Mám už docela plné zuby to strašením datovými schránkami, pro mě super věc, od doby co podnikám jsem nebyl ani jednou na úřadě, mám aplikaci datovka, kde se vše zdarma archivuje, na žádný web se ani nepřihlašuji a interaktivní formulář na daňové přiznání je skvělý a 10x jednodušší než si dělat ručně daňové priznání s kalkulačkou.
Když jsem začínal podnikat a stal jsem se identifikovanou osobou, měl jsem pocit podle článků, že pro mě končí svět, že se budu utápět v byrokracii a problémech. Dneska kliknu ve fakturoidu na jedno tlačíko, uložím XML soubor, v datovce dám "použít předešlou zprávu jako šablonu", přetáhnu XML soubor a mám splněno.
Média jen straší.
Datové schránky určitě nejsou implementované moc dobře a celkem chápu, že někomu mohou víc problémů přinést než řešit. Ale proč autor tak ochotně akceptoval postoj, že podávat daňové přiznání elektronicky je zlo a je potřeba vymýšlet krkolomné způsoby, jak se tomu vyhnout a zůstat u papíru, tomu opravdu moc nerozumím.
Docela by mne zajímalo, jestli on osobně, pokud by si mohl vybrat, by raději vyplňoval papírové přiznání a nosil ho na FÚ (nebo poštu).
opravdu málokterý živnostník má povinnost vést účetnictví. Vést evidenci nebo si držet pokladní knihu je proti formuláři pro daň z příjmů FO a vyplnění přehledů nesrovnatelně jednodušší. Ne všichni mají jeden typ příjmů s jednou sazbou pro paušální náklady.
Někdy k vyplnění nestačí ani pečlivě číst průvodní informace, náš daňový systém je někdy dost složitý. Vždyť se někdy u mě ani daňový poradce neshodne s FÚ u mého přiznání, jak pak to má udělat člověk, který se v těch paragrafech a terminologii neorientuje vůbec?
Autor podává daňové přiznání elektronicky 18 let, dávno předtím, než DS začaly existovat. :-) A rozhodně nezaujímá postoj, že daňové přiznání na dálku je zlo, nevím, z čeho jste nabyl takového dojmu.
Rozebírám povinnosti související s DS. A pro někoho může být nemožnost podat přiznání v listinné podobě omezující. Pro mě osobně není.
Kubeček:
Je tu ještě jedna možnost: Živnost zrušit, přihlásit se na pracáku jako nezaměstnaný, nebo si najít nějaký švindlkšeft a živit se melouchařením. A zejména na venkově to tak úspěšně funguje. Občan A něco potřebuje, zajde do místní hospody a za chvilku najde, nebo se doptá na občana B, který požadované levně, rychle a kvalitně provede. Všichni jsou spokojeni, jde to bez papírování a úřadování, veškeré finanční toky probíhají hotovostně, takže bez možnosti jakékoli kontroly a jediný, kdo utře nudlu, je buzerující stát.
O tom, že to zase není taková sranda, slouží ten nárůst lidí, co ruší živnosti. Pro mě jako soudního tlumočníka taky byly jednodušší to zrušit, než si místo jednoho razítka udělat čtyři nová a pak řešit šílené administrativní požadavky s likvidačními pokutami za každou blbost. Když si to stát takhle vymyslel, tak ať si to sám řeší.