že konečně někomu u nás v Čechách došlo, že ke čtenáři-zákazníkovi je třeba chovat se aspoň poloslušně, ne ho šikanovat ponižujícími pravidly. Blahopřeji Palmknihám k odvaze učinit první krok. Přesto si od nich nadále nic nekoupím. Proč? Žádný papírový knihkupec si nikdy nedovolil prodat mi knihu jedině s podmínkou, že mu dám jméno, adresu, email a telefon, aby mohl kontrolovat, co se svou knihou dělám. Amazon, od nějž jsem si pořídil čtečku Kindle, sice také žádá registraci, ale za ni od něj mám skvělý hardware na čtení a úschovu knih a dokumentů, nouzově bezplatný přístup na internet, uživatelsky vymazlené virtuální knihkupectví do kapsy se statisíci titulů, snadným nákupem ale i vrácením knih, vzájemné půjčování, konverzi formátů... A co mi za registraci nabídnou Palmknihy? Jakožto podezřelému z budoucího podvodu mi do knihy dají povinné razítko. Skutečně je to tak. Když se totiž podíváte na jakoukoli definici presumpce neviny, jíž tady pan Koutský s úsměvem operuje, dozvíte se, že jde o zásadu, podle níž se chová vyšetřovatel, prokurátor či soudce k domnělému pachateli trestného činu. Vztah obchodník-kupující se řídí právem obchodním, nikoli trestním a úvaha o presumpci viny zde nemá co dělat.
ČLÁNKY DO MAILU