Vlákno názorů k článku Hoteliéři vytrvale neplatili televizní poplatky. Je to trestný čin, rozhodl Nejvyšší soud od Filip Jirsák - Je hezké, že jste problém mrzačení jazyka pojmenoval...

Je hezké, že jste problém mrzačení jazyka pojmenoval a pak jste ho názorně předvedl. To, že je něco odvod do veřejného rozpočtu, neznamená, že je to daň. Podle vaší definice by daní byla například také platba za poštovní známku, nájemné v obecním bytě nebo platba za elektřinu.

Mimochodem, pojem „veřejnoprávní televize“ je nesmysl (není to to podstatné na té televizi), proto se přestal používat a používá se daleko výstižnější „televize veřejné služby“, souhrnně spolu s ČRo a ČTK „média veřejné služby“.

Ta věc byla samozřejmě rozhodnutá v první instanci, ale minimálně jedna ze stran se odvolala. Na to má každý právo.

ja bych rozlisoval nesrozumitelne od nejednoznacne. Zakony jsou obecne normy jejichz obsah nalezaji obecne soudy. Pri psani zakonu nedokazete domyslet vsechny situace na ktere muze byt zakon uplatnen a zaroven ho musite nechat tak jednoduchy, aby ho pochopil i clovek bez pravniho vzdelani.

No takhle funguje naše legislativa. Když páni poslanci zprasí něco tak elementárního jako je televizní poplatek/daň natolik nesrozumitelně, že se o tom musí hádat všechny instance soudní moci...

Problém podle mě tkví v tom, že lidi dnes neumí používat jazyk a přemýšlet nad významem slov a pojmenování a že se toleruje mrzačení jazyka a obsahová demagogie (např. aktuálně jednoduchý a tisíce let jednoznačný pojem manželství) pro osobní obohacení. Že se něco nějak pojmenuje je jedna věc (televizní poplatek) a jaký to má charakter (je to odvod do veřejného rozpočtu, konkrétně do rozpočtu veřejnoprávní televize a proto daň) je věc druhá. Možná je to dané i tím, že spousta lidí vůbec netuší, co znamená pojem "veřejnoprávní" a používá paskvil "veřejnosprávní".

A vlastně vůbec netuším, proč se taková sranda, jako dluh na povinném poplatku, táhne po soudech tolik let. To mělo být rozhodnuté v první instanci.

Jenže to by spousta lidí neměla do čeho píchnout, od těch chudáků, co musí opisovat ty tisíce stran na soudech až po řidiče kamionů, co vozí tuny dřeva do papíren, aby se z nich v co nejkratším čase stal odpad v archivu. Celé to krásně ilustruje to, že když jsem teď objednával zájezd, tak smlouva o 5denní dovolené má 3 strany A4 *návrhu* smlouvy, 19 stran všeobecných obchod. podmínek zprostředkovatele, 9 stran VOP cestovky, 1 A4 je potvrzení o pojištění cestovky, 2 A4 zálohová faktura. K tomu očekávám 3 A4 finální smlouvy ve dvou kopiích, 2 A4 finálního vyúčtování a ještě netuším, kolik stran mají VOP dopravce a cestovní pojistku budu mít jinde. Čili jen čisté právnické kecy o tom, co kdo musí, když chci jet na 5 dní na výlet zabraly nějakých 40 stran A4...

Zajímalo by mě, jestli to někdy někdo četl opravdu celé. To by zabralo víc času než ta dovolená!

Účelová daň by znamenalo, že byste na nějaké dani zaplatil třeba 1423 Kč a věděl byste, že z té daně se zaplatí třeba výstavba silnice, nebo rovnou že to bude výstavba okruhu kolem Zlámané Lhoty.

Silniční daň se jmenuje silniční proto, že jejím předmětem jsou silniční vozidla. Zákon o rozpočtovém určení daní řeší opačný konec. Přijaté daně se sesypou na hromady a Zákon o rozpočtovém určení daní rozhoduje, co se bude platit z jednotlivých hromad. Kdyby daň (to, co platí jednotlivec nebo firma) byla účelová, nebylo by rozpočtové určení daní potřeba, protože účel daně by byl jasný už v okamžiku jejího zaplacení.

Definice, která by říkala, že "daň není účelová" by trochu odporovala realitě. Např. silniční daň má na výstupní straně určení (na silnice) - je k tomu dokonce "zákon o rozpočtovém určení daní".

Dovolím si citovat část článku, která řeší přesně tuhle problematiku, a která je přímou citací Nejvyššího soudu:

„Tato ‚jiná podobná povinná platba‘ z logiky věci nemá všechny znaky daně či poplatku (pak by tato část právní normy byla nadbytečná) a nejde ani o jiné alternativy demonstrativně vyjmenované v § 240 odst. 1 trestního zákoníku. Podstatnou je tedy otázka podobnosti televizního poplatku jakožto povinné platby ostatním tam uvedeným povinným platbám. Tato podobnost je dána podobnou povahou platby, a to platbou povahy neekvivalentní, veřejné, placené veřejné instituci na veřejně prospěšný účel a uložené a podrobně upravené zákonem, u něhož převažují prvky veřejnoprávní úpravy“

Soud řekl, že to není daň a že se to posuzuje jako jiné povinné platby. Vy celou dobu tvrdíte, že se to posuzuje jako daň. Tato dvě tvrzení se navzájem vylučují. Pokud si mám vybrat mezi tvrzením anonyma v diskusi a tvrzením Nejvyššího soudu, přikláním se k tvrzení Nejvyššího soudu.

Vy přejmenováváte televizní poplatek na koncesionářský poplatek a následně jste to přejmenoval na daň, když jste psal, že je to účelová daň (přičemž daň je ve skutečnosti z definice neúčelová).

Proč pořád píšete, že je něco v článku vysvětleno, a pak napíšete přesný opak, než je v článku? V článku je uvedeno, že je ustanovení zákona, které se týká daní a obdobných poplatků. Soud řekl, že televizní poplatek spadá mezi obdobné poplatky, a vy píšete opak – že je to daň.

V zákoně máme, že do nádoby patří modré a zelené míčky, soud konstatoval, že televizní poplatek je zelený míček, a vy říkáte, že soud konstatoval, že televizní poplatek je modrý míček. Chápete ten rozdíl?

Já s rozhodnutím soudu žádný problém nemám. Jenom nechápu, proč vy tvrdíte opak toho, co tvrdí soud.

Daň je z definice neúčelová. Uniká mi smysl toho redefinovat pojem daň tak, aby zahrnoval i televizní poplatky. Soud neřekl, že se k tomu budeme chovat jako k dani. V zákoně je ustanovení, které se týká daní a podobných poplatků, a soud řekl, že televizní poplatek je podobným poplatkem. Vaše tvrzení, že je to vlastně daň, je v jistém smyslu pravým opakem toho, co konstatoval soud.

Nechápu tuhle módu nerozlišovat pojmy a pak z toho nerozlišování dělat dalekosáhlé závěry.

Co znamená „soud proste posadil ten poplatek na uroven dani“? Podle mne o tom, kdo má platit televizní poplatek, rozhoduje zákon, a žádný soud z toho nemůže udělat daň.

Také by mne zajímalo, co si představujete pod pojmem „daň“. Podle mne daň je něco, co se platí do veřejného rozpočtu – státu, kraje, obce.