Kazdy prodejce je povinen zbozi predvest, je dokonce povinen mit obchod zarizen tak, aby zbozi predvest v chodu mohl => musi jej rozbalit, a uvest do provozu. A to nikoli nejaky predvadeci vzorek, ale kazdy jeden kus o ktery zakaznik projevi zajem.
Pokud to delat nechce, je tu ta moznost zbozi zakaznikovi dat s tim, ze jej muze vratit. Nevidim v tom zadny problem. Pokud se nekomu nelibi, ze zakaznici zbozi vraci, necht jim jej neposila.
Zaruka se kupodivu nevztahuje na to, ze prodejce uvadi nepravdive nebo neuplne udaje. Presne z toho duvodu ma zakaznik pravo vraceni zbozi.
Jinak je zajimave, ze se toto ujednani zakona neustale probira, kdyz kazdy obchodnik muze potvrdit, ze vratek je pod 1%. Takze zadny problem s pujcovanim neexistuje. A specielne v tomto ohledu zde zadna zmena vuci lonskemu stavu nenastala.
„Na druhou stranu se e-shopum vubec nedivim kdyz vycurani cechacci funguji tak jak funguji.“
Problém je, že obchodníci jsou také vyčůraní Čecháčci. A rozhodně nejsou svatí.
Kolikrát už jsem psal na Českou obchodní inspekci. Dokonce jsem se i soudil.
Je zvláštní, že ty Čecháčci jsou vyčůraní, ale najednou přesnou takoví být, jakmile se stanou obchodníky podle vás. Tomu snad nevěříte a na pohádky už jste asi starý ne?
Na druhé straně je to boží bič na obchodníky, že nefungují řádně reklamace v Česku. A že obchodníci vymýšlejí co největší nepříjemnosti aby cokoli šlo rozumně reklamovat.
Tudíž nefungující zboží se mělo reklamovat, a prodejce měl automaticky rychle reklamaci vyřídit jako oprávněnou. Vzhledem k tomu, že v Česku jsou obchodníci vyčůraní Čecháčci, abych si vypůjčil ten termín shora, tak toto je naprostá utopie v Česku, ale samozřjemost v zahraničních civilizovaných zemích.
Ve výsledku tak 14denní hůta pro vrácení zboží mimo jiné supluje svinskost a podvodnost českých prodejců při přístupu k reklamacím.
Obchodníci by měli být zticha, a jejich trapné plačky si nechat pro sebe, protože sami se svinsky chovají v reklamacích. V jiných zemích EU se možná obchodníci chovají lépe ke svým zákazníkům, a tam pak mohou být mírnější úpravy.
Na hrubý pytel musí být hrubá záplata.
Mne by spíše zajímalo, ve které hlavě se zrodil takový nesmysl, jako je absurdní právo zákazníka dle vlastní libovůle vrátit 14 dní používané zboží s nárokem na vrácení plné ceny. To si nedovolili ani komunisti... Spotřebitel je chráněn povinnou zárukou proti vadám zboží, atd., atd.. Jaké jsou důsledky tohoto nesmyslu? Vyšší cena zboží (obchodník dodatečné náklady započítá do ceny), méně odpovědnosti zákazníka (nakupujte co nejvíc, kdyžtak to vrátíte), více administrativy prodejcům (další pracovní místa). Tedy vyšší spotřeba, vyšší ceny, vyšší odvedené daně a méně svéprávný občan. Tolik k sociálně ekonomickému inženýrství socialistů v EU.
Já nikoho takového neznám. A stejně jako příspěvek nahoře si myslím, že se to fakticky nedá se slušnou dovolenou stihnout.
Nicméně podle statistik znám existuje v Česku několik vrahů. Co takhle preventivně pozavírat všechny, aby se předešlo vraždám?
Slovo „já jednoho znám“ je v 11 miliónech Čechů statistická chyba. A pokud by se podle toho mělo něco rozhodovat, tak je to hloupost.
