Mediální dům Economia prodal týdeník Respekt nově založené společnosti Respekt Media. Ta má čtyři rovnocenné podílníky: slovenský Denník N, českou nadaci Independent Press, slovenský Aegis Holding a samotnou redakci Respektu. Zeptali jsme se šéfredaktora Erika Taberyho, jak se chce týdeník uživit na trhu bez velkého vydavatelství v zádech.
Jednání s Economií o případném odchodu trvala asi sedm měsíců, takže začala na jaře. Co se tehdy stalo, že jste se rozhodli odejít?
Ukázaly se odlišnosti v představách, kudy dál. Pokud se médium, notabene v těžkých časech, nesnaží zlepšovat a rozvíjet, tak je to řízený konec. Zdálo se mi, že tak by to bylo v rámci Economie. Přišel jsem s návrhem na osamostatnění. Majitel Economie ho akceptoval. Nebo zpočátku spíš nevetoval a po dalším vysvětlení akceptoval. Economia pak řekla, že i pro ně to může být možná příležitost se soustředit na další tituly, které mají. Od května se pak už vysloveně pracovalo na odchodu, domlouvaly se podmínky, čas a tak dále.
Odlišné představy se týkaly ekonomiky, nebo koncepce, co dál s Respektem?
Upřímně říkám, že nechci jít do detailů. Už z toho důvodu, že nechci o Economii říkat vůbec nic zlého a ani obecně nemám rád, když si někdo zpětně stěžuje. Myslím si, že Economia ví velice dobře, že já jsem ten typ, který to říká napřímo. Většina větších vydavatelství v Česku, aspoň já to tak vnímám, má obecně takový přístup, že novinařina už nemůže být silný směr ve společnosti. Ale já si pořád myslím, že je možné mít dostatek čtenářů a vydělat si na sebe. Pochopitelně to vyžaduje skromnost v aparátu, který médium obklopuje, a to je myslím nevýhoda velkých vydavatelství. Mnohdy za to ani nemůžou, jsou to zkrátka velké kolosy.
Ale zase mají výhodu zázemí a celého výrobního řetězce.
Naprosto. Asi největší výhodu mají při vyjednávání inzerce nebo prodeji inzertních ploch. Ale spolupráce napříč tituly v rámci vydavatelství, která by zachovávala identitu titulů a pomáhala jim jenom získat větší zásah, to podle mě úplně nefunguje. V tomhle ohledu to pro nás tak velký šok nebude. Bude to šok spíš ve spoustě drobností, které člověk vnímá dnes automaticky, že tam byly, ale tady si je musíme zařizovat my. Jsme na to ale připraveni. Výhoda je, že v Respektu pracuje řada lidí, kteří ho buď zakládali, anebo v něm pracovali, když byl ještě mimo Economii a měl tehdy takové bojové podmínky. Takže časopis je na nějakou „skromnost“ zvyklý.
V rámci Economie jste byli kompaktní tým a měli třeba vlastní grafiky. Takže v tomhle ohledu bylo rozdělení asi jednodušší, než kdyby odcházely jiné tituly.
Je to tak. Šéfredaktorem jsem byl jmenovaný ještě v době, kdy jsme byli mimo Economii. Když jsem se funkce ujímal oficiálně, tak to byl snad zrovna ten týden, kdy jsme přicházeli do Economie. Na začátku byl každý titul zvlášť. A pak přišla teze o integrovaném newsroomu. Původní myšlenka byla, že tituly nebudou vůbec mít svoje redakce. Když to tak trochu přeženu, ráno byste napsal text pro Respekt a odpoledne pro Aktuálně.cz. Toho jsem byl velký odpůrce. Říkal jsem, že čtenáři jdou za konkrétním titulem, často za konkrétními autory. Každý titul má nějakou podobu, vnitřní dynamiku, debatu, a když se mu vezme, tak přijde o svůj charakter. Bohužel se mi nepodařilo je přesvědčit, aby to platilo pro celou Economii, ale podařilo se mi je přesvědčit, že to má platit pro Respekt. A myslím si, že se ukázalo, že to byla lepší cesta. Neznám ani ve světě médium, kde by dobře fungovalo, že všichni pracují pro X médií a je tam obrovská zaměnitelnost. Každý titul potřebuje svou identitu.
Přišel za vámi během těch několika měsíců někdo aktivně s tím, že by do vás chtěl investovat, že by vás chtěl koupit?
Ne, protože ta informace neopustila náš prostor do doby, kdy už bylo jasno. Měli jsme už domluvu s Economií, že se to stane, měli jsme domluvu se třemi investory, že budou našimi partnery, a když se první informace objevila ve veřejném prostoru, tak už bylo všechno domluveno. Řešilo se „jen“, co všechno převést, vyjmenovávaly se domény, značky a tak dále. Základ ale už byl hotový.
Předpokládám, že se převod týká i celého předplatitelského kmene a všech závazků.
Ano. Ideálně by si nikdo neměl v prvních týdnech vůbec všimnout změny. Předplatitele jsme převedli do našeho nového systému. Platí i všechny dohody, které máme do konce roku uzavřené s inzertními partnery. Tam se vůbec nic nemění, protože jsme chtěli, aby to bylo plynulé pro nás, pro Economii i pro partnery, kteří s námi už nějak spolupracovali.
