Vlákno názorů k článku Elektronické knihy z pohledu právního od Josef Richter - Přesně. Ten rozdíl sdělování vs rozmnožování je promítat...

Přesně. Ten rozdíl sdělování vs rozmnožování je promítat film vs. dát film někomu na dvd, veřejně číst knížku vs. dát tištěnou knížku, pustit písničku v rádiu vs. dát ji někomu na cd.

To ustanovení §18-2 se asi snaží reagovat na technický vývoj a zatímco dřív mělo sdělování hromadný charakter (všichni najednou poslouchali/sle­dovali totéž), tak dnes se to asi snaží postihnout i streamování, kdy si může kdykoliv kdokoliv cokoliv pustit a není limitován tím davem.

Na druhou stranu ten zákon nereaguje na technický vývoj v těch ustanoveních o rozšiřování, kdy předpokládá hmotnou rozmnoženinu, přestože jestli je mp3 soubor na CD nebo odeslán po síti je v podstatě jedno.

Takže selským odhadem a bez dalšího studia souvisejících norem mi přijde, že bych mohl zkusit obhájit, že ta „hmota“ je v tomto případě ten soubor mp3 / epub / mov apod. a že ta norma prostě není dostatečně obecná, když trvá na hmotné podobě.

Také bych zkusil trochu slovíčkařit. Autorský zákon, § 18, odst. 2 říká: Sdělováním díla veřejnosti podle odstavce 1 je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí.

Mám pocit (IANAL), že tato definice není úplně kompatibilní s běžným placeným poskytnutím práv k dílu. Pojem "sdělování" chápu tak, že po jeho provedení nezůstává zástupcům veřejnosti žádný artefakt (hmotný či nikoliv) reprezentující dílo.

Čili s využitím analogie: promítání v kině je sdělování díla veřejnosti (logicky pak není zážitek z návštěvy biografu děditelný ani převoditelný). Avšak v případě, kdy distributor mi nabízí nehmotnou reprezentaci filmu, kde z podstaty věci (nestreamovaný formát) je nevyhnutelné, abych před shlédnutím dílo uložil na svém nosiči, a nepožaduje, abych po konzumaci "zážitku" dílo odstranil, se mi zdá situace velmi odlišná...

Jo jo, stojí to na slovíčkách, stačí nějaké vyhodit a hned je všechno jinak.
Autorský zákon je celý absurdní, uměle vytvořený pro zájmy úzké skupiny lidí a podle toho vypadá.

To máš jistě pravdu. Jenže v tomhle případě mi přijde, že je ten výklad stojí jen gramaticky na slovíčku hmotný vs. nehmotý (prodám písničku na nosiči vs. pustím ji v rádiu). Nicméně žijeme ve věku, kdy hmotný vs. nehmotný není zas tak určující a měli bychom se soustředit spíš na slovíčka rozmnožování vs. sdělování veřejnosti, znění celého ustanovení v kontextu celého zákona, na smysl zákona, atd.

Přijde mi, že všechny tyhle výklady spíš směřujou k tomu, že prodej ebooku po netu je rozšiřováním, ne sdělováním díla. A od toho se pak odvíjejí všechny ty další otázky, který díky tomu, že to autor posoudil jako sdělování díla, vedou k absurdním odpovědím a rozhořčení místních diskutujících.

No ja trebas nevidim zadny rozdil v tom, jestli si Kaju vypalim na CD/DVD/flash/­hdd/... ale autorskej poplatek za MB zaplatim na kazdym tom mediu jinej. => to ze je neco kokotina jeste neznamena, ze ta kokotina neni v zakone. Staci se podivat na to co tam sedi a mam chut vypsat sbirku na nejakyho teroristu.

Názor že prodej e-booku po internetu není „rozšiřováním“ ale „sdělováním díla veřejnosti“ má nějakou oporu, např. v judikatuře, důvodové zprávě, apod? Nebo je to autorův výklad zákona? Nerozumím rozdílu mezi situací, kdy je mi např. soubor formátu .epub zpřístupněn ke stažení anebo ho dostanu vypálený na CD. Díky