Tady na názorném výkladu pana kolegy Aujezdského je krásně vidět, jak je autorský zákon vylobovaný pouze ve prospěch distributorů a odtržený od reality.
Základní premisou duševního vlastnictví je tzv. ubiquita, neboli naprostá nezávislost duševního vlastnictví na jakémkoliv hmotném substrátu a tu autorský zákon ve spoustě ustanovení popírá jen kvůli prachům pro vydavatele (viz např. kopie partitury nebo převod hmotného substrátu).
Je přece zcela absurdní, aby stejné autorské dílo - kniha, mělo ze zákona odlišný právní režim podle toho, jestli si ho koupím v papírové podobě, nebo na CD, paměťové kartě nebo ho stáhnu po zaplacení z internetu.
Podle tohoto výkladu, když si knihu stánu do čtečky z prodejního portálu, mám jiná práva než když si ji z téhož portálu objednám na CD nebo jiném paměťovém mediu a poté do čtečky skopíruji, neboť když si ji stáhnu, tak jí dál půjčovat nebo darovat nemohu, kdežto když si ji koupím na DVD a nakopíruju do čtečky, tak to DVD mohu poté klidně někomu půjčit nebo darovat. Absurdní že?
Hned na zacatku clanku je "které není distribuováno na hmotném nosiči".
Nasleduje vycet prikladu hmotnych nosicu. Jelikoz nestahuji pres WIFI a k Internetu pristupuji pouze po dratu, me E-Knihy takrka nikdyneopusti hmotne medium. Kdyz uz se zabydli v mem pocitaci, ze sitove karty pres PCI sbernici putuji do pameti a z te pameti pres nejaky ten mustek sup s nimi na harddisk. Na vsechny ty dratky v mem pocitaci si mohu sahnout a nektere mi svou hmotnou podstatu pripomenou tim, ze pekne pali.
Tak at mi sakra nikdo nerika, ze moje e-kniha nekdy opustila hmotne medium!
Ale ono se tam nikde nemluví o "hmotném médiu", ale o "hmotném nosiči" - i jste to sám citoval. Takže si to do počítače na hmotném nosiči musíte donést. A ani Wifi ani drát není z pohledu zákona nosič, neb na nosiči je věc z povahy uložena, ne jím jen prochází. Což vy nemusíte chápat, můžete to rozporovat, ale první soud vám to sdělí dost jasně a transparentně přes všechny odvolací instance.
no to není žádná teorie, hmotnost elektronu je 9,109.10-31 kg.
Teď jen spočítat, kolik elektronů ta kniha potřebuje a máte hmotnost nosiče spočítanou :-) A to nemluvím o tom, že ty eletrony v drátech nejsou jen tak samy o sobě, ale jako součást celých atomů, čili je otázka jestli neuvažovat hmotnost celých atomů - pak by ten nosič byl ještě mnohem hmotnější :-)
Nakonec klasická kniha je taky de facto uložena na atomech nějaké látky, čili je to v podstatě to samé.
ale uznávám, že toto pochopí technik, nikoliv soudce
ešte inak, pre netechnikov: z nehmotnej podoby myšlienka prešla na papier, na disk počítača, pamäťové médium, ... to všetko vypočítavajú a uznávajú ako relevantné. a pretože z jedného hmotného na iné hmotné médium (v zmysle iluzionistov, komediantov) prechádza na podobnom princípe ako keď "mi to príde internetom", ide o podobný princíp. takže autor aj právnik nech si trhnú nohou.
To víte, právníci. Kdyby byly zákony jasné, jednoduché a nekomplikované, většina právníků by se musela živit poctivou prací :-). Vydavatelé hudby dělali všechno možné i nemožné pro to, aby veřejnost přesvědčili, že hudba v digitální podobě se nekupuje, ale ve větší kvalitě a bez zbytečných omezení (pro platícího troubu zákazníka) stahuje z warezu. Pak tu praxi převzala filmová studia. A teď jsou na řadě knihkupci - a stále jim ještě nedošlo, že to prostě NEBUDE fungovat. Lobovat u politiků za právní nesmysly asi pořád vychází levněji, než vymyslet a rozjet způsob distribuce odpovídající podmínkám 21. století.
Přesně tak. Je vidět, že legislativa silně klopýtá za reálným životem.
Jednou jsem si přeci koupil dílo v elektronické formě a mělo by být jen na mně, zda si ho zobrazím, přečtu na elektronické čtečce, PC nebo mobilu popř. na všem. Za dílo jsem si zaplatil a pouze je užívám různými prostředky.
Zajímalo by mně, jaká je analogie s hudbou zaplacenou a staženou z internetu a přehrávanou v hi-fi věži nebo v mp3 přehrávači.