Zahajovací akcí letošního Invexu bylo dopolední „Fórum elektronických komunikací“, za účasti ministra Mlynáře, náměstkyně MDS ČR Gürlichové, předsedy ČTÚ Stádníka. Úvodní proslov z nich měl pouze ministr Mlynář, pak již následovala diskuse moderovaná předsedou APVTS Novákem.

Co plánuje?

Ministr Mlynář rozdělil své úvodní vystoupení do několika oblastí:

• koncepční: zde hodlá navázat na „konvergovanou“ koncepci Státní informační a telekomunikační politiky a její druhou verzi hodlá předložit veřejnosti k diskusi a připomínkování zhruba v březnu příštího roku. Definitivní verze by pak měla být přijata do srpna 2003
• privatizace Telecomu: pan ministr se prohlásil za zastánce privatizace, především kvůli tomu, aby skončila „schizofrenní situace“, kdy stát má na jedné straně linkovat mantinely pro korektní volnou soutěž na telekomunikačním trhu, a na druhé straně jako majoritní vlastník Telecomu zvyšuje jeho tržní hodnotu. V současné době prý probíhají složitá jednání o privatizaci, vláda je podle Mlynáře ochotna o některých věcech diskutovat, ale ne o ceně
• příprava zákonů: již před měsícem měla vláda projednávat novelu telekomunikačního zákona, ale věci se prý poněkud pozdržely. Kolem této novely byly velké diskuse a byla kritizována její smysluplnost kvůli tomu, že krátce po ní bude následovat celý nový zákon (označovaný již jako „zákon o elektronických komunikacích“, nikoli pouze „telekomunikační zákon“). Naopak dříve značně „forsírovaný“ zákon o registrech byl přesunut až do roku 2004.

Kdy bude novela?

Právě otázky novely a celého nového zákona o elektronických komunikacích byly asi nejzajímavějším bodem následné diskuse. Pan ministr nevyvracel pochybnosti o nevhodném načasování novely a konstatoval, že jde o politické rozhodnutí vlády. To vlastně vyplývá již z našeho dřívějšího závazku vůči EU přijmout tzv. acquis z roku 2000 (v oblasti telekomunikací) do začátku roku 2003. Na rozdíl od předchozího očekávání a dosavadních příprav by ale tato novela neměla obsahovat avizovaná prokonkurenční opatření (včetně posílení pozice regulátora), které předchozí vláda již dříve schválila a která mj. také opravují některá ustanovení stávajícího telekomunikačního zákona, která se ukázala jako ne zrovna optimální. Z projevu ministra Mlynáře vyplynulo, že nynější vláda se rozhodla zařadit do „spěchající“ novely jen to, co je opravdu nezbytně nutné a také „nesporné“ (tedy problematiku „poslední míle“, alias „zpřístupnění místní smyčky“ alias LLU) a ostatní ponechat až na samotný zákon.

Na problematiku novely byla dotázána i náměstkyně Gürlichová: zda by bylo možné realizovat zpřístupnění místní smyčky již na základě současné právní úpravy telekomunikací, tj. bez nutnosti přijímat novelu. Odpověď byla záporná.

Paní náměstkyně zmínila také některé příčiny zpoždění v dosavadních přípravách novely: prý probíhalo rozporové řízení mezi navrhovatelem (MDS ČR), ÚOHS a ČTÚ, ale vše by již mělo být vyřešeno a novela by již měla jít do vlády a pak do Parlamentu, k přijetí ve zrychleném režimu (ale již bez prokonkurenčních opatření, viz výše).

Zároveň náměstkyně Gurlichová varovala před příliš optimistickým očekáváním, že zpřístupnění místní smyčky vyřeší všechny problémy. V zahraničí tomu tak není – EU sice hodně tlačí na „unbundling“ a ceny za zpřístupnění jedné místní smyčky se dostaly na úroveň cca 8 až 16 EUR měsíčně, ale faktické využití je prý velmi nízké – jen asi 1 promile všech smyček je využito tímto způsobem. U nás prý závazek přijmout právní úpravu ke zpřístupnění (unbundlingu) splníme, ale teprve čas a praxe ukáže, jak moc to bude využíváno.

Nový zákon

Rozhodnutí řešit všechny ostatní věci (kromě „unbundlingu“, alias zpřístupnění místní smyčky) až v rámci nového zákona nepostrádá vnitřní logiku, na druhou stranu odkládá řešení mnoha stávajících problémů na pozdější dobu, což nepomáhá rozvoji konkurence na trhu. Samotný zákon by přitom ministr Mlynář chtěl připravit ve spolupráci s širší odbornou veřejností (všechny návrhy prý hodlá zpřístupnit k veřejné diskusi), a to tak, aby do vlády mohl jít tento zákon k projednání ve 4. čtvrtletí příštího roku!

