Vlákno názorů k článku Elektronická revoluce spisů v úřadech a soudech od Vojtěch Kment - K pojetí: že datové schránky nestačí píši, je...

K pojetí: že datové schránky nestačí píši, je o tom přes půl článku. Že to dosud bylo pojímáno jak si myslím je: za 1) tradice, 2) dosavadní právní úprava. Dosud §§ 63 - 72 zákona č. 499/2004 Sb. byly dokumentově neutrální, spíše zcela tradiční, požadavek § 64 odst. 1 na opatření otiskem podacího razítka s číslem jednacím nebylo lze splnit u elektronického dokumentu vůbec. Vyhláška č. 646/2004 Sb, v § 1 odst. 1 a § 8 odst. 1 vytěsňuje přijaté i odeslané elektronické dokumenty do úpravy zavedené vyhláškou č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách (vydané na základě zákona o e-podpisu, který se u pojmu e-podatelna soustřeďuje na příjem/odeslání dokumentu). Tato vyhláška pojímá elektronickou podatelnu víceméně jako autonomní IT systém, zprávy ukládá uložit do úložiště doručených/vypravených datových zpráv. Pojem takového úložiště nikde v předpisech spisové služby zaveden není, je to pojem z vyhlášky o e-podatelnách. Byl by asi možný výklad, že modul e-podatelny je součástí širšího systému spisové služby, ale právně mnohem případnější je, že to jsou samostatné moduly (právně i technicky), které na sebe právně i technicky navazují. Je to prostě typický výsledek legislativy, kterou píší právníci z různých resortů nebo odborů, každý ze svého úhlu pohledu, každý akcentuje to své, a v praxi se pak musí všechny předpisy na sebe nějak navázat, i když se to často ohýbá přes koleno. Veřejné právo je tohoto partikularismu plné.

Bohužel ani novela zákona č. 499/2004 Sb. a nová vyhláška tuto segmentarizaci neodstraňují, nicméně o elektronických dokumentech hovoří již mnohem explicitněji, což je dobře, protože elektronické dokumenty mají spoustu zvláštností. Pravda ovšem je, že by to chtělo přepsat zgruntu.
Dichotomie analogové/digitální neslouží pouze k zahrnutí, že do nich patří vše, ale následně pak i pro rozlišování různosti režimů. Jinak se nakládá s digitálními a jinak s analogovými dokumenty. Realita co všechno může být dokumentem (pro archiv) je složitá, lze to pojmenovávat a klasifikovat různě, ale právní předpisy by na sebe měly navazovat.

K pojetí důvěryhodnosti archivace vs. platnosti podpisu.

Tomu rozdílu rozumím a shodujeme se. Ovšem zajištění neměnnosti dokumentu v archivu není totéž jako zajištění původce dokumentu (ne původce ve smyslu zákona o archivnictví, ale ve smyslu původce = autor dokumentu, osoba která dokument podepsala). Pokud se budou v archivech skladovat dokumenty zbavené platnosti v tomto smyslu, tak výsledek si můžete představit asi tak, jako byste dnes skladovali sice neměnně, už 20 let stejně, ale stohy papíru napsaného psacím strojem, na kterém by bylo vždy dole napsáno třeba "Josef Novák, ředitel", ovšem také pouze jen psacím strojem.

Pak do archivu nebo u soudu někdo přijde a řekne: "já toto ale nepodepsal", to si vyrobili sami úředníci někdy při převodech do archivu před 20 lety, vůbec jsem netušil, že takový dokument existuje, takže jsem se proti tomu nemohl nijak bránit a nyní autenticitu tohoto dokumentu naprosto popírám.

Pokud tam je vlastnoruční podpis, tak má takové popření o hodně těžší, protože grafologie může pravost podpisu dokázat i po letech.

Pokud by byl udržovaný platný elektronický podpis, tak je popření rovněž o hodně obtížnější.

S touto ztrátou platnosti podpisu (u elektronického dokumentu elektronický podpis jakoby vysychá až se ztratí úplně) se pro změnu obtížně vyrovnávám já (mé ach jo), protože právo v řadě případů vyžaduje platný podpis. Minimálně po onu "právně relevantní dobu" (10 let, u nemovitostí a jindy i déle) je udržování platnosti podpisů nutnost. V archivech to už bývá z hlediska práva méně závažné, pouze se archivy vystavují riziku, že budou neměnně skladovat ony pouze psacím strojem napsaná lejstra, o jejichž autenticitě bude lze budoucím generacím pochybovat.

