Názory k článku Hřbitov nadějných projektů: Teledesic aneb Internet in the Sky

Me by zajimalo, jak je na tom dneska tzv. virtualni realita, hype pocatku 90.let

Hm, World of Warcraft je docela úspěšný...

To se hraje s helmou, datovymi rukavicemi...?

tahle technologie se porad vyviji jen se o tom moc nemluvi ani nepise. myslim tedy u nas. zahranicnich zdroju je hromada;)

Pomalu se zacinaji prosazovat 3D monitory a snimace pohybu na ruku uz jsou dneska bezna zalezitost. Casem se treba dockame i tech bryli s 2ma displayi a snimacem pohybu, ale asi az budou 3d monitory bezna vec.

A co nastavce na penis??

Sežeňte si vybračního kulicha :)

Svého času (kolem roku 2000) bylo dostupné internetové spojení po satelitu. Tedy, ve skutečnosti to fungovalo trochu jinak - to spojení bylo jednosměrné, od satelitu k vám. K plnému připojení tedy bylo potřeba mít i jiné - ale na to stačil modem.

Na normální "brouzdání" to nebylo, ale na stahování značka ideál. Pokud jste chtěli stáhnout větší soubor (kupříkladu CD), tak se místo k vám do počítače stáhlo do počítače providera (a ten seděl na páteřní síti někde v Německu). Od něj se to pak stáhlo po satelitní lince - sice stahování začalo až po několika minutách (občas i hodinách), ale pak jelo řádově v desítkách Mbps. Celé CD to stáhlo za deset minut. Když se člověk zapomněl, měl přez noc plný disk (tehdy 40GB).

V době, kdy u nás byl standardem modem 56kbps docela nepředstavitelné. Jenže jak čas ukázal - jak začal být z internetu dobrý business, objevilo se dost nových providerů a dost nových technologií. Takže dnes mám zase desítky Mbps, za stejnou cenu jako tenkrát, ale po kabelu, obousměrně (no, pořád je to 1:4, ale je to lepší než tenkrát :-)), s nesrovnatelným pingem a bez čekání, než si soubor nejprve stáhne proxy providera.

S ohledem na tohle všechno plně chápu, proč měl někdo v devadesátých letech představu, že tohle by uspělo. Kdyby to spustili před rokem 2000, tak by to nejspíš opravdu uspělo a internet by dnes vypadal jinak. A ta cena? Kdyby se sečetly investice nových providerů po roce 2000 do páteřních sítí a do poslední míle, bude ta částka mnohem vyšší. Jen se to rozkouskovalo mezi desítky až stovky firem, tak to tak nevypadá. Ale v celku je to ještě více megalomanský projekt než síť stovek satelitů :-) A vyšlo to!

Představa, že by satelitní síť za stejné peníze jako byly za poslední dekádu vloženy do pevných (metalických a optických) měla i stejnou kapacitu sítí je mírně řečeno směšná, bezdrátové sítě budou mít z fyzikálního principu nižší kapacitu, je to vidět i na pozemních bezdrátových sítích, natož pak u satelitních.

Jinak Internet přes satelit existuje v několika variantách:

1. Astra2Connect - přes geostacionární družici Astra, je potřeba mít přesně zaměřenou poměrně velkou parabolu - je to podobné jako satelitní televize, takže je to satelitní ale ne mobilní, rychlosti až jednotky Mbit/s, cena vyšší než u konvenčnějších způsobů připojení, ale stále snesitelná, pokud to někdo potřebuje a nemá jinou možnost. Existuje ještě jeden konkurenční produkt s obdobnými technickými i obchodními parametry.

Ostatní možnosti jsou už cenově hodně jinde a naprosto mimo pro normální připojení k Internetu

2. Inmarsat BGAN, 4 geostacionární družice, terminály velikosti notebooku, rychlost do 492 kbit/s, cena cca 200 Kč za 1 MByte přenesených dat.

3. Iridium - 66 LEO družic, vytáčené spojení o rychlosti 2500 bit/s (2,5 kbit/s), cena cca 40 Kč za minutu.

3. Thuraya - 2 družice na geosynchronní orbitě, služby až do 444 kbit/s, terminály velikosti mobilu nebo notebooku podle typu a rychlosti služby. Ceník je dost složitý, nějak jsem v čase, který sem tomu chtěl věnovat, nepochopil co kolik stojí.

4 Globalstar - 48 LEO družic, vytáčené spojení do rychlosti 56 kbit/s, cca 20 Kč za minutu.

Bezdrátové sítě mohou mít stejnou kapacitu jako drátové a ta technologie se jmenuje laser (taky se pro drátové technologie začaly používat optická vlákna, protože to má vyšší kapacitu než drátový kabel). Problém je však s mířením takového laseru z družic, které nejsou na geostacionární orbitě, a s možnými občasnými překážkami (velký mrak, letadlo ap.). V případě laserového backbone vytvořeného přes mesh dostatečně velkého počtu satelitů (těch 200 by mohl být dobrý základ) a komunikujíce s klienty na širokých frekvencích s mnoha přesně mířenými anténami by nebyl moc velký problém dosáhnout kapacity srovnatelného s technologií Wi-Fi nebo HSPA (UMTS), tedy v řádu desítek Mbps. Jediný problém tak zůstává ohromná investice do vytvoření takové sítě a s tím související cena za připojení