To sice znamená, že na přípravu nového zákona bude nějakých 6 až 7 měsíců (což na tak závažný a důležitý zákon není nijak mnoho), plus něco na veřejnou diskusi a pak zapracování připomínek – ale i tak termín 4. čtvrtletí zapůsobil na publikum jako menší bomba. Při obvyklé délce „legislativní trajektorie“ (schvalování v Poslanecké sněmovně a Senátu) vychází jako nepravděpodobné, že by se vše stihlo do začátku roku 2004, kdy (snad) vstoupíme do EU a kdy by již celý nový evropský regulační rámec telekomunikací (přesněji: elektronických komunikací) měl být převzat do našeho právního řádu. Ministr Mlynář kontroval tím, že čas na přípravu zákona je už tak šibeniční, že mohou existovat určitá přechodná období, a také že náš vstup k datu 1.1.2004 není zase až tak jistý.

Regulátor s větší autoritou

Přítomný předseda ČTÚ David Stádník byl nejprve dotazován na to, zda jeho úřad nechystá nějaká nová výběrová řízení na telekomunikační licence, a zda nedojde k přehodnocení cenové politiky (tj. cen, požadovaných za licence, nejspíše směrem dolů). Odpověď byla taková, že v současné době dobíhá výběrové řízení na licence v pásmu 3,5 GHz, kde jde i o některé již dříve udělené, ale později vrácené licence. Výsledek by měl být vyhlášen 16. října, kdy se schází výbor, který výběrové řízení vyhodnocuje. Ohledně podmínek a cen prý nedojde k žádným změnám. Obecněji pak předseda Stádník konstatoval, že ohledně cenové politiky za licence neexistuje jednoznačný názor na to, co je optimálním řešením.

Za velice důležité považuji vyjádření ministra Mlynáře na adresu regulátora. Vyjádřil mu totiž svou podporu, a i ve velmi nedávném sporu ČTc vs. ČTÚ, kde se postavil za regulátora. Dále vyjádřil záměr aktivně posilovat jeho pozici, a to cestou zvyšování jeho autority, nikoli nutně posilováním kompetencí.

Sám předseda Stádník posléze řekl, že jeho úřad má kompetencí „až dost“. Naznačil také, že hodlá „zoficiálnit“ svůj dosud neoficiální poradní sbor.

K úvahám o tom, zda by regulátor měl vystupovat proaktivně, či pouze reaktivně (tj. zda by měl sám aktivně vstupovat do jednání operátorů a řešit problémy, ještě než se vyhrotí, nebo zda by měl vstupovat do hry až ex-post – až poté, co nějaký problém vznikne), se ministr Mlynář vyjádřil v tom smyslu, že by raději viděl regulátora proaktivního. Na druhou stranu možnost proaktivního jednání regulátora (tj. jednání „dopředu“) vyžaduje změnu současné právní úpravy jeho postavení, které měla být zakomponována do novely telekomunikačního zákona (ale bude obsažena až v novém zákoně, viz výše).

Elektronický obchod

Další diskuse se točila kolem plánů ministra Mlynáře v ostatních oblastech – například v oblasti elektronického obchodu. Zde zaznělo, že pan ministr hodlá zachovat dřívější rozhodnutí nejít cestou samostatného zákona o elektronickém obchodu, ale řešit vše změnami příslušných zákonů, které již existují. Na margo tzv. Bílé knihy o elektronickém obchodu prohlásil, že by ji chtěl cca do 1 až 2 měsíců uzavřít, a především ji koncipovat jako soubor změn, které by měly být provedeny v příslušných zákonech tak, aby tyto nebránily elektronickému obchodu. To je ale dosti zásadní odklon od dosavadní koncepce Bílé knihy, která je (podle mého soudu) jen jakousi nepříliš uspořádanou snůškou cílů, které by měly být dosaženy v určitém konkrétním termínu (často i s dosti malou vazbou na elektronický obchod).

Elektronická tržiště

S plány v oblasti elektronického obchodu souvisí i zárodky tzv. e-procurementu v oblasti veřejné správy, které zavedl již předchozí ministr bez portfeje Karel Březina. Jde o povinnost pro subjekty veřejné správy nakupovat ICT technologie a služby skrze elektronická tržiště. ÚVIS již certifikoval dvě taková tržiště, B2B a CenTrade, ale počet obchodů zde sjednaných je zatím velmi malý – od srpna pouhých 23 obchodů.

