Dalším samostatným účelem je pak použití e-mailových adres k rozesílání newsletterů, což pro samotné plnění smlouvy není nezbytné.
Jelikož se jedná o oddělený účel zpracování, které navíc nepodléhá oprávněnému zájmu či nevyplývá z právní povinnosti, je nutné pro něj získat od zákazníka souhlas.
A dale pak uz pani jako spravna manazerka Sdruzeni pro internetovou REKLAMU (maskovanou za slovo rozvoj) ucelove zmirnuje predchozi tvrzeni:
Pokud by se jednalo o zaslání obchodního sdělení týkajícího se např. doplňkových výrobků a služeb k těm, které byly předmětem uskutečněné transakce, lze předpokládat, že zákazník může takovou komunikaci legitimně očekávat, a tudíž takové sdělení lze zařadit pod oprávněný zájem obchodníka. Obchodník pak souhlas zákazníka nepotřebuje,
Sorry, ale zadne doplnkove obchodni sdeleni zakaznik nepotrebuje k uskutecneni samotneho obchodu a zadny takovy predpoklad, ze ho zakaznik ocekava proste NENI! Samozrejme, pokud si to nekde v checkboxu zaskrtne, tak OK, ale rozhodne to neni vychozi a ocekavatelna situace, ze chci dostavat cokoliv navic. To co mnozi obchodnici maskuji za "obchodni sdeleni" je jen jiny nazev pro newsletter. Uskutecnenim jednorazoveho obchodu pro me vtah obchodnik-zakaznik konci, a cokoliv dalsiho vyslovne nepovoleneho navic je podle me obtezovani.
Vezměte se situaci z doby před jakoukoli existující právní úpravou. Hypotetický, abych se nikoho nedotkl, prodejce spustil SW na generování e-mailových adres a začal chrlit miliardy e-mailů měsíčně. Vše zcela legálně, čili jediná šance, jak s tím bojovat, byla na straně příjemce.
Oproti tomu dnes mám šanci, že mu pošlu nesouhlas (pro jistotu podložený odkazem na příslušný zákon), a on to bude respektovat. A nebo taky nebude, což pak třeba mohu nechat řešit někoho jiného, když už ho platíme.
(Btw. daně se nikdy nesnižují, maximálně se jinak pojmenují, např. to není daň, ale poplatek za TV a rozhlas. Zrušením úřadu ke snížení daňové zátěže nedochází.)
Ve vztahu k newsletterům nevidím v GDPR nic podstatného. Kromě toho pokud má odesilatel pouze e-mailovou adresu, čili ze svých dat nedokáže identifikovat konkrétní osobu, může být obtížné prokázat, že v tomto případě je nakládáno s osobním údajem. (Jen tak na okraj: Je neexistující e-mailová adresa osobním údajem? ;-))
Nejdříve připomínám definici osobního údaje - "Obecné nařízení definuje osobní údaj jako veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě". (zdroj www.uoou.cz)
email "Alexandr.Uzdichcal@neco.cz" podle mě tedy sám o sobě pro mě osobním údajem není, protože může existovat více osob stejného jména (v tomto případě velmi nepravděpodobné :-). Naopak email "jmeno.prijmeni@firma.cz" může konkrétní fyzickou osobu identifikovat.
Dávám k diskuzi otázky, jak postupovat v případech, kdy sbírám pouze e-maily pro zasílání newsletteru:
Je e-mail sám o sobě, ze kterého nejde identifikovat konkrétní fyzická osoba, osobním údajem? (myslím, že ne)
Musím v případě poskytnutí e-mailu, který není osobním údajem (viz. výše) žádat o kvalifikovaný souhlas?
A to je symptomatické, kvůli vlastní lenosti se zbavíte části své svobody, a o tom, co smíte vidět, necháte rozhodovat někoho jiného. Znamená to jediné, svobodu si nezasloužíte a skončíte jako regulérní otrok. Příštích dvacet let nebude rozhodně vypadat tak, jak vypadalo těch minulých 20 let. Lidé budou rozděleni na pány a otroky. A podobné regulace k tomu slouží už dnes.
... Zpracování osobních údajů pro účely přímého marketingu lze považovat za zpracování prováděné z důvodu oprávněného zájmu.
http://www.privacy-regulation.eu/cs/r47.htm
Vzhľadom k zaužívanej praxi môžete očakávať príbuznú ponuku (možno to bude podnet pre obchodníkov, aby ponuky naozaj personalizovali). Nevidím na tom nič zlé, pokiaľ sa dá odhlásiť. Úplne iný prípad je spamovanie s nesúvisiacou kravinou alebo ešte horšie, predanie emailovej adresy tretej strane.