No víte to je problém-právě že tohle vůbec neudělali.. To co navrhujete Vy, by mělo svou logiku. Totiž že by soud-již při formulování prvního rozhodnutí jasně stanovil, buď
za a) Které konkrétní kroky má ISP udělat -přičemž by měl soud zjištěno (třeba podle názorů exportů), že mu to nepřinese žádné další náklady
nebo
za b) Stanovil maximální částku kterou má ISP na splnění rozhodnutí vydat, přičemž až by tu částku vyčerpal, platilo by že tím rozhodnutí splnil.
Bohužel, tak jak to soud EU stanovil je to poměrně nejasné, kolik je vlastně to "málo" nebo "nic" -tisíc, deset tisíc, padesát tisíc..?
Nějaké náklady tam budou vždycky, třeba v prácí IT pracovníků, bude třeba možná dokoupit nějaký SW, atd...
Takže ISP se rozdělí na dvě skupiny. Ta první bude blokovat, cenzurovat a šmírovat, což dělá už teď, (viz naše Svatá trojice), a ta druhá, která toto dělat nebude, protože to nedělala doteď a nevidí důvod, proč by si měla zbytečně komplikovat život. (viz ,,garážoví" ISP) A zákazníci si mohou vybrat, komu budou za poskytování přístupu k netu platit. Já osobně volím možnost č. 2, protože o cenzuru, bonzování a šmírování opravdu, ale opravdu nestojím.
Měli obecně odpovědět na obecnou otázku - a to je přesně to, co udělali. Vymezili principy, kterými se soudy mají řídit při posuzování konkrétních sporů. Ten rozsudek říká, že pokud má ISP HW/SW, kterým lze něco jednoduše omezit (jednoduchou konfigurací), tak to udělat má a není na co se vymlouvat. A naopak, pokud by opatření které požaduje držitel práv znamenalo investici do nového HW/SW, ISP má právo to odmítnout. Mně to přijde rozumné/férové.