Velká potíž je, že je to všechno složité a nákladné pro normálního člověka-občana. Když ten dříve dostal poštou papír s razítkem, dokument platil stále a bez dalšího a i po deseti letech ho např. katastr akceptoval. Nyní máte el. dokument z datové schránky a pokud si ho nezkonvertujete, tak smůla a po vypršení platnosti časového razítka a podpisu např. katastr listinu nezapíše.
Nejlepší by byla asi povinnost na straně úřadu, aby prokázal neplatnost takové staré elektronické listiny, nikoliv jen konstatoval, že listina je neplatná, protože je neplatný podpis a časové razítko a odmítl zápis.
Výsledek dědického řízení s následujícím dohadování s ostatními spoluvlastníky, jak scelit vlastnické podíly a nechat to zapsat.
Z vlastní zkušenosti: vyjednávání o prakticky bezcenném kusu louky mezi pěti majiteli, z nichž třem to nestojí ani za pozornost, trvalo mnohem déle, než 10 let. Nikoho to na začátku nenapadlo donést na katastr, aby to zapsal - když se to stejně změní. (Naštěstí: ten papír od notáře pořád platí. Ale být tenkrát datové schránky...)
No, a tady naprosto jednoznačně dominuje papír nad digitální zmateninou. Tato forma agendy je prostě méněcenná a ještě dlouho bude. Patrně by prospělo její totální zrušení (klidně ať pár podnikatelů v této branži přijde na buben), a pokud někdy v budoucnu něco takového dělat, tak zcela jinak a líp.
Asi jako v tom velkofilmu o Michelangelovi umělec, inspirován příhodou v taverně, kdy upozornil hospodského na zkysané víno a ten se slovy "Když je kyselé, tak ho vylij", urazil u sudu pípu, omlátil svou první verzi fresek v Sixtínské kapli a namaloval místo ní to, na co se dodnes jezdí dívat turisté z celého světa.