Obchodníci dobře vědí, že dospělý člověk ještě jakž takž zvládne pozlátkům vzdorovat, ale mnohem hůře zvládne vzteklého spratka, který mermomocí potřebuje tohle nebo tamto a tak hrají na tuhle strunu a počítají s tím, že rodičové vyměknou a dětičkám koupí vše "nezbytně nutné". Ať už je důvodem touha rodiče po klidu a tak raději nakoupí nebo z "prestižních" důvodů, když už to přece mají i Novákovi, tak až nevypadáme jako socky...
Nesnáším tenhle zapšklý styl. Autor okázale prezentuje svůj odmítavý postoj k nějakému jevu, ale použitým stylem zdůrazňuje (nejspíš neúmyslně), že stojí na okraji většinového názoru a vlastně tím říká "To, co kritizuji, to, co se mi nelíbí, je právě to, co si myslí většina lidí."
Uniká mi, proč bych u dětí neuspěl s jinou, než hypermoderní hračkou. U dítěte uspěji s čímkoliv, co je upoutá a zabaví. A záleží jen na mém přístupu rodiče/dědečka/strýce/rodinného přítele/... jestli jsem takovou hračku pro dané dítě najít a náležitě mu ji "prodat".
Na druhou stranu, z racionálního pohledu, nechápu tento odpor k moderním hračkám. Pokud vím, děti si hrají proto, že se tak připravují na budoucí život. To je myslím (zdůrazňuji toto "myslím" - čtěte IMO) prokázáno jak psychologicky, tak evolučně. Pokud tedy dítěti staromilsky vnucuji dřevěné loutky, běhací koníky nebo třeba káču, k čemu jej to vlastně vedu? K životu v 19. století? Jistě, někdo tuto dobu může považovat za ideál, zlatý věk, ale určitě tím nepomohu dítěti, aby zapadlo do moderního (tj. současného) světa.
Osobně preferuji, aby se děti s moderní technikou a jinými technologicko-společenskými jevy (např. bankovními kartami) setkávaly od co nejútlejšího věku, aby pro ně ztratily, co ztratily - nikdy nezískaly, punc vyjímečného, braly je jako něco normálního a mohly svůj život začít budovat na stavu jaký je, a úsilí potřebné k učení věnovat novému, ne starému.
(Ale, ještě mne napadá, vy možná nepíšete o moderních hračkách, ale o pseudohračkách - blýskavých neužitečných věcech, které nic neučí, nic nerozvíjejí, jen berou čas. Takové se ale dělaly v každé době, jen je dřív dělali z pestrých plastů, leštěné mosazi, lakovaného dřeva, lesklé keramiky, ... Neházejte, prosím, všechno do jednoho pytle.)
Ale vážně, mám dvě děti. Mají svůj počítač ale i hry a hračky jako stavebnice atpod. Nijak je nenutím co mají dělat a co ne, sami si vyberou na co mají chuť, jen "hry" či ukoly na PC jim "stopuji". Byly by degenerovaní jako já. 12hodin na PC každej den. :D:D:D
No tak co se týče hraček pro naše děti. Jsou základní výbavou angličáky, merkur, lego, co pro děvčata to nevím, ale ona určitě bude vědět. No a co se týče elektronických věcí, ty by v domácnosti chybět neměli, dítka si zvyknou mít je kolem sebe. Ale jak řekl klasik "méně je někdy více".
Ach ta bezbřehá naivita bezdětných rozumbradů... ;-) Děláte, jako by to byly disjunktní věci. Máme dvě malé děti a hrají si cca 10 hodin denně. Jistě, s dřevěnýma kostkama, stavenicí, vláčky, autíčky, denně s nimi čteme několik knížek, malují si, běhají atd. To ale vůbec není na překážku tomu, aby už ve třech letech uměly ovládat počítač, pracovat s klávesnicí a myší, uměly si samy pustit hru, mobil nebo iPod pro ně byly samozřejmosti a zavolat babičce po Skypu normální věcí. Copak se to vylučuje? Pro naše děti je třeba Wii jednou z mnoha hraček, nic výjimečného a normálně se rozhodují, jestli si zahrají karty, postaví vláček nebo zahrají něco na Wiičku. A rozhodně tu konzoli nijak neupřednostňují. Dělat z toho nějakou svátost nebo jim to dokonce zakazovat, by bylo nejhorší, co bychom mohli udělat.
Kdo na tom bude líp - dítě, co umí použít počítač jako běžný nástroj, nebo to, které na něj kouká jako puk, protože ho vidí prvně v životě a technikou netknuté netuší, co s ním? Žijeme snad v 18. století?
Jestli si nějaký Amish myslí, že podpoří zájem dětí o čtení odpíráním přístupu k vymoženostem moderní doby, měl by se urychleně probudit. A pak ho třeba seznámím se svou dvouletou dcerou, kterou třeba televize skoro nezajímá, ale "číst" bylo jedno z jejích prvních slov a opakuje ho do omrzení mnohokrát denně. ;)
Hezké myšlenky, jen bych nikdy netvrdil, že co je nové je dobré a co je staré je špatné. Káčou dítě nedostávám do 19. století. Ono je to i tak - začali jsme příliš spoléhat na techniku, která není všemocná a vyžaduje energii, která může dojít, není spolehlivá, často selže, není bezpečná. Stačí málo a může se např. úplně zhroutit internet, může se zjistit jednoznačně, že elmag. záření škodí živočichům i nám atd.atd. Budeme pak ještě umět žít? Vždyť základní návyky k přežití budou zapomenuty. Představte si na chvilku třeba situaci, že nebude delší dobu k dispozici el. proud. Nebo benzín, nebo internet a domyslete do důsledků co se bude dít.
"Fyzickou"? Proboha proc? Na fyzickou zdatnost staci behani a lezeni po stromech. Hracky odjakziva slouzily hlavne k rozvijeni psychomotorickych a psychickych schopnosti a rovnez k nacviku budoucich cinnosti. Z toho duvodu je dnes namiste detsky pocitac daleko spis nez dreveny konik a kaca s bicem.
Docela by me zajimalo, kolik ma autor teto glosy sam deti. Podle toho stylu bych ale soudil na nulove zkusenosti.
Podle mého názoru se má dítěti kupovat takové hračky, které přednostně rozvíjejí jeho fysickou zdatnost bez ohledu jsou-li dřevěné nebo plastové - to znamená třeba i takovou "káču".
A nevidím jediný důvod, proč dávat dětem do školky mobil, o NB už vůbec nemluvím.
K nácviku: OK, beru, ale co děti které od narození provázel internet, budou si chopny představit, orientovat se, komunikovat v off-line světě, např číst knížky, bavit se s kamarády jinde než na ICQ? Oba moc dobře víme, že odpor dětí (i naší generace) ke čtení roste.
Dítě by mělo IMHO nejdřív vědět jak žít samostatně (off-line), a až poté přicházet postupně po styku s křemíkovým světem.