Souhlasim s autorkou clanku, ze je potreba kolem naseho vlastniho vyzkumu delat dostatecnou popularizaci a propagovat ho mezi verejnosti. Kdykoliv mluvim s lidmi ze zapadnich univerzit, nebo se podivam na jejich webove stranky, mam pocit, ze se tam opravdu neco deje, zije to a temer se me zmocni i chut se do toho zapojit.
A podle mne nejde jen o verejnost. Kdyz chcete prilakat studenty, aby se podileli na vasem vlastnim vyzkumu, tezko je presvedcite tim, ze jim ukazete publikovany clanek. Nez se clovek stane odbornikem v dane oblasti tak mu to chvili trva a jen malo lidi vi presne co by chteli delat a jiz behem studia se na to cilene zameruji. Z vlastni zkusenosti a z toho co vidim kolem si troufnu tvidit, ze velka cast studentu hleda tu spravnou cestu, ve ktere pudjou dale behem studia a dokaze je daleko vice oslovit popularizovana forma prezentace, nezli exactni vysledky, kterym stejne pozorumi detailne az za par let (a to casto jen pokud se tomu budou venovat).
Je dulezite lidi motivovat a dat jim do rukou neco srozumitelneho, cim se mohou prezentovat v obecne rovine. At uz jde o nadsence, ktery si rad precte, co se "u nas" dela a pak se tim muze pochlubit znamym a kamaradum, nebo o studenta, ktery se muze prezentovat pred svym okolim (treba spoluzaky z gymnazia, rodici, ...), co vlastne dela a jaky to ma uzitek.
Jsem rad za tento clanek, avsak to nejdulezitejsi mi v nem schazi. A to sice nejake rozuzleni, pointa, konkretne adresovana vyzva, ci odkaz na projek, ktery si dal za cil to zmenit. Bez toho sice vsichni souhlasne kyvneme hlavou, ale nic se dit nebude. Ja sam si na to netroufam. Nemam potrebne zkusenosti ani vedomosti z oblasti Public Relation.
Mohu jen doufat, ze se tato nebo obdobna diskuse stane siroce diskutovanou a nakonec se najdou schopni a kompetentni lide, kteri se toho ujmou.