Jak jste našli investory?
Měli jsme na to krátkou dobu. Nejprve jsem oslovil slovenský Denník N, protože je dobře znám, vážím si jejich práce a know-how, které mají. Říkali, že by o investici uvažovali. Pak jsem oslovil Lászla Szigetiho, slovensko-maďarského intelektuála, který zakládal velké knižní nakladatelství Kalligram. Toho to taky zaujalo. A slovenský Denník N přišel s myšlenkou oslovit i nadaci Independent Press, se kterou už spolupracovali u českého Deníku N. My jsme souhlasili, takže jsme měli víceméně během čtrnácti dnů základní dohodu. Až do podpisu, což trvalo ještě několik dalších měsíců, byla všechna jednání jen na základě toho, že jsme si podali ruce a řekli, že do toho půjdeme, což mi přišlo sympatické. A celou dobu všichni naše dohody dodrželi. I proto jsme měli jasno a už jsme nehledali nikoho dalšího.
Byla důvodem pro tento počet investorů kupní cena a provozní náklady, nebo šlo také o zachování redakční nezávislosti?
Obojí je důležité a hezky se to sešlo. Počet jsme neměli předem daný, jenom jsme chtěli, aby ve vlastnické struktuře byla i redakce. Základní domluva s vlastníkem Economie Zdeňkem Bakalou totiž byla, že má jít o novinářský projekt, ve kterém se redakce bude angažovat. I když to nebylo plánované, čtyři vlastníci jsou ideální v tom, že mají jasné podíly. Nikdo z nich neřekl, že potřebuje víc, a dá tedy víc peněz. Z nějakého pohledu by to třeba někdy mohla být nevýhoda, ale ani jeden z investorů není „pracháč“, který rozhazuje peníze. Úplně každý, jak nadace, tak Laco Szigeti, tak Denník N, zvažoval každou korunu. Vždycky cítím závazek k tomu, jehož majetek nějakým způsobem spravuju, ale v tomto případě, kdy to nejsou superboháči, tak ještě víc, protože dali svoje peníze, svoje úspory. Vážím si jich za to dvojnásob, je to sympatické. A pro časopis je dobré, že nejde o druh lidí, kteří by si kupovali média jako „atomový kufřík“ nebo přes ně chtěli ukazovat vliv.
Přes všechny přátelské vazby jde ale pořád o podnikatelský projekt. Jak se tedy chcete uživit?
To vůbec nebude jednoduché. Nejsem naivní, všichni partneři budou chtít, aby to fungovalo, byť to nedělají proto, aby jim z toho tekly nějaké obrovské příjmy. Chceme stavět na předplatném, na placenému obsahu. Doufáme, že nám v tomhle ohledu pomůže slovenský Denník N. Rozdíl mezi slovenským a českým trhem je obrovský, ale přeci jenom umí pracovat s digitálním prostředím, kde teď cítím nějaký dluh a věřím, že by nám mohli pomoct. V kombinaci s dalšími úvahami, jak zlepšit obsah, si pořád myslím, že to může vyjít i na složitém českém mediálním trhu.
Náklady na výrobu tištěného týdeníku stoupají, ať už jde o tisk, nebo papír. Není budoucnost Respektu spíš digitální?
Na rozdíl od řady médií asi ještě pár let budeme jednou nohou silně „v papíru“. Pro velkou část našich čtenářů jde o svého druhu rituál, že časopis vytáhnou ze schránky nebo si ho jdou koupit do stánku. Nicméně budoucnost rozhodně patří digitálnímu světu, už kvůli nákladům. Ideálně musíme být schopní růst rychleji v digitálním prostředí než v papírovém a získat díky tomu určitou jistotu. Nejenom kvůli nákladům. Například se něco může stát v distribuční síti, s Českou poštou a nevím, s čím vším ještě. Rozhodně je tedy nutné myslet na černé scénáře, které by mohly nastat, a být připraven. Minimálně bychom mohli třeba přesvědčit část „papírových“ čtenářů, že je pro ně digitální varianta stejně kvalitní platforma.
Spustili jste crowdfunding s cílovou částkou pět milionů korun. Na co je chcete použít?
Je to částka, která nám pomůže s náklady spojenými se stěhováním, pořizováním nového předplatitelského systému, zajištěním dalších napojení a také se zmíněnou transformací, kterou se zabýváme u tištěného vydání. Chtěli bychom zkusit i nějaké nové projekty. Také jsme už nějakou dobu museli financovat provoz na dvou kolejích, jednak ještě v Economii a vedle toho připravovat spoustu věcí, včetně prostoru pro redakci a jeho zařizování. Každá koruna, která bude navíc, nám dodá trochu klidu během prvního roku, v němž se odehraje spousta pro nás nových situací. Někdy možná zmatečných: než se podaří nastavit nové vztahy s inzertními partnery, mohou tam být nějaké výpadky. Tohle všechno by nám crowdfunding pomohl zajistit nebo vyřešit.
