Tato CD-ečka nebyla koupená. Já si běžně hudbu půjčuji v knihovně.
Dělám to tak již roky, už nemám ani potřebu si dělat kopie. Prostě si hudbu na chvíli nahraji. Mám věž s mp3 encodérem. Hudbu do sluchátek, při chůzi, nesnáším, takže toto nemusím řešit. Prostě mám tu hudbu o něco déle než dělá výpujční doba, ale časem ji zase vymažu a nahradím jinou.
Na světě je tolik dobré hudby kterou jsem ještě neslyšel (bohužel je jinak většina hudby brak), že se v posledních letech nemám ani čas se vracet ke starým titulům. Na poslech mi totiž zbývá čím dál méně času.
Svoje CD jsem jednou kvůli ochraně reklamoval a žádná sranda. Prodavač mi reklamaci uznal jen proto, že mi titul sám prodával ještě téhož dne. I tak se ošíval.
A odmítnout dnes cokoli na čem je uvedena ochrana nejde. Jednak to lze snadno přehlédnout, někdy jsou to jen značky. Jednak, nějakou ochranu dnes obsahuje skoro vše a kdybych si měl pořizovat jen média bez ochran, tak bych si nemohl koupit nic umístěného na médiu vytvořeném během posledních 10 let.
Před časem jsem si půjčil v knihovně dvoj-CDčko, které jsem si chtěl přehrát na cestách na notebooku. Bohužel to nešlo, disky byly systémem detekovány jako média bez obsahu.
Problém se přitom nezdál být v SW (myslím jsem později zkoušel i jeden Live Linux, který mám pro strýčka příhodu), ale přímo v HW, konkrétně DVD mechanice Sony, kterou je vybaven můj notebook. Přitom nešlo o žádnou z CD doinstalovanou ochranu (autorun vypínám).
Prostě moje mechanika ty disky poznala a odmítla okázat jejich obsah. Později, doma se věž s noname mechanikou chovala podobně. Pak teprve jsem si na těch CD všiml drobné informace, že obsahují jakousi (pro mne neznámou a blíže nespecifikovanou) ochranu, také od Sony. Přitom čipy od Sony má kdejaký výrobek, moje notebook-ová mechanika také není čistě dílo Sony.
Nakonec jsem to vyřešil tak že jsem s na jiném, více funkčním, počítači vytvořil virtuální CD - kopii, s tou pak již problém nebyl.
ČLÁNKY DO MAILU