Minulou neděli odvysílaný poslední díl předposlední řady Hry o trůny dokázal téměř nemožné: snad ještě nikdy si neudržel žádný seriál schopnost po dobu sedmi let přinášet gradující napětí takového stylu, kdy vám poklesne čelist i přesto, že nějaký šok očekáváte. Scénáristické kličky dokazují, že autoři „Trůnů“ zrají jako červené dornské víno.
ČTĚTE TAKÉ: Game of Thrones 7 – tahle zima bude krvavější než ty předtím (recenze)
Možná je to všechno jen o pérech,
debatuje Jaime Lannister s Bronnem o motivech bojů mužů ve válce, při vyhřívání se na sluníčku na hradbách King’s Landing, pod kterými stojí armáda Unsullied (kteří, jak víme, „cocks“ nemají) a Dornish, doprovázející Daenerys, Jona a další členy diplomatické výpravy ze Severu. Ti jdou do sídla úhlavních nepřátel Lannisterů vyjednat když už ne spojenectví proti Night Kingovi, tak aspoň příměří. Ovšem když je družina těžkooděnců eskortuje na místo setkání s Lannistery, vypadá to spíše jako setkání starých známých. Podrick Payne se zdraví s Tyrionem: Jsem rád, že tě vidím naživu,
Brienne of Tarth mile připomene Sandoru Clegane, že Arya je naživu, což on odmění poprvé za celý seriál velmi jemným náznakem úsměvu, Ser Bronn of Blackwater připomene Tyrionovi, že vlastně přinesl Cersei jeho hlavu na stříbrném podnose, načež oba dva zapředou láskyplný rozhovor: Rád tě zase vidím.
Já tebe taky.
No romantika, co vám mám povídat…
Samotné vyjednávání probíhá na naprosto minimalistické scéně – a nejsou to žádné hollywoodské kulisy. Natáčelo se uprostřed amfiteátru Italica poblíž Sevilly.
Všichni se usadí, pak přijde Cersei s kamennou tváří a rozhovory mohou začít. Tedy – musí se ještě počkat na Daenerys, která si logicky zvolí spektakulární vstup na scénu a přiletí na drakovi. Celá scéna rozhovoru na nejvyšší úrovni je naprosto fantastická – všechny ty postavy divák velmi dobře zná, žije s nimi už sedm „sezón“, vytvořil si k nim osobní vztah a ví velice dobře, že jeden neopatrný pohyb či nevhodné slovo může vše zvrátit v naprostý chaos. To všechno z ní činí druhou nejnapínavější scénu celého dílu (první přijde vzápětí).
Na jednu stranu se jedná o čistě konverzační intermezzo, na druhou stranu je to vyvrcholení mnohaletých dějových proudů a rozhodující moment. Všichni si vyměňují urážky a ukazují ramena, až do chvíle, kdy Sandor Clegane ukáže Cersei lapeného white walkera. Cersei souhlasí s příměřím – pod podmínkou, že ji Jon Snow uzná za královnu. Což on samozřejmě nemůže, protože to slíbil Daenerys. Cersei naštvaně odejde a Jonovu pravdomluvnost překvapivě nikdo neocení, ani Daenerys, která se obává, že Viserion zemřel (teda ona si myslí, že zemřel) nadarmo. A Tyrion už si nebere servítky vůbec: To bys nemohl občas zalhat?
No, nemohl, to by nebyl Jon Snow, hrdina našeho času, miláček všech fanynek a velmi brzy také… ale to až za chvíli. Takže: Tyrion musí celou patovou situaci rozseknout tak, že půjde Cersei přemluvit – což se jeví jako nadlidský úkol, protože co si pamatujeme, vymýšlejí oba co možná nejsadističtější způsoby, jak jeden druhého velmi pomalu a bolestivě usmrtit. A právě ta chvíle, kdy Tyrion vchází do komnaty, ve které sedí zklamaná a velice naštvaná Cersei, je napínavější než příprava k leckteré bitvě. Ty pohledy do tváře malého muže, který „pije a ví věci“, váhání, mimika… a melodramatická hudba k tomu!