Přešli jste na stejný systém, který používá slovenský Denník N i český Deník N. Využijete toho do budoucna pro obsahové synergie, nebo třeba balíčkování předplatného?
Paradoxně je pro nás jednodušší spolupracovat se slovenským Denníkem N, protože si nekonkurujeme, takže obsahová spolupráce je snazší. S českým Deníkem N jsme přeci jenom v konkurenčním vztahu, ale ve velmi přátelském, protože je tam spousta vazeb. Ale zatím úplně neuvažujeme, že bychom spolupracovali, ať už na nějaké obchodní, nebo redakční platformě. Oba tituly potřebují budovat svou identitu, ale pokud zjistíme, že bychom si někde mohli vzájemně pomoci, tak nevidím důvod, proč to neudělat.
Jaké digitální produkty můžeme v následujících měsících reálně očekávat?
Pro následující týdny máme dva plány. Nechceme jít cestou, kdy se všichni snaží chovat trochu jako zpravodajský web, i když jím nejsou. Nám se taky občas děje, že pokrýváme nějakou událost a je to zbytečné, protože čtenář to od nás nečeká, my na tom ztrácíme energii a někde jinde to udělají lépe. Takže se chceme víc soustředit na texty, které u čtenářů obecně víc vyvolávají odezvu, jsou víc do hloubky, mají nějaký kontext a exkluzivitu. Potom jich může být méně než dnes. Ale v ideálním případě by měly být lepší a chtěli bychom to otočit tak, že by i texty určené pro časopis vycházely dřív v digitální podobě. Měly by mít hned svou audioverzi, na to čtenáři dosud hodně slyšeli. Ale denní produkce by měla být výrazně omezena. S nadsázkou by pro vás měla být událost, že si jdete přečíst texty, které jsme pro vás ten den připravili. Vedle podcastů, které už dnes naši čtenáři znají, bychom chtěli kratší každodenní formát, který by se věnoval aktuálním událostem. Místo nahánění článků na web bychom zvolili podcast s lehkou komentativní formou.
Chcete zkoušet nějaké nové technologické trendy?
Výhoda je, že mě jako šéfredaktora to baví a zajímá. Každá cesta, která povede ke čtenáři, aniž bychom opustili podstatu titulu, je super. Vždycky jsem říkal „pojďme to zkusit“. Třeba to nevyjde, třeba zjistíme, že to nefunguje, tak na to půjdeme jinak, ale zkusme to. Právě tohle zkoušení a hledání cest nám teď chvíli chybělo a chtěli bychom se k němu vrátit, protože to je jediná šance na přežití. Nespoléhat, že co fungovalo před rokem nebo před dvěma, bude fungovat nadále, protože mediální svět se rychle vyvíjí. Pokud neopustíte svou podstatu, tak i ten případný neúspěch je jenom dobře. Nic jsme nepoškodili, neztrapnili, jenom víme, že takhle to nejde, a zkusíme to jinak.
Ale i to zkoušení něco stojí. Takže pokud se obloukem vrátím k těm investorům, jaký vám dali finanční polštář?
Je tam od nich takový drobný buffer, protože největší částku vložili do koupě. Pak také máme určitou sumu od předplatitelů, kteří už zaplatili a teď je přebíráme. Takže na tu dobu, kdy je přebíráme, máme nějaké finance a s tím se budeme snažit vystačit. Pokud se to spojí s tím crowdfundingem, tak by nám to mělo vyjít. Základní dohoda je, že kdyby se ukázalo, že v tom prvním roce nějaká drobnost nebude sedět, tak by nám případně pomohli. Ale obecně je naše ambice fungovat tak, aby nemuseli vkládat další finance.
Museli jste nějak redukovat stavy, nebo přecházíte ve stejném počtu, v jakém jste byli v Economii?
Redakce jako taková přechází ve stejném počtu. Obslužný tým je maličký, rozhodně ve srovnání s Economií. To jsme chtěli udělat, jít opravdu na minimum. Lidé, kteří mají na starosti inzerci, předplatitele a tak dále, jsou připraveni na to, že se hodně zapotí, protože práce budou mít hodně. Ale rádi bychom to udrželi v této skromnější podobě.
Proč jste si za nové sídlo vybrali zrovna palác Lucerna u Václavského náměstí?
To byla úplná náhoda. Když jsme hledali místo pro redakci, byli jsme se podívat na řadě míst. Měli jsme jednak cenový strop, přes který jsme nechtěli jít, a také jsme hledali, kdo prostor vlastní, což je pro investigativní médium docela důležité. Shodou okolností si kolega všiml inzerátu, že se v Lucerně pronajímají prostory, protože jedna část se renovovala a druhou ještě opravují. Šli jsme se podívat a nakonec se shodli i na částce. Byla to tedy královská náhoda a jsme moc rádi. Prostory jsou hezké, a navíc jsme ve Vodičkově ulici, což je symbolické, kousek vedle Respekt začínal v roce 1989. Před rekonstrukcí tu sídlily i jiné podobné projekty, Post Bellum nebo jihlavský dokumentární festival.
Takže duch místa zůstane zachován.
Doufáme v to.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem