První část rozhovoru s Kateřinou Fričovou zde
Při představování na Radě ČT jste řekla, že si dovedete představit lepší spolupráci jednotlivých programů ČT. Jak?
Nejdřív musí dozrát nové digitální programy. Zatím nejsou dostupné úplně všem divákům a taky jsou mladé, člověk u nich nachází chyby. Třeba přehazování pořadů z prvního programu na ČT 24 mi nepřijde zrovna rozumné. Rozhodně ne v takovém množství a časech, jak se to děje dnes. ČT 24 je pro mě jednoznačně zpravodajský kanál, který by měl dodržovat zásady, že v celou hodinu jsou zprávy, ve čtvrt „očudy“ (očekávané události, pozn. red.), ve dvacet pět třeba počasí a v půl kratší zprávy. Ty časy neberte vážně, ty jsou samozřejmě pro představu. Neměla by tam chybět publicistika, ale o dokumentech už mám své pochybnosti.
A co třeba počet přímých přenosů tiskových konferencí politických stran na ČT 24? Politici si potom stěžují, že ČT některou tiskovku nepřenášela nebo ji předčasně přerušila.
Politické strany se snad narodily od toho, aby si stěžovaly na média.
Ano, ale ČT 24 těch tiskovek začala přenášet poměrně hodně, a logicky potom naráží na odpor ve chvíli, kdy nějakou tiskovku opomine nebo ji z časových důvodů živě odvysílat nemůže. Není proto kontraproduktivní dávat jim tolik prostoru?
Máte pravdu v tom, že když tyto živé přenosy ČT začne dělat, musí v nich pokračovat. Otázka je, jestli je má dělat. Ale proč ne? Koho to opravdu zajímá, si alespoň může poslechnout tiskovku celou. Nejdůležitější myšlenky se sice potom objeví v hlavních zprávách, ale může být někdo, koho zajímají i méně důležité body, které vy, novináři, nepovažujete za tak zásadní a tím pádem se do médií nedostanou.
Nejsou dva nové digitální programy ČT 24 a ČT 4 Sport stále ve stínu původních dvou analogových kanálů? Už dnes je může sledovat přes milion domácností, ale v průměru se na ně dívají jenom desetitisíce diváků. Neměly by je ČT 1 a ČT 2 více propagovat?
To jsme u kapitoly „self promotion“ a k té mám taky několik nápadů. Patří do ní i takzvané „cross promo“, a v rámci něho by se měly nové programy upoutávat na ČT 1 a ČT 2. Třeba způsob, jakým v neděli přechází Otázky Václava Moravce z ČT 1 na ČT 24 je podle mě velmi šťastný nápad. Můj muž patří právě mezi ty diváky, kteří v neděli v jednu odpoledne přepínají na ČT 24.
Já se dívám rovnou na ČT 24, protože jsem líný přepínat.
My máme u ČT 1 o něco lepší zvuk a obraz. Chytáme digitální televizi přes set-top-box, ale jen na pokojovou anténu, takže to není úplně ideální.
Když to shrnu, v propagaci digitálních kanálů se dá co zlepšovat.
Ano. Jenže když přichází člověk zvenčí, vždycky vidí, co by se dalo zlepšit, a když se skutečně stane šéfem, narazí na věci, kvůli kterým se ne všechno dá uskutečnit. Pamatuji si, jak jsem jako asistentka výroby v Československé televizi hudrovala, co všechno bych dokázala udělat, kdybych byla šéfem. Pak jsem se tou šéfkou stala, mnohé z toho jsem skutečně udělala, ale na spoustu věcí jsem musela změnit názor. Prostě jsem získala nové informace a zjistila jsem, že to nejde.
Nebo se hledají důvody, proč by to nemělo jít.
Ano, to miluji. Mně ani tak nevadí věta, že něco nejde, pokud následuje zdůvodnění, proč to nejde. Zažila jsem ale odpovědi typu „nejde to, protože to tak nikdo nedělá“ nebo „protože se to tak nikdy nedělalo“. Ty mě dokáží vytočit.
Před šesti lety jste odmítla kandidovat na generální ředitelku ČT, protože nový zákon zakazoval rodinným příslušníkům ředitele spolupracovat s televizí a váš muž i syn produkují televizní pořady. Teď už to nevadí?
Nenastupuji jako generální ředitelka. Je pravda, že synova firma se nedávno podílela na úspěchu ČT, dostali druhou cenu na festivalu Promax za nejlepší propagační televizní spot na časopis ČT+. Už jen nominaci jsem považovala za obrovský úspěch a myslela si, že tím to končí. Na kampani se syn podílel koncem loňského roku. Snad mě nikdo nebude podezírat, že jsem byla taková vědma, abych tušila, že se od července stanu programovou ředitelkou ČT.
To ne, tady jde spíš o spolupráci do budoucna.
Pokud pro televizi pracuje léta a dělá to dobře, nemělo by pro něj moje jmenování znamenat, že automaticky skončí. Je mi jasné, že budou existovat lidé, podle kterých to bude špatně, bude se jim to hodit. Ale ať si o té spolupráci rozhodnou příslušní producenti. Syn třeba natočil nemálo reportáží do Reportérů ČT. Tak ať si o tom rozhodne ředitel zpravodajství Zdeněk Šámal, jestli ho tam chce nebo ne. Své kvality již prokázal, a naštěstí tu už není jen jedna televize.
Ptám se na to proto, abyste se nedostala do podobných řečí jako Jiří Hubač.
Ale já narozdíl od píšících dramaturgů nebudu nic psát. Rozumíte mi? Je přeci rozdíl v tom, když dramaturg zaměstnaný v ČT zároveň píše pro televizi či televize scénáře a v tom, že můj syn režíruje a produkuje.
Takže se vám nelíbí, že Hubač píše a zároveň je šéfdramaturgem?
Nemyslím si, že to je šťastné řešení. Myslím si, že by se měl každý rozhodnout, čím se chce zabývat. Jestli dramaturgií nebo vlastní tvorbou. Existuje i názor, že je to dobré, když dramaturg zároveň píše i scénáře, ale já si to prostě nemyslím.
Co si myslíte o připravované změně grafiky a loga ČT?
Zatím jenom vím, že se mají přes prázdniny dokončit, respektive už vyrobit.
Proti tomu ale protestují televizní odbory, které jakoukoli změnu loga odmítají.
Slyšela jsem o tom, ale trošku nechápu, proč by měly odbory mluvit do loga televize. Vám to přijde logické? I když je pravda, že jsem si za těch čtrnáct let u soukromníků na odbory odvykla. I tak mi to přijde trochu zvláštní. Nevnímala bych za moudré měnit logo úplně. Šla bych cestou Coca-Coly. Kdysi vyšla knížka, kterou jsme měli na Nově v grafickém oddělení, a v ní byl popsán vývoj loga Coca-Coly od toho vůbec prvního až po rok, kdy ta kniha vyšla. Když jste se podíval na první logo a pak na to poslední, měl jste pocit, že jde o dvě úplně jiné firmy. Jenže mezi tím bylo sto různých změn a drobných úprav.
Nova taky při změnách loga postupovala obezřetně a měnila spíš detaily.
Ano. Tenkrát na Nově jsem říkala to samé, co teď vám. Aby se šlo cestou modernizace, ale aby se nedělala razantní změna. To samé si myslím o ČT. Faktem je, že svět se mění a my s ním. ČT nemůže mít pořád stejné logo a stejný typ písma. Některé znělky a stínování písmen, jak je dodnes používá ČT, jsem zažila v osmdesátých letech. Kladu si otázku, proč to musíme dělat v roce 2007.
Nejlepší znělka je deset minut před sedmou na ČT 24, když televize opakuje 25 let staré Televizní noviny ČST.
Nebo třeba znělka Pošty pro tebe. Má být hraná, ale ona není hraná, ale totálně přehrávaná. Ti lidé v ní vypadají jako lulani.
Ale to není znělka ČT, tu vyrábí externí dodavatel.
No dobře, ale ČT ji snad schválila. To, že mi někdo dělá pořad… Producent v tom pravém slova smyslu je přece ČT. Že zadá výkonnou produkci ven, to je jiná věc. Snad si to proboha hlídá dramaturgie! Peníze by si hlídat měla.
Do České televize se vracíte po čtrnácti letech. Proč jste vlastně v roce 1993 odešla do Novy?
Hlavní důvod byl asi ten, že jsem měla spoustu nápadů a v ČT jsem s nimi neuspěla. Pak jsem šla na pohovor do tehdy ještě nepojmenované Novy a z rozhovoru s Vladimírem Železným jsem nabyla pocitu, který se později potvrdil, že mi nechá hodně volné ruce. Ale stavět něco na zelené louce je mnohem jednodušší než přijít do fungující firmy.
Po čtyřech letech na Nově, kde jste byla ředitelkou výroby, techniky a vysílání, jste odešla řídit televizi Prima. O tom období se hodně spekulovalo jako o propojení Novy a Primy. Jak to tehdy bylo?
O žádném propojení nevím. Tuhle konstrukci nabourávají třeba naše vzájemné bitvy o vysílací časy zábavy. V roce 1998 jsem se rozhodla, že Prima začne dávat zábavu v devět hodin večer, aby ji nepřebíjely mnohem dražší pořady na Nově. Železný mě okamžitě začal pronásledovat. Uhnuli jsme se zábavou na úterý, on ji tam dal taky. Jednou jsem se s ním o tom dokonce bavila a chtěl jsem se rozumně dohodnout, aby to nedělal. Říkala jsem mu, že takové změny nemůžou vyhovovat ani divákům Novy. Víte, co mi odpověděl? Že si se svým divákem může dělat, co chce, zatímco toho našeho to zničí.
Už to nebyl ten chápavý šéf, co všem nechává volné ruce?
On se v té době začal strašlivě měnit. V prvních pěti letech Novy byl skvělý šéf. Jakmile jenom cítil, že to, co navrhujete, má hlavu a patu, mohl jste být třeba osvětlovač, ale váš nápad na scénář se realizoval. Prostě se neškatulkovalo.
Primu jste opouštěla v roce 2000. Od té doby tato televize prožila poměrně dramatický vývoj. Co mu říkáte?
Když byste se zpětně podíval na program, tak až do VyVolených jela Prima podle schématu, které jsme připravili my. Snad s jedinou výjimkou, kdy se můj nástupce Martin Dvořák rozhodl přesunout Prima vařečku ze čtvrt na osm na podvečerní časy vymezené regionům, aby ji po pěti měsících ve vší tichosti vrátil zase zpátky. Úspěch VyVolených lidi z Primy do jisté míry opojil. Došlo to tak daleko, že naslibovali agenturám třicetiprocentní podíl na trhu a to pak vedlo k nekonečným dvanáctiminutovým reklamním blokům. A to roztočilo spirálu, protože diváci během takhle dlouhé reklamy utíkali jinam a ne vždycky se pak vrátili k Primě.
A co říkáte Primě teď?
Dělá na mě dojem, že se hledá. Švédský spolumajitel se rozhodl, že budou oslovovat mladé diváky. Při našem počtu obyvatel to je snad to nejhorší možné rozhodnutí, protože mladí netráví večery doma, a když už ano, jsou zalezlí v pokojíku a mastí si něco na internetu.
Za vás se z Primy stala rodinná televize zaměřená spíš na ženy.
To ano, ale když jste se podíval blíž, nebyl tam nějak dramatický rozdíl, že by Primu sledovalo šedesát procent žen a čtyřicet procent mužů. Ale ano, s touto myšlenkou jsem do Primy nastupovala. Věděla jsem, že mediální agentury mají rády ženy jako cílovou skupinu, protože to jsou ženy, kdo většinou chodí na nákupy a tráví u televize více času. Nova si hrála na drsnou televizi s drsnými filmy, takže jsme se vůči ní museli nějak vymezit.
Teď se už tolik nevymezuje a všem televizím obecně klesá sledovanost. To je teď hodně populární téma. Nemůžou si za to ale ty televize samy, když v tak teplém počasí nedokáží posunout hlavní vysílací čas třeba na devátou večer?
Ano, máte pravdu. Díky letnímu času je to ještě celé posunuté. Mně ještě v osm hodin večer na televizor z boku pálí slunce.
Primě a ČT taky moc nepomohl manévr Událostí, které se přesunuly ze čtvrt na osm na sedmou večer přímo proti 1. zprávám na Primě.
O tom si chci nejdřív promluvit se Zdeňkem Šámalem, protože tam vidím určité chyby. Podobné jako když ČT dřív dávala za moderátory Událostí digitální hodiny, na kterých mohl každý vidět, jak se blíží půl osmá, aby mohl přepnout na Televizní noviny na Nově. Teď ale ČT dělá úplně to samé: přímo v Událostech upozorňuje, v kolik hodin budou následovat zprávy z regionů, počasí a sport. Podle mě by to měl být jeden celistvý pořad. Určitě o tom se Zdeňkem Šámalem budeme mluvit a určitě budeme mít co navrhnout.
