Řekl bych, že používání "prostých" elektronických podpisů je dnes úplně běžnou věcí a zákon to musí nějak reflektovat. Jestli ten způsob reflexe v návrhu zákona je správný, to ovšem posoudit neumím.
Jako typické použití prostého el. podpisu bych viděl situaci, kdy jsem si objednal nějaké práce na dvorku a bagrista žádal objednávku - vyplnit, podepsat, naskenovat a poslat mailem. Taková objednávka dává bagristovi rozumnou míru jistoty, že mu za práci budu muset zaplatit, a přitom je to pohodlné a univerzální.
Taková objednávka dává bagristovi úplně stejnou míru jistoty, jako kdyby se to někde doslechl. Naskenovaný podpis a ještě mailem? Ne že by to nefungovalo, ale má to z praktického hlediska sílu ústní objednávky. V případě problémů není možné dokázat, že objednávku skutečně vytvořil, podepsal a odeslal dotyčný.
Možnost dokázat - matematicky přesně dokázat - autorství podpisu tady není. Ale pro bagristu to rozumná míra jistoty je. U požadavku na vykopání rýhy pro kabel přes dvorek je kryptografie nadbytečná, je to jako jít s kanonem na vrabce. Pro manažera nadnárodní společnosti nebo pro mafiánského kmotra by taková míra jistoty rozumná asi nebyla.