I na webu, kde se orientuji především hledáním, je dobrá katalogizace potřeba. Relevanci nalezených odkazů totiž mimo jiné posoudím právě podle toho, tam v hierarchii webu vedou. Když to přeženu, tak pokud by mi můj dotaz na daně našel tři odkazy, jeden v sekci ".../.../fyzické osoby", další v sekci ".../.../právnické osoby" a poslední v sekci ".../.../úsměvné příběhy ze života", tak mi právě dobrá katalogizace ušetří celkem dost času.
Chyba bude spise v tom, ze si recenzenti naivne mysli, ze web ministerstva ma slouzit obcanum. Pak by ty vytky byly opravnene. Jenze zamerem ministerstva, ktere stoji v cele urputneho boje proti zverejnovani cehokoli a to i za cenu ignorovani pravomocnych soudnich rozsudku, rozhodne neni najednou udelat uzitecny web plny snadno dostupnych informaci.
Ucel cele akce byl mnohem prostejsi. Udelat novy web, pokud mozno jeste neprehlednejsi, aby se tam nedalo nic najit. Pak mohou splnit zakon a ty informace tam dat, aniz by se museli nejak zvlast bat, ze je skutecne nekdo najde.
Pokyn majitele ministerstva byl jasny - udelejte to tak, aby se vlk nazral a koza zustala cela. A toto zadani web splnuje.
Kompletní zpracování designu a grafiky, prováděcí projekty, upgrade redakčního prostředí, implementace nové struktury a funkcionality webového portálu včetně samostatných webů Státní pokladna a Státní spořicí dluhopisy, integrace existujících aplikací – 6 083 267 Kč bez DPH
Implementace podpůrných aplikací pro správu obsahu portálu – úložiště příloh v newebovém formátu, databáze štítků – 2 000 000 Kč bez DPH
Migrace a archivace obsahu a závěrečná verifikace – 2 083 333 Kč bez DPH
Poslanecká sněmovna, To je Cool, Justice.cz, web ministerstva financí, Datovky, nový registr vozidel... a mohlo by se pokračovat do nekonečna.
Z vlastní zkušenosti vím, že naprogramovat web podobné velikosti s podobným množstvím údajů do kterého má přístup mnoho pracovníků je pro jednoho člověka práce buď na roky, nebo pro třeba 20 lidí na měsíc.
Takže i s HW vybavením ať nežeru 2 miliony to stát mohlo.
Kam však odteklo těch zbývajících 8 mega? Nebo proč se z našich daní platí výroba eshopu Czechcomputers? (zcela jistě to není jediná firma s obratem přes miliardu která tak tak mele z posledního a potřebuje infuzi z peněženky nás všech...).
Nejlepší srovnání bylo, že např. onen nový registr vozidel stál víc než řídící program pro přistávání raketoplánu NASA :-) co se týče spolehlivosti a kvality tak myslím že všichni víme svoje co za "lejna" ve státní správě dělá, samí synáčci a kamarátšofty náměstků a tak dál. .
Osobne sem vzivote nevidel, ze by nekdo delal web from scratch... takze vemou hotovej system a na nej se roubujou sablony podle prani zadavatele (a presne podle toho to pak taky vypada). To rozhodne neni prace na 4k clovekohodin. Nemluve o tom, ze i kdyby byla, tak porad jaksi prebejva minimalne 5M (1M je na HW vcetne dskovyho pole az az).
Ono je to otázka pohledu a prostředí. Já třeba mám ze ze své praxe zkušenost jak to chodí v jedné nejmenované bance.
Proto neberu ty odsudky cen bez znalosti rozsahu daného webu a jeho technického řešení. A vyloženě mě rozesmávají představy jak by to student zvládl v PHP po večerech za pár desítek tisíc.
Něco k cenám, stojí to za přečtení:
http://www.marigold.cz/item/jak-jsem-pracoval-na-zkorumpovanem-statnim-projektu
“Na prvním místě informace o daních, formuláře a návody. Dále legislativu, informace o hospodaření státu a asi financích ve vztahu k EU.” Nevím, proč bych na takové informace měl chodit na web ministerstva financí, všechny tyto informace přece vždycky byly na webu finanční správy, na webu ministerstva financí byl pouze odkaz na ně. To samé s daňovým portálem, ten přece nemá s ministerstvem nic společného, je to část webu finanční správy. To je jako bych chtěl informaci o ordinační době v nemocnici třeba v Břeclavi a šel místo na web dané nemocnice na web ministerstva zdravotnictví.
To si taky myslím. Na webu ministerstva financí jsem nikdy nebyla. Jsem taky běžný občan, platím daně. Ale informace mi dává finančák a nebo moje účetní. Spíš bych řekla, že na ten web chodí právě moje účetní, a to už je odbornice. Mimochodem, ta s tím webem prý problém nemá - už si na tu změnu zvykla. Tohle je takové teoretizování, jak má co být.... a realita je jiná.