Co třeba?
Víte, třeba ve Francii trvá analytická reportáž ve zpravodajství sedm nebo osm minut a nikomu to nepřijde divné. U nás, pokud má zpráva víc než čtyřicet sekund, jsou z toho všichni jurodiví. Chápu to třeba u Novy, ale proč by to měla dělat ČT? A nejen u zpráv. Třeba Reportéři ČT zkrátili stopáž na 25 minut, ale přitom redakce trvá na tom, že v nich mají být tři reportáže. Do toho se ještě musí vejít moderátor, takže suma sumárum na jednu reportáž zbývá cca sedm minut. Co chcete za tak krátkou dobu vysvětlit a dát do souvislostí? Logicky pak témata kloužou po povrchu. Nechápu proč.
Když přemýšlím o přímém střetu Událostí a 1. zpráv na Primě, nenapadá mě pro Primu lepší řešení než přejmenovat hlavní zprávy a posunout je na čtvrt na osm, kdy původně začínaly Události.
A nazvat je „2. zprávy“, ne? Jakmile Prima oznámila, že Zpravodajský deník přejmenuje na „1. zprávy“, říkala jsem si, že si koledují o malér. Přesně to samé kdysi udělala ČT s nedělní diskusí. Volal mi Martin Bezouška, aby se mi pochlubil, jaký že to vymyslel skvělý název: V pravé poledne. Říkala jsem mu, že se mi to líbí, ale co když ho budou muset posunout na jednu hodinu odpoledne? To ho pak přejmenují na „V pravé poledne a jednu hodinu navrch“? Na chvilku se zarazil, ale pak mě ujistit, že poledne budou dodržovat. Dělali to tak půl nebo tři čtvrtě roku a pak ho museli znovu přejmenovávat. Takové názvy jsou vždycky nebezpečné.
Za vašeho vedení přišel do Primy Jan Kraus, jehož pořad Další, prosím se stal předobrazem dnešního Uvolněte se, prosím na ČT. Co mu dnes říkáte?
Na Krausovi jsem vždycky oceňovala, že není na lidi zlý. Jakmile vycítil, že se dotknul hranice, za kterou host nechtěl jít, vždycky se široce usmál, shodil to nějakým fórem a šel od toho pryč. V tom byla a je jeho síla, a proto mu také lidi ochotně chodili do pořadů.
Teď se ho spíš bojí.
Možná to je výběrem hostů nebo jejich namícháním. Faktem je, že v poslední době mi výběr hostů přijde slabší než dříve. Ale každý pořad se po nějaké době vyčerpá, možná by to chtělo nějakou inovaci. Určitě na něco přijdeme. V každém případě je Jan Kraus výjimečný moderátor, který tak logicky vzbuzuje emoce, ať již pozitivní nebo negativní. Ty první převládají. Měla jsem v ruce i výzkum, který má slova potvrzuje.
Co si myslíte o trestním oznámení, které Jan Kraus podal jako předseda Filmového a televizního svazu na Jiřího Janečka, Františka Lamberta a Radu ČT kvůli Lambertově milicionářské minulosti?
Nečetla jsem ho, ale rozhodně bych chtěla. Ptal jste se mě, co si myslím o „kauze Lambert“. Nechápu, proč se do ní míchá diskuse o tom, co dobrého udělal Lambert pro ČT. Já jeho zásluhy vůbec nezpochybňuji, ale odsunula bych je stranou, protože nejsou pro vzniklý problém relevantní. Pro mě je primární – měl odevzdat čestné prohlášení o tom, že nebyl milicionářem? Ano. Odevzdal jej? Ne. Tím to pro mě končí.
Měl by moderátor podávat trestní oznámení na ředitele televize, pro kterou pracuje?
U privátních stanic by to asi nešlo. Ale veřejnoprávní televize nepatří Janečkovi. Dokonce si myslím, že fakt, že to Jan Kraus může udělat, mluví ve prospěch ČT.
Janečka může stát kauza Lambert kariéru. Příští rok má rada volit nového generálního ředitele. Šla byste do toho?
Já se tím opravdu nezabývám. Nejste první, kdo se mě na to ptá. Uvidíme. Ale to by pak měla ČT pět programových ředitelů za pět let, ne?
Zkrácená verze rozhovoru vyšla v týdeníku Reflex č. 25/2007
