Ono to neni ani tak o jazyku jako o pravidlech slusneho chovani. Neco podobneho jako ze zena a vyznamnejsi osoba jde vpravo a podobne.
Rekneme, ze to vypada blbe, doporucuje se dat najevo jistou skromnost a umistit se na konec. Mam dojem, ze to doporucoval treba p. Smejkal v dobe kdy jeste delal (za komancu) do slusneho chovani a ne do digitalnich podpisu. :-)
BTW: V uvedenem pripade je to obzvlast drasticke. Neodvazuji se posuzovat dulezitost zminovanych panu, ale minimalne kvuli veku bych dal Neffa na zacatek. :-)
Ted se ukaze nakolik struktura ctenaru lupy kopiruje strukturu a nalady obyvatel CR. Pokud mam pravdu, tak se tady pod tvym prispevkem brzy objevi plejada nazoru ("tahni do nemec (tusim rakous v tvem pripade) atd..").
Myslíte takhle: Ondřej Neff, Ivo Lukačovič und mich?
Někteří jazykoví puristé (ať čeští či němečtí) by totiž mohli namítat, že z kontextu věty vyplývá předmětový genitiv, resp. v němčině předmětový akuzativ: "že celá akce sloužila pouze pro zviditelnění naší trojky (Ondřeje Neffa, Iva Lukačoviče a mne)."
Jinak ale musím říci, že mi kladení "já" na první místo nepřijde v textech této povahy nijak neslušné a použití nominativu v závorce je i z jazykového hlediska opodstatněné a progresivní. Úzus na jehož dodržování se tu bere zřetel je již překonaný, i z toho důvodu redakce neprovedla korekturní zásah do textu pana Zandla. V tomto případě ale nejde o germanizaci, ale shodně se stavem jazyka v německy mluvících zemích o poangličtění (chcete-li amerikanizaci).
Pokud si lidé přičítají zásluhy, které jsou pro všechny ve výčtu tytéž, pak ano, jednalo by se o prohřešek proti mravům, ale v tomto případě jsou jména vytýkána v souvislosti s negativním předpokladem, a proto lze odvodit, že pan Zandl se chrabře postavil v štít proti případným útočníkům. Znám mnoho lidí, kteří by se postavili na chvost, případně by se po zvážení možných nevýhod raději vzdali té cti být jmenován.
"Tak jsme se tuhle šli koupat ke Klobouku, byli jsme čtyři. Já, Bejval Antonín, Éda Kemlink a Zilvar z chudobince."
"My totiž chodíme do houslí tři, já, Čenda Jirsáků a Éda Kemlink."
"A bylo nás pět, co jsme lezli oknem, a to: já, Zilvar, Bejval, Jirsák a Kemlink, a jednou jsme vzali s sebou Vendu Štěpánka, ale ten filmům nehoví, poněvadž jest ještě malý"