Právě že ta směrnice EU je u nás (jako mnoho jiných) implementována blbě, v jiných zemích zdaleka tak volná pro zákazníka není a tudíž dává i větší smysl.
Viz třeba i popis v článku http://finmag.penize.cz/anketa/291559-ocima-expertu-zkratit-ctrnactidenni-lhutu-pro-vraceni-zbozi-zakoupeneho-na-internetu .
Za pozornost stojí i to, že se patrně o nutnosti úpravy v tomto konkrétním bodě moc nedá polemizovat a je dokonce sporné, zda je formulace v NOZ platná, právě kvůli rozporu s evropskou legislativou.
Obecně - mám k EU sice dost rezervovaný postoj a spoustu kritiky si plně zaslouží, ale doporučuji si vždy předem situaci lehce ověřit. Případů, kdy ve skutečnost právní úprava EU docela smysl dává a paskvil vznikl až v ČR totiž bohužel není zanedbatelný počet :-(
Dovedu si představit, že existují labilní jedinci, kteří každých 14 dní mají jiný mobil v ruce... Stačí si přečíst pár recenzí na Heurece, kde tam píšou jak to budou vracet.
Já většinou vybírám s rozmyslem, ale zrovna tudle jsem pořídil ssd disk a on nekomunikoval s mou deskou, pořídil jsem řadič a stejně to nefungovalo. No nakonec jsem nevracel (pořídil jsem k disku novej počítač), ale za tu možnost to eventuelně vrátit jsem byl rád.
Rozumím, to podstattné ve vašem textu je: Když je bit a šizen zákazník, je to naprosto v pořádku. Když pak nastane logická odveta, pak plačky, jak chudáci obchodníci.
Mně už to neustálé objahování obchodníků v Česku tak nějak leze krkem. Zřejmě je tu představován nový bůh, ke kterému je třeba se modlit.
Ať si obchodníci klidně zdraží. Já bez problémů nakoupím třeba v Anglii nebo jinde – po zkušenostech se tam reklamací nebojím. Bojím se pouze, pokud bych měl reklamovat v Česku.
14denní návrat zboží a vrácení peněz bez otázek považuji za rozumnou kompenzaci toho, jak v Česku fungují reklamace, a proto to vidím jako naprosto v pořádku.
EU a jiné státy to možná implementovali a mysleli méně extrémně, ale zase český obchodník potřebuje opravdu bič nad sebou. Protože stále se řídí klausovským heslem „Více takových Kožených“.
Obecně je v Česku blbě implementován celý kapitalismus.
Nedokáži si třeba dost dobře představit, že bych třeba v Německu byl regulérně šizen tak, jako v Česku v obchodech a supermarketech … jak finančně, tak na kvalitě. A že by to obchodu tolik let procházelo. Nebo že by fungovaly exekuce stylem Alibaba a 40 loupežníků tak jako v Česku.
Řekl bych, že v rámci toho, jak se tu mohutně zametá se zákazníky, a jak se řeší reklamace, je česká implementace této maličkosti, o které je tento článek, zcela na místě.
Jenže příklad, na který jsem reagoval, nebyl tak docela reklamace -dané zařízení podle všeho fungovalo, jen jaksi ne v kombinaci daného zákazníka. Tohle je klasické vyzkoušení, reklamace je jiné téma. Ono se to občas motá dohromady, ale ani bych neřekl, že to je většinové, řekl bych, že více vrácení v lhůtě 14 dní je opravdu vrácení po vyzkoušení (nebo zneužití této služby), reklamací se pod tím zase tolik neskrývá.
Podstatné je to, že o tom, co je "v pořádku", rozhoduje každý zákazník a každý obchodník sám za sebe, a to tak, že obchodník nabízí zboží a cenu, a zákazník buď kupuje nebo nekupuje. Takže pokud vy bez problémů můžete nakupovat v Anglii nebo jinde, tak to dělejte, hlasujte korunou/librou/dolarem za lepší služby. To je jediná funkční a spravedlivá forma "biče" nad obchodníky.
