Mě se Google minulý týden osvědčil, když jsem věděl, že existují blízké tvary slov, které znamenají ale asi něco jiného. Zcela přesně šlo o slova pasportizace a paspartizace. Asi by to bylo v nějakých slovnících, ale bohužel jeden český Webster stále nikdo nevydal a do knihovny je dál než na google. Takže pasportizace se týká vyměřování různých prostor a pozemků, zatímco paspartizace je rámečkování a zasklívání obrázků, diplomů atp. FYI.
Jsou pochopitelně známé frky, jako že stavaři zakládají na pilotách, zatímco na pilotech si zakládají dámy. Ale pokud se skutečně píše "vyjímečně", přičemž se správně píše i "výjimka", tak tedy to české ohýbání slov je vskutku hodně sofistikované.
Jinak si myslím, že subjektivní degenerace češtiny (cítím ji také) plyne z toho, že nyní čteme příliš mnoho na internetu, kde píše, zvláště v diskusních fórech, spousta češtinářských lam se strašnými hrubkami a že si tím ničíme návyky. Já snad nikdy neuměl pořádně vyjmenovaná slova, ale prostě jsem měl načteno tolik, že mě špatně napsané slovo praštilo do očí. Dříve takový problém nebyl, protože v podstatě všechno tištěné prošlo korekturami, včetně jazykových, takže se degenerovalo pomaleji.
Podle pravidel se píše "výjimka" a "výjimečně" (ale "vyjímat" ;-)). Délka samohlásek je kolísavá a ve spisovné češtině se udržují délky podle výskytu jerů ve staroslověnštině. Nemyslím, že je tu mezi čtenáři Lupy mnoho lidí, kteří by si ještě jery ze staroslověnštiny pamatovali, a podobné to bude i v běžné populaci. Proto je mi poměrně jedno, když vidím špatnou variantu.
Pravopis moderní češtiny se přiklání k pravidlu "stejně se píše jako se vyslovuje". Proto se mění pravopis přejatých slov (milión, kurz) podle české výslovnosti. U českých slov změny v pravopisu trvají déle.
Spisovný jazyk musí udržovat krok s vývojem mluveného jazyku, jinak by brzy zanikl. Proto se i současný pohled jazykovědců na to, jaký je přípustný projev na veřejnosti, posunuje blíže k neformálním jazykovým útvarům. Jazykovědci už nežonglují termíny spisovný-nespisovný, ale kultivovaný-nekultivovaný, formální-neformální.
Vzhledem k tomu, že v jazyku vlivem technologických možností a společenských poměrů došlo k demokratizaci veřejného projevu (každej může vydat knížku nebo něco napsat ne web), stáváme se svědky rychlejších změn v úzu. Pravidla jsou obvykle konzervací stavu ke dni, kdy byla vydána. Pak už se jejich platnost oslabuje.
Pane Kopto, jistě je Vám známo, že délka samohlásek se u slova výjimka řídí stejnými pravidly, jako u slova výhybka. Osobně radši risknu, že napíšu sem tam něco špatně, než aby pravopis byl ohýbán podle zvyku báby Dymákové na úkor vnitřní logiky jazyka. Demokratizaci nechme stalinistům, těm slušela nejvíce.
ČLÁNKY DO MAILU