Vlákno názorů k článku Evropská komise žádá veřejnost o názory k reformě autorského práva od krakonoš - Já si CD z vinylů dělám sám. A...

Já si CD z vinylů dělám sám. A placky kupuju v cizině, čili OSE a dalším ani prd! A na rozdíl od těch kupovaných se to dá poslouchat, protože jedno CD poskládám z několika vinylů, nebo i pásků a dokážu výsledný zvuk upravit tak, abych odstranil jen technické pazvuky, ale barva zvuku a dynamika zůstala. (externí zvuková karta Dr DAC 192 kHz/24bit + Adobe Audition 3, mgf Grundig TS 1000 a gramo Dual 1226, přenoska Shure V 15/II

>> Nechápu i dobu,5 let po smrti bych to utnul,at se dětičky slavných taky snaží.

Přišlo by mi rozumné zachovat delší dobu v případech, kdy se ty děti ještě snažit nemohou. Určitě do 26 let v případě studia, a v případě vážného zdravotního postižení klidně i těch současných 70 let.
Otázka pak je, jak to v praxi nastavit - zjišťovat u každého díla, jak jsou na tom potomci autora - zda už je volné nebo ještě ne - by bylo dost nepohodlné. Z tohoto pohledu je asi rozumnější nějaká delší konstantní délka ochrany pro všechny.

Dá se na to ale koukat i jinak: když zdědíte po rodičích firmu, taky Vám ji po pár letech nikdo nevezme. A firma může vydělávat a potomek se nemusí snažit (maká najatý management). Proč by muzikant/filmař/spi­sovatel nemohl své dílo taky pojímat jako obdobu budování firmy, kterou jeho děti pohodlně zdědí?
Koneckonců to, že potomek se nemusí živit jinak, může mít i své výhody - viz příklad Christophera Talkiena. Zrovna u něj jsem sakra rád, že se může díky autorským honorářům za dílo svého otce naplno věnovat uspořádávání a publikování jeho nedokončených děl.

Zaplať poplatek, na pět let máš pokoj. Potom buď zaplať na dalších pět let, nebo na to hoď bobo a smiř se s tím, že je to tím pádem D. P. (doman public, česky volné dílo). Ono většinou je i těch pět let zbytečně moc.