Tady by se asi dalo říci že to vyzkoušení zboží by mělo být na podobné úrovni jako předvedení zboží jako v kamenném obchodě. Tedy, kdy ho drží prodavač v ruce, sám předvádí zákazníkovi jeho využití, popřípadě mu tedy na jeho vyžádání předvede další funkce. Nebo tedy, mu ho zase až na vyžádání půjčí na chvíli do ruky a bedlivě sleduje zda nečiní nějaké úkony kterým by ho poškodil či opotřeboval.
Čili, nějaké "delší používání za účelem vyzkoušení, při kterém dojde k opotřebovaní" je nepřípustné.
Čili, v tomto gardu by to tedy mělo fungovat i v eshopu, jakmile prodejce objektivně zjistí že ten vracený výrobek je poškozený, nebo "viditelně opotřebovaný" ,tak asi má právo požadovat určitou náhradu. Nicméně, asi by nestačilo pouhé "tvrzení", ale bylo by potřeba to opotřebení nějak zdokumentovat, třeba fotografií
Nějak jsem váš komentář nepochopil.
Ne, jediná spravedlivá forma je, že obchodníci překračující pravidla prostě skončí. Nijak si nedokáži dost dobře představit, že třeba v Německu by obchod nedostojící německým zákonům roku stál, a německý sátt by nekonal, protože přeci zákazníci ho nechají zkrachovat svou peněženkou.
O kousek výše jste napsal svou chválu, chvalozpěv a obranu nepoctivosti a šizení, a jak je to neuvěřitelně dobré pro zákazníky.
V každé společnosti fungují pravidla, nejenom peníze. I v tom divokém západě nepoctivý obchodník mohl skončit s kulkou v hlavě.
Ona totiž anarchie ve stylu „zisky ospravedl%ňují vše“ a „ztrh vše vyřeší“ nevede při sůsledném uplatňování k ničemu jinému, než k rozkladu společnosti, úpadku, chudobě, atd. Což v Česku hodláme celému světu předvést, že nebudeme výjimkou.
Největší rozkvět kapitalismu nastal v době, kdy se hrálo alespoň navenek na fair play. Amerika bohatla nejváíce v době, kdy se mluvilo o win-win strategiích a pod.
"O kousek výše jste napsal svou chválu, chvalozpěv a obranu nepoctivosti a šizení, a jak je to neuvěřitelně dobré pro zákazníky."
Není to pravda, nic takového jsem nepsal. Pokud to, co jsem napsal, chápete jako obhajobu šizení, tak si nerozumíme. Rozhodně by obchodníci měli plnit to, na čem se se zákazníkem dohodnou. Ale zavádět další a další regulace a mluvit obchodníkům a zákazníkům už dopředu do toho, na čem že se to vlastně mají dohodnout, považuji za zbytečné a škodlivé. Pouze to zvyšuje cenu zboží pro všechny, včetně těch, kteří takovou ochranu nepotřebují.
Třeba nevím, proč by lhůta na vrácení zboží měla být zrovna 14 dnů. Proč by nemohla být 7 dnů nebo 3 dny? Čím delší je ta lhůta, tím vyšší jsou ceny, tím pádem teď zákazníci, kterým by stačily 3 dny, musí doplácet na ty "půjčovatele".
Nebo proč musí být záruka zrovna 24 měsíců? Proč si ji nemůže obchodník dohodnout se zákazníkem? Oba jsou přece svéprávní, tak proč do toho musí mluvit nekonečně moudrý zákonodárce?
Na povídání o divokém západu reagovat nebudu, to byla z mého pohledu nějaká odbočka úplně mimo téma.
O Lidlu nemohu sloužit, ale takový Glóbus foťáky, mobily, televize, DVD a BR přehrávače, domácí spotřebiče, oblečení, obuv a vůbec spoustu věcí na "půjčování" prodává, jak se můžete snadno přesvědčit v akčním letáku:
https://www.globus.cz/praha-zlicin/akce.html
Nejhorší je, že je zde podobné procento vyčůránků na obou stranách. Problém je v tom, že zákazníků je mnohem více než obchodníků, takže slušný obchodník se musí bránit velkému absolutnímu číslu podvodníků. Naopak jeden podvodník na straně obchodníků dokáže napálit velké množství slušných zákazníků.
