Když tak sleduji množství "flamme" diskuzí na téma nelegálního užívání audiovizálních děl, napadé mne - jako občana poznamenaného studiem děl klasiků marxismu - že to je skoro klasický případ kdy výrobní prostředky, tedy možnosti využívání audiovizuálních děl, předstihly výrobní vztahy, tedy skutečnost, že na využívání těchto děl si někdo založil zdroj zisku. A protože zákony dialektiky platí ať chceme nebo nechceme bude zřejmě třeba najít jiný způsob jak zaplatit konkretní výrobce těchto děl, tedy muzikanty, kapely, výrobce nosičů apod. Upřímně řečeno, žádný geniálně jednoduchý způsob mně zrovna nenapadáa, ale zřemně se tento způsob obejde bez mamutích distribučních firem, BSA, OSA a jim podobných. Koneckonců i v českých krajích jsou zpěváci, kteří dají svoje díla volně k dispozici na internet a, zdá se že vcelku oprávněně, doufají, že řadě posluchačů bude stát za to přijít na jejich živý koncert a příslušně si za to zaplatit.