Vymezení: Typický dial-up přístup se skládá z vlastního připojení do sítě a poštovního účtu (mailboxu).
Náklady: Jednodušší (a levnější) pro poskytování služeb je mailbox, kdy zákazníkovi vlastně poskytujete místo na disku serveru a jednoduché služby (SMTP, POP3, IMAP). Pro poskytování těchto služeb si můžete vybrat širokou škálu software, počínaje kombinací Linux/sendmail (BSDčkaři a Qmailisti prominou) a konče integrovanými balíky za tisíce USD, jako je například MCIS nebo Solaris for ISP. Zde také platí úměra, že čím dražší software, tím je do něj méně vidět, nicméně dá se na dodavatele více křičet. Správa integrovaných balíků se většinou děje na úrovni WWW rozhraní, kdežto na provoz volně šiřitelné kombinace byste měli mít člověka, který „tomu“ skutečně rozumí. Velikost schránky je v podstatě nedůležitá. Ceny diskového prostoru jsou velmi nízko a zákazníky vede jejich způsob připojení k tomu, aby stahovali co nejméně dat (platí za čas připojení). O něco složitější je poskytování přístupů. Kromě autentifikačního a autorizačního serveru pracujícího obvykle nad protokoly TACACS nebo Radius (volně šiřitelné verze jsou k dispozici nebo jsou součástí výše uvedených balíků) potřebujete technologii na připojení k telekomunikačnímu operátorovi (telco).
Připojení je možné několika způsoby:
- Balíkem analogových linek
V tomto případě vám telco přivede klasické telefonní linky (3.500 Kč za jednu), na které navěsíte obyčejné analogové modemy (například USR Courier), které přes asynchronní rozhraní (normální sériové RS-232) připojíte k terminálovému serveru. Jako terminálový server může sloužit například CISCO 2511 (pro 16 modemů) – koncová cena kolem 120.000 Kč. Kromě specializovaných terminálových serverů lze postavit řešení i na PC platformě. V tomto případě není možno poskytovat spojení o rychlosti 56 Kb/s a ISDN připojení. - Digitální linkou se signalizací E1
V podstatě se jedná o připojení digitální přípojkou, která v sobě obsahuje 30 digitálních kanálů (40.000). Tato přípojka (vedená po metalických kabelech či optikou) je připojena k terminálovému serveru, který již obsahuje modemy v sobě. Jako příklad takového serveru může sloužit speciální konfigurace směrovače CISCO 3620 (30 modemů) – koncová cena kolem 420.000 Kč. S tímto řešením již můžete poskytovat 56 Kb/s připojení (nicméně skutečná rychlost může být různá od teoretické). ISDN připojení není možné. - Digitální linkou se signalizací ISDN (PRI)
Opět se jedná o digitální přípojku, na které ovšem běží jiná signalizace. Rozdílná je cena, kterou platíte telco operátorovi (75.000 za 30 kanálů) a spektrum služeb, které můžete využívat. Kromě 56 Kb/s připojení můžete využívat i připojení ISDN a to včetně možnosti „bundlování ISDN kanálů“ (tj. uživatelé se mohou připojit dvěma kanály najednou a jejich rychlost je tak až 128 Kb/s. U ISDN se jedná o plně digitální přenos, tudíž rychlost přenosu jedním kanálem bude vždy 64 Kb/s. Klienti s klasickými modemy, kteří se připojí na příslušný terminálový server (i zde lze použít výše jmenované CISCO 3620), ovšem mají takovou rychlost, jaká je kvalita jejich koncového připojení.
Služby 2 a 3 využívá monopolní operátor v ČR pro realizaci tzv. virtuálních POPů.
Existují ještě další způsoby připojení, jako je například varianta, kdy telco provozuje vlastní terminálový server a připojení k vám dojde jako PPP kanál. Nicméně těchto služeb v současné době není možné využít (zajímavé – mohl by to být skvělý marketingový – a později finanční – tahák alternativních telco operátorů).
Úskalí: Při poskytování připojení je třeba dbát na to, že modemová pole (terminálové servery a přípojky od telco) je třeba dimenzovat na špičky a nikoliv na setrvalý stav, což může přinášet problémy. Pokud máte firemní klientelu, špičky nastanou obvykle dopoledne kolem osmé hodiny ranní a těsně po přestávce na oběd. Domácí klientela se naopak hlásí v době slabého provozu (kolem deváté hodiny večerní). Druhé úskalí spočívá ve faktu, že jen obtížně rozlišíte příchozí ISDN hovor od klasického. Tento fakt je základním motivem ISP v tom, aby sjednotili tarify za ISDN a analogové volání do sítě.
Příjmy: Kromě klasického příjmu ze zákazníků (pokud je zpoplatníte) dostanete ještě jistý poplatek od svého telco operátora. Tento poplatek je ovšem opravdu k neuživení, nicméně je to něco navíc a velký posun v chápání Internetu telco. Zákazníci v dnešní době již nejsou ochotni platit za přístup jako takový. Musíte je získat buď kvalitou služeb nebo uživatelskou podporou. V případě, že nemáte nic „navíc“, bude boj s Internetem zadarmo velmi těžký.
Strategie: Asi jedinou strategií ISP, pokud by se chtěl dnes zabývat pouze komutovanými vstupy a zároveň chtěl přežít, je poskytování Internetu zadarmo s výhledem na to, aby získal velký podíl na trhu a tento podíl později rychle prodat strategickému partnerovi v telekomunikační oblasti. Pokud se ovšem hodláte zabývat primárně jinými službami, může komutované připojení za peníze představovat pro Vaše zákazníky dobrý start k dalším službám. Poslední poznámkou budiž přístup k různým formám měření času. Ceny za komutované připojení jsou tak nízko, že nepřímé náklady, které měření vyvolá (v účtování, dohadování se zákazníkem a další) převyšují efekt připojení. Zákazníci jsou limitování platbou telco operátorovi za telefon, které tvoří daleko významnější položku v jejich rozpočtu než vašich pár set korun – pokud za to chcete peníze.
Pokud chcete načerpat podrobnější informace, koukněte na knížky Isp Survival Guide: Strategies for Running a Competitive Isp a ISP Marketing Survival Guide: Proven Strategies and Secrets for Outmaneuvering the Competition.
ČLÁNKY DO MAILU