Na 14 denní lhůtě mi vadí především to "bez udání důvodu", beru to jako nutné zlo, protože nelze objektivě posoudit oprávněné důvody. U solidních prodejců často není problém zboží vrátit i v delší lhůtě, když se člověk domluví a vysvětlí proč. Bez udání důvodu zároveň obchodník nemá zpětnou vazbu proč je zboží špatné. Vrácené zboží pak slušný obchodník nemůže prodat jako nové a prodělá na něm. Bohužel jsou mezi námi takoví, kteří si opravdu zboží jen půjčí... Stačí se v létě podívat na alzu, kolik je tam zánovních a použitých foťáků a po větších sportovních akcích televizí.
Co se týká reklamací tak hlavní problém před noz byla vynucená 2 letá záruka, když obchdník měl od diatributora často jen jednoletou. Viděl jsem mnoho případů, kdy chtěl zákazník reklamovat utopený telefon/upadnutý notebook a podbné. Když obchodník reklamaci přijme, dává zákazníkovi nový přístroj, který hradí plně ze svého. A když ne, tak je ČOI za dveřmi a heuréka plná negativních reakcí.
Co so se týká cen, tak je třeba si uvědomit, že česká republika není zas tak velký trh a menší trh znamená o něco vyšší cenu. Český distributor musí vyřešit spousty věcí (manuál, vhodné napájecí konektory,...), které se u většího trhu do ceny více rozprostřou. Pokud chce obchodník uspět, tak musí v ceně počítat i s náklady z vratek. Tím zvedne cenu a zákazníci budou nakupovat jinde, protože mnoho prodejců tlačí jen na cenu a trh je v mnoha oborech tak zničený, že marže jsou opravdu minimální. Je to věčný boj.
Vhodné napájecí konektory? Hm... Ono microUSB je někde jinde na světě jiné než u nás? Nebo myslíte ten konec co se strká do zásuvky? Jako ano, třeba Němci mají trochu jiné zásuvky a zástrčky než my (nemají zemnící kolík - tenhle kontakt je realizován přes plíšky po stranách) - ale zase třeba Francouzi mají stejné. Ale hlavně - tenhle "německý" a "francouzský" typ zásuvek jsou navzájem kompatibilní. Takže do většiny Evropy můžete vozit elektroniku se stejnými přívodními šňůrami - v podstatě jen Britové musí mít něco "jiného". A obvykle se to dělá tak, že třeba trafo k notebooku je stejné pro celý svět (dokonce je mu jedno, jestli je to 220 V a 50 Hz nebo 110 V a 60 Hz) a mění se jen přívodní šňůra, která je tak za 2-3 $.
Prohlášení o shodě také stačí prostě pro EU.
Tekže na českého distributora zbývá tak možná ten manuál. Zajistit jeho překlad snad není zase tak náročné - za pár tisícovek to snad někdo přeloží. A ano, mezi čím více zákazníků se takový překlad rozpustí, tím lépe, ale že by to odůvodňovalo některé cenové rozdíly co vidím? Mimochodem - poslední mobil jsem si koupil v Mironetu a myslím, že tam žádný český návod ani nebyl. A nejspíš ani anglický. Nebo maximálně nějaký kus papírku, kde bylo napsáno jak ho zapnout...
Proč by měly být posuzováno, zda jsou při nákupu přes e-shop důvody pro vrácení zboží "oprávněné", resp. co byste považoval oprávněné důvody? Třeba se dané zboží zákazníkovi prostě nelíbí, protože je vypadá/funguje jinak, než očekával - byl by to pro obchodníka oprávněný důvod? Jinak velmi pochybuji, že by nějaký obchodník uznal jako reklamaci mechanicky poškozený výrobek, ledaže by k tomu měl nějaký speciální důvod.
