obchodní podmínky". Přečtěte si tohle: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/katalogove-firmy-mimo-zakon-rozhodnou-poslanci_151477.html

Podle vás je to možná požadování zbytečně omezující ochrany, ale já myslím, že jsou jisté hranice, které by nemělo být dovoleno beztrestně překročit.

>Dohodněme se tedy alespoň na tom....
s takovým "eurojasánkem" jako jste Vy se dá těžko na něčem dohodnout.
Vám kdyby z Brusele nařídili srát hranatý hovna, tak je budete doma lisovat před spláchnutím do krabiček :):):):)

Consumer = zákazník - tedy spotřebitel, ale i jiný podnikatel, který něco kupuje. Doposud značně nejasné pojmy - čeká se na nový Občanský zákoník.

blacklist s nepoctivými firmami vás od exekutora neochrání - tohle je aspoň pokus.

Podvodníci si vždycky najdou nějaký fígl - to není důvod k rezignaci na snahu jim v podvádění bránit.

Prosím aplikujte kritérium přiměřenosti - tohle není srovnatelné se zavíráním do vězení. Když chci něco levného z elektroniky a fakticky bez záruky, nikdo mi nebrání to nakupovat třeba na www.dealextreme.com - a pozor - funguje to vcelku spolehlivě včetně bezproblémových dodávek do ČR a nevím jak by to chtěl někdo v budoucnu omezit.

Myslím, že bude dobré nechat pracovat čas - zkusme to zhodnotit po roce.

Pěkné Vánoce!

Opačným extrémem je zrušit Policii - ti bohatší si zaplatí ochranku.

To je filozofická otázka a já předesílám, že nijak netrvám na tom, že ten jediný a správný názor je ten můj - nicméně nějaký názor mám a to že osoby volající po zrušení státu jej sami pokrytecky využívají - uveďme si příklad:

Pokud někdo bude volat po odhlášení se ze služeb Policie a vracení části daní, bude přitom stejně ve skrytu duše spoléhat na to, že jeho okolí chráněno je a že na jeho majetku nikdo nepozná, že chráněn není. A i kdyby si jej musel povinně označit nálepkou "Tento majetek nepodléhá obecné veřejnoprávní ochraně a jeho majitel se bude svých práv domáhat výhradně v občanskoprávním řízení podle práva toho státu, který si určí zloděj" - pak se bude spoléhat na to, že se k němu ti zloději prostě nedostanou nebo že se jim to vzhledem k malému poštu podobě nechráněných osob prostě nevyplatí.

Pokud o tuto ochranu nestojíte, můžete nakupovat jinde - např. na čínském www.dealextreme.com - pozor - to je zcela seriózní e-shop a skutečně to funguje - a prodává VELMI levně, možná i proto, že není a asi nikdy nebude zatížen takovou ochranou, která je Vám na obtíž a přitom mu nedělá žádné potíže dodávat do ČR.

Navíc - prosím uvědomte si znovu - bavíme se o řešení sporů - pokud ten e-shop bude mít 99% zákazníků, kteří s jeho zbožím nemají žádný problém, ani neprodává nic zdravotně závadného (koupil by jste si čínské sušené mléko?), pak jej nemůže toto nařízení nijak omezit. Pokud však bude mít 10 a více procent nespokojených zákazníků, pak by mohl mít problém.

Legislativa na ochranu spotřebitele je v EU více-méně jednotná. Směrnice o klamavé reklamě a o nekalých obchodních praktikách také. Tak o co vlastně jde?

Já mám jednu osobní zkušenost s lobbováním - viz zde: http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=59830 a myslím, že to probíhalo korektně.

Já nevím jak zapůsobí tato ochrana - neznám ani její přesný text. Jsem si jist, že se k tomu určitě vyjádřilo v průběhu legislativního procesu dost odborníků. Počkejme si na výsledek - tak za rok to můžeme objektivněji zhodnotit.

