Názory k článku Jak nakládají média s weblogy?

Děkuji za článek, končně se na to někdo podíval z trochu jiné strany, protože články o weblozích se vposlední době točí pořád dokola a už byly trochu nudné.

Ale zamysleme se nad tím, jaký může mít novinář zájem na komunikaci s čtenářem? Já myslím, že pro tu interakci by docela stačilo, kdyby novinář sledoval diskuzi pod článkem (každý deník a týdeník má on-line verzi) a případně na komentáře reagoval.

Např. slovenské Sme má diskuze na vysoké úrovni a vždycky se najde čtenář, který k předchozímu textu dodá novou informaci, doplní, nebo upřesní, případně připojí zajímavý názr.

To se musím na Sme pořádně podívat :-) Jestli je to tak, tak by mě zajímalo, jak toho dosáhli. :-)
Novinářův blog by, doufám, neměl být náhradou za názory pod článkem, spíš další formou, jak s autorem komunikovat (zapustit ho do "blogosféry"). Může to vypadat velmi různě (už podle toho, na co se ten novinář zaměřuje) - od zveřejňování citací a informací, které se do článku nedostaly, přes rozebírání otázek a témat, jež se objevily právě v názorech pod články a bylo by škoda, kdyby měly rychle zapadnout (když mohou zapadnout pomalu), přes komentování reakcí na jiných webech a blozích, upozorňování na související články, doplňování dílčích informací, jež se objevily po vyjití nějakého článku, problematické dodávání osobnějších komentářů k vlastním zpravodajským článkům (je toto žádoucí?) atd.

To je všechno pěkné, ale jak říká pan Plesl z LN, novináři nemají čas psát vlastní články a ještě bychom po nich měli chtít, aby blogovali, navíc zadrmo, bez nároku na honorář.

Já si myslím, že daleko důležitější je ta interakce čtenář-novinář a ta je možná i prostřednictvím komentářů pod článkem na on-line verzi deníku/časopisu. Po novinářích se požaduje, aby byli univerzálními stroji na zprávy a čtenáři, kteří obvykle o problematice vědí víc, než sám novinář, ho mohou doplnit.

Zadarmo by to rozhodně dlouho dobře nefungovalo.

>novináři nemají čas psát vlastní články a ještě bychom po nich měli chtít, aby blogovali
Naši novináři nemají čas. A ti "západní" co blogují? Oni čas mají? Nebo ti naši si jej neumí/chechtějí udělat? Nebo je to jinak? Proč tedy blogující novináři blogují? Nějaký důvod k tomu asi mají?

PS
To je ale tázacích vět v jednom komentáři :-)

Když jsi novinářská hvězda a vybíráš si, o čem budeš psát a jsi za to dobře placený, tak blog přispívá k tvému image (a tím i k image toho, kdo ti platí za články). Tady jsem zatím neviděl ksicht komentátora na reklamách nalepených na autobusech. ;-)

Věřím tomu, že novináři nemají po X hodinách strábvených "psaním" už další sílu psát něco navíc.

Ano, ti západní mají. Já jako novinář trávím v práci minimálně 9 - 10 hodin, protože musím vyprodukovat opravdu hodně materiálu, abych se uživil. Pak už na blogování moc energie nemám.
Pokud bych měl možnost dodat jeden (kvalitní) článek týdně, (jako někteří mí zahraniční kolegové z oboru) a uživilo mě to, začnu blogovat jak divý.

A co tradicni Neviditelny pes ? To je podle me pouzitelny cesky weblog...

No, zatim kazdy weblog, co jsem videl byl (casto hodne moc) subjektivnim nazorem jeho autora.

Je skutecne nutne to propojovat se zpravodajstvim, ktere uz ted ma k objektivite hodne daleko?

Říká se, že po vydání už zpráva žije vlastním životem. Tady by měl novinář možnost ten život po vydání ještě nějak ovlivnit.

Novinářský blog nekonkuruje zpravodajství, ale má ho doplňovat. Text v nvinách pak je takovým ústředním bodem, kolem kterého se pak točí další texty na blogu. Objevují se doplňující informace, nepoužité materiály, reflexe textu a podobně.

Novinářský blog není Deprima a nejsou to Zprávičky. Novinářský blog v Adamově pojetí je spíše to, o čem píšu o odstavec výše.