Na webu se dalo těžko vyznat před tím a teď je to stejné. Vzhledem k tomu, že nejsem laik, tak se k unformacim nějak prokoušu. Znamená to ale znát dobře úřednická ptydepe, zkratky informačních systémů, popřípadě přesná čísla funančniho zpravodaje nebo nařízení. V opačném případě je to velký problém. Zlepšil se přístup k ověření plátců DPH, ale dát je do sekce Přímo řízené organizace? Pro neznámého vnitřní struktury ministerstva podivný rébus. Mimochdem, tam se zjišťují i velmi důležité informace -
Údaje o nespolehlivém plátci DPH a bankovní účty subjektu (u účtů je to zcela nedořešené).
Zcela souhlasím. On totiž web MF (a stejně tak i web Daňové správy) není dělaný tak, aby se v něm vyznal neznalý člověk. Struktura, a konec konců i obsah, jsou naopak silně přizpůsobeny plnitelům obsahu; je to web dobrý proto, aby si odškrtli své povinnosti. Jestli vypadá hnusně, je s chybami stylistickými a gramatickými, to už je jedno...
Článek má své momenty a v rámci portálu MF je určitě nemálo věcí k diskusi, nicméně jako článek s větším přesahem k tématu, který má být UX, působí text dost vágně a místy je snad až zavádějící.
Pominu-li, že mnoho vět působí jako vykopírovaných z nějaké UX učebnice, asi nejproblematičtější věcí shledávám onu "studii s respondenty", respektive přesněji "několika lidmi".
Možná se mýlím, ale alespoň podle toho, jak je samotný článek napsán, tak se zdá, že hodnocení webu ministerstva jako labyrintu znala autorka dávno před realizací oné studie. Na svůj profesionální názor má autorka samozřejmě právo a je zde na místě; v některých partikulárních věcech s ní nejde než souhlasit, nicméně pokoušet se získávat legitimitu a relevanci odkazem na dost nejasně realizovaný výzkum s triviálními výsledky je rozhodně neprofesionální. Buď přiznaný osobní názor autorky, nebo relevantní empirická studie, ale tanečky na půl cesty působí stejným amatérismem, jaký autorka implicitně podsouvá dodavatelským firmám.
Pravidlo o kontextu, obsahu a uživatelích musí platit i pro jakékoliv testování, či hodnocení. Autorka ho porušuje v nejednom ohledu, jakoby měla pocit, že se na ní nevztahuje.
Výzkum tak specializovaného a obrovského portálu, tak že ho "projdu s několika lidmi" je dost mimo - kdo byli tito lidé ? jakou měli přirozenou motivaci něco hledat na stránkách MF ? Realizoval se výzkum s každým zvlášť, nebo to bylo ve skupině, kde se "věcná neutrální atmosféra" ředila emotivními výkřiky :"Jen si představím, že tady budu něco hledat, je mi z toho zle..." ? Prováděla výzkum sama autorka, nebo někdo neutrální, kdo neměl na zkoumaný web předem jasný názor?
Autorka by s měla před jakýmkoliv uživatelským testování "ujasnit základní otázky" validity a spolehlivosti
- kdo jsou moji respondenti ? jsou to relevantní respondenti vůči mým výzkumným otázkám? (validita)
- kdo jsou standardní uživatelé objektu, který testuji, kryjí se se skupinou respondentů ? (validita)
- mohu hodnotit objekt a jeho užití (UX MF), když před tím nemám jasné určeno, pro koho je určen? [viz příspěvěk výše, který se ptá, jestli je web MF určen primárně odborníkům a nebo laikům] (validita)
- jako takové hodnocení provést, abych předem neovlivnil jeho výsledek?
- nakolik můžu závěry hodnocení zobecnit? (spolehlivost - reliabilita)
Výzkum o pěti lidech umožňuje autorce obecně tvrdit, že "Lidé nedokážou najít informace, protože pro ně nejsou srozumitelně uspořádané." ? Autorka má evidentně UX vzdělání, ale copak nechápe základní problém zaměňování části za celek a nemístnost takových generalizací? Nešlo by v podobné logice nechat její článek číst pět ledních medvědů a z jejich mručení, pak moudře usoudit, že mu chybí tuleni?
Článek je založen na empirické kvalitativní studii s uživateli, ale evidentně si kvůli tomu osobuje příliš velkou autoritu, než na jakou má ve skutečnosti nárok.
Necítím se kompetentní posuzovat daný web; jako student kognitivní psychologie jsem nejspíš ohledně UX extrémní teoretik, ale míra jistoty se kterou autorka hodnotí na první pohled velmi složitý objekt a dokládá svá tvrzení na základě pseudostudie "průchodu webu s několika lidmi", o nichž čtenáři vůbec nic neřekne, mne fascinuje.
S takovým typem "uživatelského testování" jde (de)legitimizovat téměř cokoliv.