Já chápu Váš přístup a považuji ho za legitimní. Ani já nevolám po 100% ochraně za každou cenu a proti vůli chráněného - to je nesmysl. Na druhou stranu - nemohu být např. jako pacient partnerem lékaře a posuzovat, jestli vůči mně aplikuje ten nejlepší postup - na to prostě nemám vzdělání ani praxi. A když se dotyčný lékař rozhodne mně postrašit, že mám rakovinu a že jen jeho zázračné injekce za mnoho tisíc mně mohou vyléčit - můžu mu to v tu chvíli jen těžko kvalifikovaně vyvrátit. Jo - můžu se objednat jinam a celé vyšetřovací několikatýdenní martyrium podstoupit znovu, ale co přitom budu prožívat?

Nelze znásilněnou ženu odkazovat POUZE na občanskoprávní řízení. Nelze okradenou důchodkyni obvinit z toho, že si za přepadení může sama, protože neumí internetbanking a chodí si pro důchod na poštu.

To jsem asi špatně vysvětlil: Když chci něco někam prodávat, není mým zájmem vyvolávat spory - to by mi asi dlouhodobě zisk nepřineslo, protože dneska se v globalizovaném světě fšecko hnedky rozkecá. Takže se budu muset tak jako tak snažit, aby byli zákazníci spokojení a neměli vůbec potřebu řešit nějaké spory - tedy používat nějaké paragrafy (kteréhokoli státu). Takže když budou nespokojeni a výrobkem za který dali třeba své roční úspory a já to v té zemi chci prodávat dál a mám s tím celkem úspěch, tak jim rád vyhovím i když to bude třeba nad rámec zákona.

Jiná situace bude, když to tam budu chtít prodávat krátkodobě (na okamžitý nekalý zisk) a jakmile všichni zjistí, že naletěli a koupili předražený šmejd, tak se stáhnu a zavřu krám - to pak může být těm zákazníkům vcelku vhod, že kvůli tomu nemusí detailně studovat zákony cizí země. Já vím, že to nepomůže na 100%, ale trochu snad ano.

Jestliže někdo investuje do české lokalizace svého e-shopu, nebude pro něj asi příslušné Nařízení představovat problém (a pokud ano, pak je otázka, jaké byly jeho úmysly :-).

Co však myslím opravdu reálně hrozí -- bude-li nová úprava vyžadována striktně od kohokoliv hlava nehlava -- že někteří drobní prodejci/výrobci raději prodej do Česka odmítnou, než aby riskovali problém vzniklý z neznalosti české právní úpravy...

A nebo když je prodávající Čech formálně z Německa - zákazník z Česka a nepoctivý prodejce vpašuje někam hodně hluboko do všeobecných podmínek, že se případné spory budou řešit před mexickým soudem a následně vám místo drahého počítače pošle balík cihel a ještě Vás v tom Mexiku zažaluje, že jste odmítl odebírat takovýto balík každý měsíc, přestože v těch VOP bylo někde šikovně schované i takovéto ustanovení - uděláte si výlet do Mexika?

Ono to není vycucané z palce - přesně takto fungují tzv. Katalogové podvody.

Právě naopak - když i celoevropsky uznaný katalogový podvodník, jehož management byl v létě ve Švýcarsku pozatýkán dokázal právě s využitím české právní úpravy vyhrát několik soudů - pak není ohledně české právní úpravy o co stát.

V tom případě doporučuji obrátit se na evropského ombudsmana - tato funkce je zřízena právě pro ty účely, kdy se někdo domnívá, že mu nějaké evropské nařízení zkomplikovalo život. Lze mu posílat podněty v češtině a on také v češtině odpoví.

http://www.ombudsman.europa.eu/home/cs/default.htm

Přiznám se, že těmto argumentům rozumím. Dohodněme se tedy alespoň na tom, že v našich civilizačních šířkách a současném stupni vývoje jsou nulová ochrana i stoprocentní ochrana nepřípustnými extrémy a že je nutno hledat přijatelný koncensus někde v pásmu přiměřenosti.

Stejný problém se asi bude řešit třeba u dětské pornografie.