Rozprava probíhá v emotivním duchu, ale brzy to přejde do coelhovských mouder typu „ona učiní ze světa lepší místo“ – to když Tyrion popisuje Cerseidůvod proč vlastně Daenerys pomáhá proti své vlastní rodině. Je to jakoby pokračování předchozího dílu, kdy to stejné vysvětluje Daenerys: Protože věřím v tebe i ve svět, který chceš vybudovat. Ale ten svět nelze vybudovat najednou. A asi ani ne za jeden lidský život.
Až by se jeden málem rozplakal, zvláště když následně diváci pochopí, že Cersei je naměkko i díky hormonálním posunům v těhotenství. Vrátí se tedy z privátního kabinetu na místo velkého jednání a ona souhlasí se všemi podmínkami příměří a ti optimističtější z nás uvěřili na pár sekund tomu, že Cersei by mohla přece jen být „v jádru správná holka“, z čehož nás ale dáma velmi brzy vyvede – když chce Jaime vzít armádu a jet podle dohody pomáhat na Sever, naprosto jasně mu vysvětlí, že je chce všechny nechat pobít se mezi sebou a ovládnout Westeros. Když Jaimechce přes to všechno odjet s armádou, obviní ho ze zrady, řekne, že ho nechá zabít, ale Jaime jí správně nevěří a prostě odjede. Cersei s pohnutím sleduje jeho odjezd, kdy opouští Kings Landing a vydává se do divočiny. A nastává další poetický moment: když Jaimejako odkopnutý milenec projíždí smutný krajinou, poprvé v King’s Landing sněží! Hodila by se tam písnička od Coldplay, a jakkoli vám může být Jaime nesympatický, najednou je vám toho smutného emo kluka prostě líto, protože v divočině jen stěží přežije, ale stejně si to tak nějak přejete.
No a pak se konečně dočkají ti, kteří se divili, že ještě žádná z hlavních postav nenatáhla bačkory. Littlefinger, Petyr Baelish, takový ten klasický rozesírač, se tentokrát proti sobě pokusil postavit Aryu a Sansu, což by se mu možná i povedlo (co si budeme povídat, Sansa není zrovna myšlenkový titán), nebýt ovšem Brana, který má schopnost vidět do minulosti a všechna Littlefingerova malá i velká svinstva odhalí. Za to dostane proradný uhlazený konspirátor jednu ochutnávku valyriánské oceli.
Na této scéně je mimo jiné nejvíc vidět snad jediná chyba, která by se dala tomuto dílu vytknout – děj je prostě uspěchaný, není tu místo na rozvinutí fantazií, vývoj charakteru. Čekal jsem, že se z toho Littlefinger nějak vykroutí, nebo že se o to aspoň pokusí, že nás budou scénáristé natahovat… ale ne, za minutu je po všem. Škoda! Mohli nás napínat o trochu více, abychom si to dokázali vychutnat aspoň tak jako smrt Joffreyho. A taky nemusel Littlefinger na konci brečet…
No a dál už příběh ubíhá v komixových obrazech. Nejdříve Theon Greyjoy najde zbytky odvahy a po bitce přesvědčí své muže, aby šli najít Yaru, kterou zajal strejda Euron a kterou on sám opustil při souboji na moři. Při plavbě na sever se stydlivý Jon Snow odváží vlézt za Daenerys do kabiny, velikost potenciální patálie odhalí Bran Stark (Three-Eyed Raven), který Samwellu Tarlymu prozradí, že Jon Snow není vlastně Jon Snow, ale Jon Sand, tedy vlastně Aegon Targaryen, a sotva se to dozvíme, přijde k druhé explicitní scéně mezi Targaryenovými, čili de facto Aegon nakládá svojí tetičce…
ČLÁNKY DO MAILU