píšete:
Čtvrtým krokem je pravidelné vypouštění dezinformací. Nejde jen o oficiální popírání situace, ale také o vyjádření "očitých svědků", z nichž se vyklubou najatí informátoři. Ti mají prezentovat uklidňující obrázky - nic se neděje, situace je hysterizována provokatéry, říkají tito prostí občané po Internetu, na který mají kupodivu přístup. Objevily se i provokatéři, kteří šířili informace nepravdivé, jež mohl jako nepravdu rozpoznat jen odborník. Na nich se Írán prý pokoušel ukazovat neserióznost západních médií a zdiskreditovat je tak alespoň v očích domácího publika, když už ne před západní veřejností.
--------------------------
Dostáváme se k meritu věci,
jak mám rozlišit - co je a co není provokace?
jak mám rozlišit, kdo je a kdo není provokatér?
jak mám poznat, kdo je odborník a kdo ne?
jak mám věřit novinám, informacím, TV, rádiu a nakonec i Vašemu extrahovanému sdělení?
Vždyť všichni extrahujete mezi sebou navzájem a stupeň zamoření možnou provokací je těžko odhadnutelný.
Co myslíte Vy? 20%? 40%? 60%? 100%?
Ale to je na delší diskuzi.
Tož tak.
Inu - na otázku jste odpověděl humorem a to se mi líbí.
Příjemný zbytek dne přeji s pozdravem "Pravda vítězí".
------
------
--
-
no jo, ale co je vlastně pravda??????????
Mě se to, milý 100% Lenine, naopak vůbec nelíbí.
Je to právě typická ukázka novinářské zaslepenosti vyprodukovaná současnou výchovou mladých začínajících novinářů.
Oni se prostě učí o ideologicky daných postulátech nepřemýšlet a všechno, co vybočuje z jejich světa je nesmyslně legrační. (Typickou ukázkou takového přehnaného chování je Martin Komárek.)
A bude ještě hodně dlouho trvat, než se nějaký novinář dobere k takovým úvahám, jako píšete Vy. (A někteří možná nikdy, protože jim samotným na to bez pomoci jenom jejich IQ nestačí.)
Rozdíl současnosti oproti 60-tým létům je v tom, že tehdy většina intelektuálů sama od svého mladistvého pomýlení prohlédla - jak konečně popisuje v Žertu i Kundera. Ale teď po 20 letech mezi současnou generací intelektuálů ani náznaku, že by se začali zamýšlet nad hodnocení každé situace s použitím vlastního intelektu. Ono je to tak vlastně daleko pohodlnější a méně náročnější.
Není to na nijak dlouhou diskusi. Pravda je relevantní vždy k jednotlivci. Takže komparujte informace ze zdrojů se svými poznatky a vybírejte si ty zdroje, které se s nimi v dlouhodobém pozorování shodují. Jestli vám na zahradě přistávají ufoni, je pro vás Daniken seriosní zdroj podnětů. Jestli vám vždy volný trh byl prospěšen, vsázejte na něj dál. Důvěřujte, ale prověřujte. Víc na to těžko říci...
Tak tak. Vybírejte si jen takové informace, které se vám líbí. Které se shodují s vaším světonázorem. Kognitivní disonance je nepříjemná. Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.
Umírající studentka filosofie natočená mobilem - to připomíná mrtvého studenta Smída na Národní třídě.
Jsou lidé jako Patrick Zandl schopni svému mozku povolit takovouto paralelu? Podle mě ne, oni jsou schopni si jen vybírat, co se jim hodí do jejich "světa v kouli" (viz "Mráz přichází z Kremlu").
Abych řekl pravdu, paralela mi uniká. Povrchní spojitost typu tady umřel tam umřela mi přijde, nezlobte se, poněkud laciná a v tomto případě urážející.