Seriózním e-shopům to nemůže vadit - ty nepodnikají proto, aby se soudily. Vadit to bude podvodníkům, kteří chtěli od samého počátku klamat zákazníky a doposud spoléhaly na obtížnou vymahatelnost práva tím, že si ve smlouvě stanovily rozhodné právo třeba australské.

Záleží na tom, jestli chce prodejce skutečně něco poctivě prodávat a nebo někoho podvádět (třeba tím, že mu bude posílat záměrně šmejd nebo třeba cihlu místo mobilu). V tom prvním případě se pro něj fakticky nic podstatného nemění - bude prodávat dál, protože neprodává proto, aby se soudil. V tom druhém případě bude mít problém, protože doposud stačilo udělat za pár šupů e-shop, dovedně zakamuflovat do obchodních podmínek třeba guatemalské rozhodné právo, nechat zákazníky nakupovat = platit a potom jim nic neposlat. Když se s ním chtěl někdo soudit - mohl si udělat výlet do Guatemaly - i když podvodník bydlel ve vedlejší ulici.

A kdo by mi co mohl, kdybych to tam posílal? Dobře - španělský návod může být i takovýto (překládám Váš původní příspěvek): "1) La legislación "en lugar común" no es lo mismo que "estoy dispuesto a apostar a la existencia de su negocio que está unida.

2) Aun si hubiera uno, todavía surgen debido a "proteger" a los consumidores los costes adicionales que deben ni usted ni la desean los consumidores. Ver las instrucciones de traducción.

Simplemente: Si usted fuera un hombre de negocios que le gustaría comprar un año 3 (por ejemplo) o los búlgaros francés, adaptarse a los requisitos legislativos (leyes o ensayar. Usted apuesta por la conformidad de la traducción de documentos en el idioma nacional), o prefiero no decir "Lo siento, no (por ejemplo) no enviar Bulgaria y Francia."

Nebo bulharsky: "1) Законодателство "по-скоро обща" не е същото като "Аз съм готов да заложи на съществуването на тяхната дейност, която е обединена.

2) Дори и ако тя е един, ти все още да възникне поради "защита" на потребителите на допълнителните разходи, които трябва нито вие, нито на потребителите желаят. Вижте превод инструкции.

Просто: Ако сте бизнесмен, който искате да си купувате 3 години (например) или френски българите, да се адаптират към изискванията на законодателството (закони или репетират. Заложите на съответствието им превежда документи в националния език), или предпочитате да кажа "За съжаление, не (например), не изпращайте България и Франция."

Francouzsky? Nemám problém: "1) La législation »plutôt commun» n'est pas la même que «Je suis prêt à parier de l'existence de leur entreprise qui est uni.

2) Même si elle avait un, on continue de soulever en raison de "protéger" les consommateurs les coûts supplémentaires qui ne doivent ni vous, ni les consommateurs veulent. Voir les instructions de la traduction.

Simplement: Si vous étiez un homme d'affaires que vous voulez vous acheter une année 3 (par exemple) ou les Bulgares français, s'adapter aux exigences législatives (lois ou répéter. Vous misez sur la conformité de la traduction de documents dans la langue nationale), soit ils préfèrent dire "Désolé, faire (par exemple) ne pas envoyer de la Bulgarie et la France."

Dokonalé to není, ale nároky to splňuje.

Pořád si myslím, že to má efekt až když se řeší spory - to znamená pokud tam prodávám abych měl spory, pak mně to poškodí. Jak jinak mně to může poškodit?

vzhledem k tomu že třeba jeden francouzský eshop má i české stránky silně pochybuju že by se nezaměřoval na české zákazníky...

S tou zárukou to není tak jednoduché, dva roky jsou minimum, ale např. v Anglii mají prodejci zákonem danou odpovědnost za vady v některých případech až šest let, ve Švédsku tři roky apod. Stejně tak podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy jsou v různých státech EU různé. Pochybuji, že tohle budou chtít nějaké malé e-shopy řešit, to spíše do ostatních států EU prostě přestanou prodávat.