Dlužno ovšem dodat, že se jedná pouze o nákupy do 2 milionů, na které se nevztahuje zákon o zadávání veřejných zakázek (ten chce ministr Mlynář také novelizovat, aby i on zahrnoval povinnost nakupovat jen na elektronických tržištích.

Na současném stavu byla kritizována zejména skutečnost, že povinné nákupy na tržištích nemají stanovený spodní limit. Takže když si například nějaký úřad potřebuje koupit krabičku disket, musel by kvůli tomu správně jít na elektronické tržiště.

Dalším významným aspektem je i způsob financování takovýchto tržišť. Ministr Mlynář několikrát v průběhu včerejška zdůraznil, že stát takováto tržiště nebude ani provozovat, ani financovat – ale tato budou „živa“ z provize, nyní konkrétně ve výši 3 procent z realizovaných nákupů. To v praxi znamená, že z každého obchodu, který subjekt veřejné správy realizuje, odvede 3 procenta do kapsy provozovatele tržiště (takže to stát přeci jen zaplatí, touto formou). Současně to také znamená, že přímý prodej by mohl být až o ona 3 procenta levnější!

Nové návrhy Telecomu

Na diskusi v rámci Fóra elektronických komunikací zazněla také informace, že právě v den zahájení Invexu Telecom předložil regulátorovi slíbené nové návrhy tarifů pro zpoplatnění komutovaného připojení k Internetu. Má jít o 3 varianty, ale o jejich obsahu dosud není nic známo. Slibné je, že sám generální ředitel Telecomu Klíma hovořil o tom, že by měly být projednány s regulátorem i se vznikajícím Ministerstvem informatiky (a pak se prý jejich efekt projeví pozitivně).

Ředitel Klíma v diskusi neopomenul zopakovat nedávné tvrzení Telecomu o tom, že zlevňování přístupu k Internetu cestou přenosu po hlasové síti se již vyčerpalo, a prostor k dalšímu snižování cen je v převedení co největší části přenosu z datové sítě do sítě hlasové. S tím ovšem příliš nekoresponduje skutečnost, že od roku 1999, kdy byl poprvé zaveden tarif Internet99, náklady na komutovaný přístup k Internetu rostou, místo aby klesaly (v roce 1999 stála 1 hodina mimo špičku 15,60 Kč, letos již 17 až 18 korun, v nejběžnějších cenových tarifech). Nevyčerpal se tedy spíše prostor pro další plíživé zdražování Internetu?

Digitální televize

Jeden z dotazů na Fóru elektronické komunikace se týkal také digitálního televizního vysílání. Zde ministr Mlynář hovořil o tom, že jde o záležitost, která spadá i do kompetencí ministerstva kultury, a že před cca 10 dny proběhla na toto téma schůzka na nejvyšší úrovni se zástupci MK ČR, kde se dohodnul další postup. Ten ministr Mlynář charakterizoval slovy „neklást překážky“. Na druhou stranu přirovnal digitální vysílání k UMTS – technologicky to není problém a skýtá to báječné možnosti, ale zatím není čím to naplnit a jak to „rozjet“. Varoval také před přílišným očekáváním, které by se nemuselo naplnit.

Odpoledne se v Kongresovém centru konalo samostatné diskusní forum věnované právě digitálnímu (terrestrickému) televiznímu vysílání. Nabitý sál, doslova praskající ve švech naznačil, že o tuto problematiku je velký zájem. Na druhou stranu jsem ale pochopil, že základní problém je v tom, že o digitální terrestrické vysílání se perou dva regulátoři, a oba je chtějí získat výlučně do své kompetence. Jedním je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (která zastává stanovisko, že jde hlavně o obsah), a druhým je ČTÚ (který zase argumentuje tím, že jde o telekomunikační službu). Jasno by do toho mohl vnést až nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, který ale má být načasován až na 3 až 4. čtvrtletí příštího roku.

Další plány ministra Mlynáře

Po skončení Fóra elektronické komunikace ministr Mlynář slavnostně otevřel letošní Invex. Při tom prohlásil tento veletrh za „svůj“ – v tom smyslu, že patří oboru, za který je ministrem. Takovýto „svůj“ veletrh má prý již jen resort obrany (IDET), zemědělství (Země živitelka) a Průmyslu a obchodu (Strojírenský veletrh), ale žádný prý není ve svém oboru tak významný a věhlasný jako právě Invex.

