"Sofistikované systémy sloužící k modelování trhu jsou pouze automatizovanými nástroji využívajícími myšlenkové postupy, které by se jinak prováděly na papíře."
To je právě ten zásadní problém, představte si situaci v metru, kdy každý půjde podle GPS - ušlapou se. Trhy byly založeny na statistickém chování, ne na tom, že každý broker má stejný program od jedné firmy.
Další problém je, že skutečná hodnota akcií neodpovídala, neodpovídá a nikdy odpovídat nebude ceně. Trhy tedy jako takové sloužily a slouží pouze k tahání peněz z investorů a jejich použití způsobem dostatečně pochybným a investory lákají nabídkou vysokých zisků za nic. Teď iluzi "života v dalším životě v nebi" ztratili a to je celé. Žádné hodnoty nezmizely a nikam se neztratili, zmizely pouze iluze.
Ono celé modelování poněkud ztrácí smysl pokud do něj vkládáte falešné vstupní hodnoty. Těžko budete vyhodnocovat reálnou rizikovost a návratnost investic, když vám centrální banka deformuje situaci na trhu naléváním nekrytých peněz do ekonomiky, při nesmyslně nízké úrokové sazbě.
Pokud celý trh riskuje a vám vyjde, že riziko je vysoké, tak nejspíš usoudíte, že je vaše modelování špatné. Anebo že když bude průser, bude průser pro všechny. A v obou případech do rizika půjdete.
Prakticky se akceptovatelné riziko mezi subjekty liší o "trošky", vysoká "základní úroveň" se ignoruje, protože je pro všechny stejná.
Problém je, pokud se včas nezasáhne (zákon, regulace, nebo klidně splasknutí bubliny) a systém se jako celek pomocí nepatrných krůčků dostane k vysokému riziku. K tomu dojde, pokud dostatečný počet kvartálů po sobě má ten, kdo víc riskuje, vyšší zisk; každý pak prostě musí následovat tendenci. Zákon nebo regulace by mohly říct "tady už je hranice, víc se riskovat nesmí". Splasknutí bubliny by pak mohlo nechat padnout ty, co to přehnali.