Manuál v národním jazyce - z 28 států EU je pouze pět výrazně lidnatějších nežli ČR s cca 10 milióny obyvatel. S výjimkou Rakouska (a Malty) všude melou svojí unikátní řečí.
Zásuvky - v Evropě se (s výjimkou Anglie, Irska, Itálie, Dánska a Švýcarska) používá buď německý (Schuko, hodně států) nebo francouzský typ (Francie, Polsko, ČR, SR, Belgie), moderní šňůry lze zastrčit do té či oné zásuvky.
Kvůli důvodu "půjčím" si elektroniku na dovolenou řvou majitelé ešopů, proč zrovna oni?
Mnohem více by tím mělo být zatíženo každé obchodní centrum (jak bylo uvedeno, mají delší doby na vrácení zboží a fakt to neřeší).
Jedinný rozdíl co mne napadá je, je ešopisti mají najednou vrácené zboží naskladněné a nevědí zda ho budou schopni prodat. Protože jich valná většina lže a nemají sklady, jen přeprodávají v okamžiku objednávky.
Markety nedodrzuji zakon, Nepredvadeji zbozi. Tento fakt kompenzuji prave tim, ze umoznuji zakaznikovi vratit zbozi. Nic vic ani nic mene. Pokud by market zbozi odmitl vzit z libovolneho duvodu zpet, tak se zakaznik otoci na tom, ze mu zbozi v rozporu se zakonem nebylo predvedeno a market nejen ze mu bude muset tak jako tak vyplatit penize, ale jako bonus obdrzi pokuticku.
Aneb kde neni zalobce neni soudce, zakaznici si nestezuji a markety narozdil od mnoha podvodniku to zbozi zcela bez reci zpet vemou.
Obchodník, který se svinsky chová v reklamacích, si snižuje náklady, takže může nabízet zboží levněji. Už dnes si můžete vybrat obchodníka, který se chová nesvinsky, akorát vás to bude stát 11 000 Kč místo 10 000. Kč.
Je bláhové si myslet, že nějakou regulací donutíte obchodníka nabízet vám služby, které stojí 11 tisíc, za deset. Hrubou záplatou akorát donutíte ty "vyčůrané Čecháčky" zkrachovat, a ty zbývající obchody vám promptně zdraží zboží z 11 tisíc na 11 500, protože už nebudou mít tu protivnou konkurenci, která by jim "kazila ceny".
Takže lidi, kteří si chtěli koupit zboží za 10 tisíc, si budou muset díky vaší hrubé záplatě připravit 11 500, a těch 1 500 Kč rozdílu budou muset někde vzít. Například si budou muset kupovat horší jídlo nebo nosit horší oblečení. Budou si muset hledat bydlení s nižším nájmem nebo budou muset být víc v práci a míň s rodinou. Tyhle efekty jsou malé a nejsou jednoduše viditelné, tak si je hodně lidí neuvědomuje, ale ono se to postupně nasčítá.
Tam lze zboží vrátit bez jakéhokoliv zdůvodňování do 30 dnů a funguje jim to bez problémů. Tak proč se e-shopy cukají kvůli dvěma týdnům - že by nyní nemohly nespokojené zákazníky beztrestně odbývat?
Jinak argument o zneužívání lhůty k půjčování zboží je směšný. Jistě že takoví zákazníci existují, ale kolik jich je - promile?
Ještě ke vyzkoušení zboží - jako zákazník samozřejmě předpokládám, že spočívá v tom, zda zboží splňuje moje očekávání, tedy ne jen že jde třeba zapnout :-).
Nechápu, jak před NOZ mohla být problémem dvouletá záruka a dnes už podle vás zřejmě není, když dvouletá záruka stále platí (navzdory krátké mediální hysterii, kdy od sebe novináři opisovali, že platit nebude, aniž by si někdo ten zákon přečetl). Ona je dvouletá záruka zakotvena už právních předpisech EU, takže to těžko může být jinak.
