Měli obecně odpovědět na obecnou otázku - a to je přesně to, co udělali. Vymezili principy, kterými se soudy mají řídit při posuzování konkrétních sporů. Ten rozsudek říká, že pokud má ISP HW/SW, kterým lze něco jednoduše omezit (jednoduchou konfigurací), tak to udělat má a není na co se vymlouvat. A naopak, pokud by opatření které požaduje držitel práv znamenalo investici do nového HW/SW, ISP má právo to odmítnout. Mně to přijde rozumné/férové.
Takže ISP se rozdělí na dvě skupiny. Ta první bude blokovat, cenzurovat a šmírovat, což dělá už teď, (viz naše Svatá trojice), a ta druhá, která toto dělat nebude, protože to nedělala doteď a nevidí důvod, proč by si měla zbytečně komplikovat život. (viz ,,garážoví" ISP) A zákazníci si mohou vybrat, komu budou za poskytování přístupu k netu platit. Já osobně volím možnost č. 2, protože o cenzuru, bonzování a šmírování opravdu, ale opravdu nestojím.
No víte to je problém-právě že tohle vůbec neudělali.. To co navrhujete Vy, by mělo svou logiku. Totiž že by soud-již při formulování prvního rozhodnutí jasně stanovil, buď
za a) Které konkrétní kroky má ISP udělat -přičemž by měl soud zjištěno (třeba podle názorů exportů), že mu to nepřinese žádné další náklady
nebo
za b) Stanovil maximální částku kterou má ISP na splnění rozhodnutí vydat, přičemž až by tu částku vyčerpal, platilo by že tím rozhodnutí splnil.
Bohužel, tak jak to soud EU stanovil je to poměrně nejasné, kolik je vlastně to "málo" nebo "nic" -tisíc, deset tisíc, padesát tisíc..?
Nějaké náklady tam budou vždycky, třeba v prácí IT pracovníků, bude třeba možná dokoupit nějaký SW, atd...
a čeho se vlastně dopustil. Totiž že převedl soudy o porušení (autorského) zákona na civilní, obchodní spory-a v těch se hledá obvykle spravedlivé řešení mnohem hůř,a soudy trvají mnohem déle a jsou pro účastníky mnohem dražší. Když tedy navíc- v těchto případech nejsou strany ve smluvním vztahu -a nemohou si dohodnout předem třeba možnost arbitrážního řízení.
Lze totiž snadno domyslet k čemu to povede.Provideři se budou snažit minimalizovat své náklady na "částečné splnění" takového doručeného rozhodnutí.Ale i když vydají poměrně vysoké částky, druhá strana (tedy majitelé autorských práv) bude právně namítat, že mají vydat mnohem víc...(ono zase někdy ani při skutečně drahém zabezpečení není plně zaručeno, že k průnikům nebude docházet dál).
Takže se to stejně vrátí k soudu-ale ten už nebude rozhodovat o porušení /autorského zákona)-o tom už bylo rozhodnuto. Ale o obchodním sporu (bez smluvního vztahu)-a sám soud tedy bude muset rozhodnout, kolik má provider (který se ničeho nedopustil, a žádný zákon neporušil) na ochranu cizího zájmu (majitele autorských práv) vydat-tisíc, pět tisíc, dvacet tisíc. sto tisíc, milion? Kolik bude podle názoru soudu "téměř nic, nebo málo" ?