Vždyť jsme v Česku!
To, že je v celé republice (až na velmi vzácné výjimky) bordel jak v tanku, je od r. 1948 normální a dokud se povaha národa jako celku radikálně nezmění, tak to normální bude. Jinak: já sám mám připojení z komunitní sítě; AP na baráku, šéf firmy bydlí v protějším bytě, ale od dubna 2004, kdy toto připojení používám, jsem nemusel nic řešit. Informace o možných potížích, vyvolaných prací na systému dostávám mailem 24 h. předem a nějaké problémy s funkčností jsem dodnes nezaznamenal. Jenže než se takovéto jednání se zákazníky stane běžným standartem, proteče Prahou ještě hodně stoletých povodní.
A já si troufám tvrdit, že od 89 je bordel ještě větší než předtím.
Předtím si sice nemohl moc řvát, ale co bylo potřeba se dalo vyřídit.
Dneska můžeš sice naplno říkat všechno a všude, ale to je tak všechno, každý se na tebe vy..re a ještě se směje.
A to může být autor rád, že na něj neposlali exekutora a z těch 5800 to nebylo nakonec za 58.000,- .
Ano, to jste podal v roce 1971 žádost o zřízení telfefonní linky a již hbitě v roce 1992 ji zřídili. Pořádek opravdu byl, tu žádost za 20 let neztratili!
Není divu. Počet případů totálně vyhořelých registraček v celé republice za uvedené období byl jistě jen promilem počtu totálních upgradů podnikového IT systému v jedné firmě a v jednom roce, počtu upgrade operátorů na call centru v jednom roce, počtu upgrade interních procesů v jednom roce a počtu upgrade shitoizních outsourcingů čehokoliv v jednom roce. Pokud si dobře pamatuji, tak v roce 1992 měla dvacet let stará žádost přednost asi jako prezidentská kolona z letiště na hrad. Halt, tenkrát si ještě pamatovali, kdo je vlastně prezident.
To bylo asi tím, že tenkrát neměli žádný manažery a podobný výmysly a na registraci žádostí stačila jedna obyčejná plechová skříň s jedním obyčejným úředníkem, který byl zřejmě spolehlivější, než celá ta množina počítačů, která každou chvíli někde zhavaruje. Je pravda, že banány často nebyly, ale také je pravda, že pokud byly, tak si je mohl dovolit koupit každý, protože každý měl práci a zajištěný pravidelný příjem. Dnes můžete chodit denně do práce (pokud ji máte) a dřít jak idiot, ale nikdo vám nezaručí, že dostanete výplatu, nebo že vás druhý den bez udání důvodu nevyhodí na dlažbu. O soustavném zdražování a klesání reálných mezd psát nebudu, to by bylo na román (a smutný).
Pamet je mrska, ze? Clovek si holt pamatuje jen to prijemne a na to neprijemne rad zapomina.
Ja si napriklad jeste pamatuju, jak ta fronta na banany, ktere "si muze dovolit kazdy", vypadala. A ze v ni stali jen ti, co si mohli dovolit na dopoledne zdrhnout z prace.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).