Potíž je v tom, že takový blog si mohou dovolit autoři, kteří nepracují s denní periodicitou. Pokud máte jednou za týden sloupek v novinách, určitě můžete rozpracovávat jeho obsah na blogu docela pohodlně, ale pro deníkáře to je opravdu moc velké sousto. Myslím, že novinářský blog se může ujmout u publicistů -- typicky třeba hudebních, knižních kritiků a podobně. Ty obvykle také zajímá dopad jejich novinových článků a intertextualita.

myslim, ze zasadmim problemem je neochota redakci umoznit prosazeni osobnosti. redakcni blog neni totiz nic jineho nez pravidelna presentace nejake osobnosti na nejakem mediu, tedy zjednodusene receno - sloupek. problem ale je, pokud dotycny dostane padaka nebo sam odejde za lepsim, pote redakce ztrati ctenare, kteri se vytvorili okolo dotycneho "sloupkare". a to prave soucasne redakce nejsou ochotni podstoupit a lze rici, ze vetsinou planovite nici snahy o individualitu ve svych mediich.

a nebo taky opacne, kolik novinaru ma takovou schopnost a osobnost aby za nim ctenari chodili pravidelne a vzdy je zaujal? ze?! :o)

To je dobrý postřeh. Viz teď třeba přesun lidí z Pěší zóny na Pláň. :-)

Důležité je, aby za odcházející "novinářskou hvězdou" nezůstalo prázdné místo.

Mně spíše zaráží, jak málo zavedená elektronická média používají formální prvky, které se na blozích osvědčily. Třeba trvalý odkaz. Redakce Novinek sice přidává bleskovky jednu za druhou, ale odkázat se na ně nedá. Nebo Lupa má zprávičky, ale taky bez trvalých odkazů.

Dalším podstatným prvkem blogů jsou celé zprávy na hlavní stránce blogu. Funguje to výborně, čtenáři nemusejí nikam klikat. České deníky mi ale přijdou stále upnuté k "honbě za zobrazeními" a nutí uživatele kvůli každé prkotině en-krát kliknout, aby se protočila reklama, které si stejně nikdo nevšímá.

Hlavní proud českých médií na blogy ještě nedozrál. Špičky české žurnalistiky jsou stále ještě fixované v papírovém světě. Uplynou dva roky nejméně, než si všimnou, internetový že jim ujíždí vlak.

Blogy nevznikají tak, jak vznikají běžná média. Já pro to nemám moc slov, ale motivaci vzniku běžného média nazývám "podtlakem čtenářů". Jinak řečeno média mají potřebu získávat inzerenty, a tak se snaží "nasát" čtenáře; na jaké to myšlenky -- už lhostejno. Blogy oproti tomu vznikají z "přetlaku myšlenek", když autor prostě cítí potřebu psát. Následně to může vést k tomu, že má čtenářů přebytek, jenž nečekal. To mnohé svádí k závisti.

A dále ruku na srdce! Postoj klasičtějších médií k moderní formě psaní -- blogování -- je dán tím, že se jej bojí. A s tím strachem bojují tak, jak jsou bojovat zvyklí, totiž propagandou. Negativní. Takový ten styl "blogy jsou jen móda", "humbuk" apod. Je to možná jen můj namyšlený postoj, dává mi ale smysl.

Další ta vlastnost, která činí blogy svébytnými, je zrovna svébytnost autorova. Mnohé redakce se ovšem bojí vyjadřovat postoje osobní. A bojí se i leckterý novinář. Je to dáno tím, jak je mediální český svět malý. To, co je v širokém mediálním světě anglosaském chápáno jako nezávislá břitká myšlenka, je v českém kontextu bráno jako osobní útok. A těžko se odvolávat k nezávislosti, neb dříve či později se v Čechách zná každý s každým.

Chybějících trvalinek u Novinek a Zpráviček na Lupě je opravdu škoda...

"Postoj klasičtějších médií k moderní formě psaní -- blogování -- je dán tím, že se jej bojí."

Já zatím nemám ten pocit. Nějaké příklady?

Zkuste http://blog.lide.cz/mfpozitri/ a http://sweb.cz/dehalo/

Odkaz na MF... v článku je (spolu s deprima.bloguje.cz), na deHalo jsem neodkázal z naprosto subjektivních důvodů - je mi protivná ta ublíženost autora blogu (HaNo jsou šmejd, to víme skoro všichni. A všichni máme možnost tam nepracovat :-)).

Proč novináři v Česku neblogují? Pro psavce je blog především marketingový nástroj, způsob, jak na sebe upozornit - přilákat redaktory za účelem získání několika čtverečních palců v Op-Ed rubrice. Česko je malé (geograficky) a všichni se znají. Blog má tak smysl pro začínající commentariat, autory, kteří se do deníků a časopisů teprve propracovávají. Profík si pomůže jinak. Vzhledem k velikosti trhu je též málo pravděpodobné, že by blog generoval relevantní příjmy např. z prodeje reklamy.

Vlastně by se tvorba mnoha českých internetových novinářů dala považovat za poloamaterské blogové žvatlání. Často nám je vnucován pisálkův názor (nebo názor toho kdo ho pozval na oběd) jako fakta. šup s nimi do blogů a bude vše jasné. Autora zdravím a táži se kam se poděl jeho blog vozovna?