Při té příležitosti také ministr Mlynář naznačil něco ze svých cílů na celé čtyřleté období: chtěl by například umožnit dálkový přístup až ke 20 procentům agend veřejné správy a dosáhnout alespoň 50 procentní informační gramotnosti obyvatel. Spokojen ale prý bude i tehdy, když se mu podaří splnit alespoň polovinu těchto cílů.

Informační svět podle .

Odpoledne se v rotundě pavilonu A konala již tradiční diskuse mezi politiky a zástupci privátního sektoru. Jak jsem již avizoval včera, „utkali“ se zde ministr Mlynář za politiky a za manažery Jan Mühlfeit z Microsoftu – i když termín „utkali“ není úplně správný. V mnoha věcech se shodli, a sami si posteskli, že zde chyběl nějaký zásadněji odlišný názorový proud a styl uvažování (jaký v loňských dvou ročnících prezentoval Václav Klaus).

Mnoho výroků ministra Mlynáře také bylo již jen rekapitulací toho, co bylo řečeno dopoledne, na Fóru elektronické komunikace. Z novějších informací zde zaznělo například to, že návrhy na daňové zvýhodnění nákupu počítačů či úlevy na přenosy dat apod., o které Vladimír Mlynář dříve usiloval ještě jako poslanec, sice neskončily v koši, ale kvůli napjaté situaci v rozpočty (zvláště po letošních povodních) prý nemají šanci na realizaci – a to prý i přesto, že stávající premiér informačním a komunikačním technologiím fandí. S odloženými návrhy proto hodlá přijít později – až situace rozpočtu nebude tak napjatá (to jsem opravdu zvědav, zda taková situace někdy nastane).

Další zajímavostí byla zmínka o novele zákona o rejstříku trestů, který by měl právě dnes projednávat Parlament. Je v něm již zakomponována možnost přístupu na dálku, s využitím elektronického podpisu. Má to být první v řadě 20% agend, ve kterých chce ministr Mlynář zavést možnost přístupu na dálku. Chce přitom jít cestou odstraňování bariér ve stávajících zákonech, nikoli cestou nových zákonů. Počet nutných změn ale dnes ještě nejde odhadnout.

Proč ministerstvo informatiky?

Zajímavá byla také ministrova odpověď na otázku, proč se budoucí ministerstvo bude jmenovat „Ministerstvo informatiky“, a ne například „ministerstvo informačních technologií, telekomunikací, pošt a elektronického podpisu“ – když ve všech těchto oblastech získá kompetence. Prý jde o víru v konvergenci a snahu o to, aby se za čas nemuselo ministerstvo zase přejmenovávat (až vše zkonverguje). Jinak prý ministr Mlynář věří v Parkinsovy zákony – jakmile se prý podaří ministerstvo založit, už nebude nikdy zrušeno (a žertem dodal, že to lze doložit příkladem Ministerstva pro místní rozvoj).

Počet pracovníků nového ministerstva Mlynář odhadnul na cca 150 až 160 lidí (více se jich prý do budovy v Havelkově ulici v Praze ani nevejde). Dnes přitom má ÚVIS na 120 lidí, s nimi by pod nové ministerstvo mělo přejít cca 30 lidí z odboru telekomunikací na MDS ČR a na 17 lidí z odboru elektronického podpisu na ÚOOÚ. Rozpočet svého nového úřadu ministr Mlynář odhadnul na rozsah od 100 do 200 milionů (stávající ÚVIS prý má rozpočet asi 60 milionů).

Co naopak nebude v kompetenci nového Ministerstva informatiky, je projekt Internet do škol, resp. celá Státní informační politika ve vzdělávání. Ta zůstane i nadále v kompetenci MŠMT. Na adresu projektu „Internet do škol“ se ministr Mlynář vyjádřil v tom smyslu, že je vlastně rád, že jej nemá „na triku“. Ohledně druhé etapy tohoto projektu se vyjádřil v tom smyslu, že samozřejmě záleží na ministryni Buzkové, sám ale prý očekává výraznější decentralizaci tohoto projektu a s ní i oslabení role generálního dodavatele.

Večer, na slavnostní večeru v hotelu Internacional, pak Vladimír Mlynář převzal cenu za Událost roku 2002. Stalo se jím založení Ministerstva informatiky (byť teprve budoucí), na druhém místě se s těsným bodovým odstupem umístilo přečíslování. V reakci na to slíbil, že jeho resort vyhlásí cenu pro mladou firmu (zřejmě v konvergované oblasti „elektronických komunikací“).

Cenu za Osobnost roku informačních technologií v kategorii manažerů letos získal Jan Mühlfeit, a v telekomunikacích Přemysl Klíma, generální ředitel Českého Telecomu.