To, jakou dává výrobce záruku, snad ví obchodník předem, tak podle toho má upravit marži, aby mu ty reklamace pokryla.
Zrovna tohle je dost jasné – protože e-shopy tu povinnost mají ze zákona, kdežto obchodní centra to dělají čistě ze svého rozhodnutí. Takže ta obchodní centra si to mohou třeba také ve svých podmínkách upravit a vrácení bez udání důvodu bez udání důvodu odmítnout.
Jiná věc je, zda je to u těch e-shopů opravdu reálný problém, to by bylo potřeba doložit nějakou statistikou.
Tak znova a jasněji, snad to pochopíte:
Obchoďáky to dělají dobrovolně a ve větším rozsahu, postupně to nasadil snad každý řetězec a mají to ve větším rozsahu než e-shopy.
Nestalo se mi, asi ve třech pokusech, že by mi odmítl vzít zpět výrobek, ono je to asi těm přebírajícím jedno, prostě to znovu vystaví a jede se dál.
A teď přijde to co Jirsák asi nepochopil - Obchod zboží znovu vystaví a s největší pravděpodobností to koupí někdo jiný (zboží je pořád naskladněno) - e-shopista má problém, najednou má doma (většinou doslova) výrobek, za který musel zaplatit a teď v něm má utopené peníze a neví co s ním, protože on už zboží bez udání důvodu vrátit nemůže.
Statistika je jasná, pokud jede na malou marži, tak i kdyby to udělal jen každý stý (většinou se udává kolem procenta takových zákazníků), je to pro něj likvidační, protože z ostatních marží na nákup toho skladového nevydělá :-)
Jo tahle pověra je docela rozšířená, nevíte kdo a proč jí šíří? Máte odkaz na nějaký statistiky těch vyčůraných čecháčků?
Již jen z finančního hlediska to moc dobře nevychází - musíte mít stále rezervu na tyto věci kolem 40tis. Musí přijít těsně před dovolenou a najednou, pokud něco přijde dříve, musíte to posílat zpátky už před koncem dovolené, hrozí že to nestihnete vrátit nebo že se to rozbije, někdo to ukradne. Vy byste do toho šel? Jestli ne, proč myslíte, že jste tak jiný než ostatní?
Zrovna v článku zmiňovaný důvod „vrátil jsem se z dovolené, fotoaparát teď nebudu několik měsíců potřebovat, a příště si půjčím novější“ snad patří k těm neoprávněným, ne? Smyslem toho ustanovení určitě není umožnit půjčovat si věci zadarmo, smyslem je kompenzovat to, že si výrobek nemůžu prohlédnout, „omakat“ a vyzkoušet v prodejně.
Budete se divit ale zejmena elektronika ma ve spouste pripadu servisni menu a je mozne zjistit kolik bylo napriklad porizeno fotek, zaznamu na videokameru atd.
Sam jsem nikdy nevyuzil 14ti denni lhutu pro vraceni zbozi ackoliv nakupuji prevazne na netu
Na druhou stranu se e-shopum vubec nedivim kdyz vycurani cechacci funguji tak jak funguji. Jedu na dovolenou "koupim" si navigaci, fotak, videokameru a po navratu z dovci to vratim ?
Docela by mne zajímalo, jak si e-shopisté představují vyzkoušení zboží bez jeho použití. Jakmile se jim totiž umožní odmítnout zákazníkovi vrátit zboží na základě vlastní libovůle (nazývejme věci pravými jmény), ztrácí lhůty apod. smysl. Kdo rozsoudí, zda zboží používáno či nikoliv? Jistě, máme tady nezávislé soudy, budou e-shopy argumentovat. Jako zákazník tedy budu zase tahat za kratší konec provazu a každý arogantní zm*d se mi vysměje. O to jim asi jde, stejně jako bankám, mobilním operátorům, úřadům - chtějí mít oškubávání lidí úředně posvěceno.
Mimochodem, jak tomu bylo před platností nového občanského zákoníku :-)?