Historické okénko: Československé televizní vysílače v roce 1964

7. 4. 2017
Doba čtení: 2 minuty

Sdílet

Autor: České radiokomunikace
Celkem bylo v roce 1964 na území Československé socialistické republiky přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílaly na devíti kanálech.

Následující řádky pocházejí z brožury nazvané Televizní technika, jejímž autorem je inženýr Juraj Valsa. Knížka vyšla v Praze roku 1964 jako 36. svazek Polytechnické knižnice, kterou ve Státním nakladatelství technické literatury vydávala Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí.

První televizní vysílač v Československu zahájil pravidelné vysílání roku 1953. Zajišťoval celkem dobrý příjem ve Středních Čechách a v některých případech i v okrajových oblastech Čech. Pak byly vybudovány podle plánu rozvoje další vysílače v Bratislavě a v Ostravě a brzy po nich i další výkonné vysílače ve zbývajících částech republiky.

Síť deseti výkonných televizních vysílačů však nezajišťuje dokonalý příjem ve všech místech členitého terénu našeho státního území. Proto bylo třeba vybudovat několik vysílačů s menším výkonem, tzv. vysílačů vykrývacích. Ty jsou budovány v oblastech, kde žije několik desítek tisíc obyvatel a kde není zajištěn dokonalý příjem žádného základního vysílače. Příkladem může být vykrývací vysílač na Petřínské věži, který pomáhal řešit obtíže, které se v Praze projevily po zahájení provozu vysílače Střední Čechy na Cukráku.

Widget obrázku #203928 (přidáno skriptem)

Autor: SNTL

Spuštění Cukráku přineslo zhoršení příjmu v Praze.

Pro města a oblasti s několika tisíci obyvatel se stavějí televizní vysílače, kterým se říká převáděče. Jsou to vlastně retranslační stanice, které přijímají signál z nejbližšího základního vysílače a převádějí jej do jiného televizního kanálu. Blokové schéma typického převáděče se neliší od blokového schématu reléové stanice z přiloženého obrázku.

Widget obrázku #285650 (přidáno skriptem)
Blokové schéma směrového spoje s reléovou stanicí bez demodulace a s jedinou přeměnou kmitočtu.

Autor: SNTL

Blokové schéma směrového spoje s reléovou stanicí bez demodulace a s jedinou přeměnou kmitočtu.

Přicházející vysokofrekvenční signál (obraz i zvuk) se zesílí a v měniči kmitočtu jako celek přesune o určitý počet MHz stranou, do jiného kanálu. Výsledný signál se opět zesílí na úroveň obvykle několik desítek miliwattů a přivede na vstupní svorky vysílací antény.

KL nominace 25

Základní televizní vysílače v ČSSR
VysílačKanál OIRTPolarizaceVýkon – obraz (kW)Výkon – zvuk (kW)
Střední Čechy1vodorovná3010
Severní Čechy12svislá81,6
Východní Čechy6vodorovná102
Jižní Čechy2vodorovná102
Západní Čechy10vodorovná102
Severní Morava1vodorovná102
Jižní Morava9vodorovná102
Západní Slovensko2vodorovná102
Střední Slovensko7vodorovná102
Východní Slovensko6svislá10

Celkem je v ČSSR přes šedesát vysílačů a převáděčů, které vysílají na devíti kanálech. Na každém kanále pracuje proto současně větší počet vysílačů. Aby se vzájemně nerušily, bylo třeba pečlivě rozvrhnout rozdělení kanálů a rozlišit jednotlivé vysílače i polarizaci vysílané vlny (viz tabulka). Většina vysílačů vysílá vlnu s horizontální polarizací (jednotlivé prvky antény mají vodorovnou polohu). Některé vysílače však pracují se svislou polarizací.

Určitých výsledků v potlačení vzájemného rušení dvou vysílačů pracujících na témže kanálu se dosahuje i záměrným rozladěním jednoho vysílače zhruba o poloviční hodnotu kmitočtu řádků proti kmitočtu určenému normou. Přelaďuje se vysílač obrazu i zvuku. Přesnou velikost rozladění je třeba určit v konkrétním případě zkusmo tak, aby vzájemné rušení bylo co nejmenší. Tomuto zásahu se říká „offset“.