Vlákno názorů k článku Internet musí znamenat pro gramofirmy výzvu, nikoliv nepřítele od Jiri Pallas - Zapomínáte na jednu důležitou věc. Autor a interpret...

Zapomínáte na jednu důležitou věc. Autor a interpret díla mají právo si zvolit formu jokou chtéjí dílo šířit. Může pro ně být důleřité nejen pořadí skladeb, ale i obal a průvodní text.
Prostě nejde to srovnávat s mlékem, které jsem jako dítě chodil kupovat do bandasky, potom přišly sklenice, následovaly igelitové pytlíky (fuj), tetrapack... Krávy nejsou autorským zákonem chráněny.
O tom jak probíhá změna technologie ve Švédsku jsem napsal zde: http://blog.lide.cz/jiri.pallas/2005/03/07/49
a o boji pirátů proti AntiPirátům zde: http://blog.lide.cz/jiri.pallas/2005/03/09/52 a včerejší razii dvacítky soudruhů proti providerovi ve Stockholmu teprve napíši.

Právo možná mají, ale nesmí zapomínat na to, že pokud budou tvrdohlavě trvat na CD nosiči, pak ať počítají s tím, že jim mohou prodeje nadále klesat.
Ale nemyslím si, že interpreti jsou tak zabednění. :-)

Tu poznámku o pořadí skladeb bych podtrhl, to je dobrá připomínka. Ale i pořadí skladeb se dá vyřešit - např. existují playlisty, které lze stáhnout společně s albem. :-)

Formu prodeje zridkakdy vybira interpret, vetsinou je mu nadiktovana vydavatelem - viz kapely, ktere protestovaly proti ochranam, diky nimz nesla CDcka precist v pocitaci. A pokud jde o booklety, davno uz to nejsou 'knizecky', kde bylo krome slov pisni k nalezeni spousta dalsiho materialu, hlavne fotek (odstrasujicim prikladem budiz treba Steal This Album od System of a Down).

Je zajimave, ze na zapad o Ase je model on-line prodeje celkem uspesny, bohuzel je neochota vydavatelstvi rozsirit ho k nam dana nejspis nizsi kupni silou - pravidla EU jim dlouhodobe nepovoli prodavat skladby v ruznych clenskych zemich za ruzne ceny (viz soucasna situace s iTunes UK), takze budou stad pred rozhodnutim: prodavat za cenu akceptovatelnou ve vychodnich (.5 EUR) zemich nebo v tech zapadnich (1 EUR)? Hadejte, jak to dopadne.

Zkoušku jsem dělal pouze z duševního vlastnictví ve švédsku, ale je to v Evropě všude dost podobné. Majitel duševního vlastnictví a přidružených práv (pokud se to tak česky jmenuje) má právo na to aby jeho dílo nebylo používáno způsobem, se kterým nesouhlasí. Pokud se pamatuji tak je tam dokonce i ochrana klasiků dávno zemřelých.

Nemluvím o tom zda jde o CD nebo jiný nosič. Pokud vytvořím dílo jako celek, mám právo ho jako celek vydat a tedy i chtít aby bylo jako celek distribuováno. Jak již tomu bývá, předbíhá technika ostatní aspekty celé problematiky.
Hamounství a konzervativnost vydavatelsví je věc jiná. Určitě se nesnaží najít lepší řešení - především v oblasti filmu.

Jenze to je prave nesmysl. I kdyz vydam album jako celek, nemuzu branit lidem aby poslouchali jen tu jednu povedenou skladbu. Pokud je album povedene cele, nejspis jej budou chtit cele, pokud chteji jednu skladbu, tak jim prodam jednu skladbu. Ale pokud budu trvat na tom ze to nejde, tak dobre mi tak, ze si to nikdo nekoupi.

Je to totez, jako kdyby pekar trval na tom ze tech rohliku si muzete koupit minimalne 20, ze jeden vam neproda, pripadne ze pokud chcete jeden rohlik, musite si k nemu koupit jeste alespon 1 chleb (ktery nejite).

No jasne, jednani s vydavatelem: "tak mladej, bud nam das veskery prava, nebo si to muzes jit natocit kam chces (a ja ti zaridim, ze to nikdy nevydas)". Takze autor si muze souhlasit s cim chce, ale proste podepise to co chce vydavatel.

Jedinej kdo by se mohl vzeprit jsou interpreti dostatecne znami, ale to se blbe dela, kdyz mate podepsanou smlouvu (a pripadny soudni spor nemate sanci vyhrat).

Samé omyly. Jistě jste si všiml, že v některých obchodech jsou k mání pouze velká balení. Důvodem je samozřejmě to, že manipulace, placení a pod se za jeden rohlík nevyplatí.
To samozřejmě neplatí o hudbě. Trvám na tom, že má umělec právo si zvolit jak chce dílo presentovat.

No jiste, to je placani. Vydavat lze jedine na CD, to ma svou danou stopaz, a kde je svoboda autora? Svoboda jedine jako poznana nutnost. Autor proste nema jinou sanci, nez to naplacat na CD.
A pokud nekdo bude z jakychsi umeleckych duvodu trvat na konkretnim poradi, tak to muze zakodovat do jedineho fajlu, a je po ptakach, ne?

Umělec to právo samozřejmě má. Pokud ho však použije nějakým nevhodným způsobem, tak se nesmí divit, když to publikum odmítne. Dovedeno ad absurdum má umělec právo svoje dílo třeba ani nepresentovat, taky by třeba mohl určit minimální nebo maximální přípustnou hlasitost reprodukce :o)))))))
Praktický dopad tohoto práva je sporný. Nejen na CD, HDD, ale i např. na desce si můžete pouštět písničky v libovolném pořadí.

Trvat na tom samozrejme muzete, a byt vami zacal bych u radii, at hraj cely CD, holomci, a nejenom ten ubohy jeden hit co se na tom cedecku nachazi...

A ještě dodatek.
Vy jste si nikdy nevytvářel nějaký vlastní výběr? Psal jste si snailmailem o svolení autora? Nebo jste výběr nespáchal, neb Vám v tom bránily morální zábrany a přirozený respekt k právu autora na výběr způsobu presentace díla?
Teorie je moc pěkná, ale v praxy se ukáže, jaké absolutní krávoviny papír snese, aniž by se studem rděl.

Zkuste cist co pisi. Technika predbehla opet pravni stav. Nemluvim o praxi a nemam chut se o ni hadat. Ja si samozrejme vlastni vybery delam take.

Trvám na tom, že má umělec právo si zvolit jak chce dílo presentovat.

A ještě bych na to zavedl úřad pro kontrolu. Už se těším, až mi přijde úřad udělit pokutu nebo vypíchnout oko za to, že Povídky z jedné/druhé kapsy od Karla Čapka čtu napřeskáču a ne v určeném pořadí, nebo nedej Bože že Švejka otevřu na náhodném místě a přečtu si jen kousek.