Tak otázka je, kde a u koho by se mělo vzdychat :-).

Předně v článku píši, že současná legislativa v zásadě nebránila elektronickým dokumentům, ale zároveň je nijak neforsírovala. Kromě toho znám i praxi z úřadů a ta nijak elektronická není. U spisové služby jsou v právních předpisech nějaké zmínky o zpracování (pokud mne paměť neklame, mám za týden přečteno tak 400 stran textu, ale před psaním jsem ověřoval i dosud platnou legislativu) elektronických dokumentů myslím pouze v dosud platné vyhlášce 646/2004 Sb. a i tam asi jednou větou, zákon sám byl dosud napsaný tak, jako že elektronické dokumenty četněji v běžném styku vůbec neexistují, přinejmenším v hlavě III, spisová služba (HLAVA III § 63 - § 70). Z hlediska spisové služby jsou pouze na počátku zákona definice:

d) dokumentem každý písemný, obrazový, zvukový, elektronický nebo jiný záznam, ať již v podobě analogové či digitální, který vznikl z činnosti původce,

k) výkonem spisové služby zajištění odborné správy dokumentů došlých a vzešlých z činnosti původce, popřípadě z činnosti jeho právních předchůdců, zahrnující jejich řádný příjem, evidenci, rozdělování, oběh, vyřizování, vyhotovování, podepisování, odesílání, ukládání a vyřazování ve skartačním řízení, a to včetně kontroly těchto činností,

Podmínky takové definice splním tím, že případný vzácně se vyskytující exemplář elektronického dokumentu vypálím na CD, napíši na něj číslo jednací a vložím do spisu.

Z mého pohledu (viz můj profil) nejsou ani tyto osamoceně definice na počátku zákona úplně šťastné, neboť vedou na dichotomii analogová / digitální podoba dokumentu, přičemž analogovým se zřejmě míní listinné provedení a digitálním elektronické (elektronický záznam v elektronické podobě). Přitom na listině mohou být čárové kódy a digitální dokument může být nasamplovaný zvuk, který jinak než analogově vnímatelný nakonec není. Běžný úzus ve veškeré jiné legislativě pak je, že písemné provedení (záznam) může být v podobě elektronické nebo listinné, a ne že je alternativní k elektronickému provedení. Takže se nedivte, že se k zákonu o archivnictví stavím s velkou opatrností (brát ho příliš vážně).

Prakticky pak můj zájem nebyl dosud příliš soustředěn na archivnictví, ale na život dokumentu v "právně reálné době" (dost významný mezník bývá často 10 let). A míním, že by se věrohodnost dokumentů udržovat měla, protože jinak sice budeme možná mít cosi elektronického, co ale může být velmi málo věrohodné. Nakonec i archivy by se měly snažit dosáhnout co nejvyšší věrohodnost - viz nyní nějaký současný spor o majetky v Německu převedené v r. 1935.

Souhlasím i s hybridností. Co je velmi důležité, by mělo zatím zůstat na papíru.

Jinak ovšem díky za informace. Jen poslední hyperlink hlásí zacyklení odkazů a není pro mne otevřitelný.

Nechodí mi bohužel ani www.nacr.cz. Přesměruje mě to na http://www.mvcr.cz/archivy/index.htm a zde se mi Firefox zastaví a napíše:

Smyčka při přesměrování. Server přesměrovává požadavky na tuto adresu sám na sebe a to takovým způsobem, které zabraňují jejich dokončení.

Prohlížeč ukončil spojení, protože server přesměrovává požadavky sám na sebe způsobem, který zabraňuje jejich dokončení.

* Je možné, že stránka vyžaduje cookies, které máte zakázané a nebo je pro tento server blokujete.

* Většinou se ale jedná o problém konfigurace serveru a není to tak problém vašeho počítače.

Zkoušel jsem to ze 2 počítačů (XP Pro, Vista). IE ani Opera nenapíší nic, zamyslí se a nic se neděje. Zkoušel jsem ještě změnit DNS server z 217.31.49.46 na 193.165.254.9, ale ani to nepomohlo. Zkusím napsat otci, ať to zkusí otevřít ještě z úplně jiné lokality.

Tak z jiného počítače (s konektivitou přes bránu někde v Německu) www.nacr.cz přístupné mám! Zajímavý fenomén, který jsem ve Firefoxu ještě nikdy nezaznamenal?!