Vlákno názorů k článku Jak nakládají média s weblogy? od Lubomír Gombos - Děkuji za článek, končně se na to někdo...

Děkuji za článek, končně se na to někdo podíval z trochu jiné strany, protože články o weblozích se vposlední době točí pořád dokola a už byly trochu nudné.

Ale zamysleme se nad tím, jaký může mít novinář zájem na komunikaci s čtenářem? Já myslím, že pro tu interakci by docela stačilo, kdyby novinář sledoval diskuzi pod článkem (každý deník a týdeník má on-line verzi) a případně na komentáře reagoval.

Např. slovenské Sme má diskuze na vysoké úrovni a vždycky se najde čtenář, který k předchozímu textu dodá novou informaci, doplní, nebo upřesní, případně připojí zajímavý názr.

To se musím na Sme pořádně podívat :-) Jestli je to tak, tak by mě zajímalo, jak toho dosáhli. :-)
Novinářův blog by, doufám, neměl být náhradou za názory pod článkem, spíš další formou, jak s autorem komunikovat (zapustit ho do "blogosféry"). Může to vypadat velmi různě (už podle toho, na co se ten novinář zaměřuje) - od zveřejňování citací a informací, které se do článku nedostaly, přes rozebírání otázek a témat, jež se objevily právě v názorech pod články a bylo by škoda, kdyby měly rychle zapadnout (když mohou zapadnout pomalu), přes komentování reakcí na jiných webech a blozích, upozorňování na související články, doplňování dílčích informací, jež se objevily po vyjití nějakého článku, problematické dodávání osobnějších komentářů k vlastním zpravodajským článkům (je toto žádoucí?) atd.

To je všechno pěkné, ale jak říká pan Plesl z LN, novináři nemají čas psát vlastní články a ještě bychom po nich měli chtít, aby blogovali, navíc zadrmo, bez nároku na honorář.

Já si myslím, že daleko důležitější je ta interakce čtenář-novinář a ta je možná i prostřednictvím komentářů pod článkem na on-line verzi deníku/časopisu. Po novinářích se požaduje, aby byli univerzálními stroji na zprávy a čtenáři, kteří obvykle o problematice vědí víc, než sám novinář, ho mohou doplnit.

Zadarmo by to rozhodně dlouho dobře nefungovalo.

>novináři nemají čas psát vlastní články a ještě bychom po nich měli chtít, aby blogovali
Naši novináři nemají čas. A ti "západní" co blogují? Oni čas mají? Nebo ti naši si jej neumí/chechtějí udělat? Nebo je to jinak? Proč tedy blogující novináři blogují? Nějaký důvod k tomu asi mají?

PS
To je ale tázacích vět v jednom komentáři :-)

Když jsi novinářská hvězda a vybíráš si, o čem budeš psát a jsi za to dobře placený, tak blog přispívá k tvému image (a tím i k image toho, kdo ti platí za články). Tady jsem zatím neviděl ksicht komentátora na reklamách nalepených na autobusech. ;-)

Věřím tomu, že novináři nemají po X hodinách strábvených "psaním" už další sílu psát něco navíc.

Obdobně by i ona novinářská hvězda mohla svůj drahocený (volný?) čas věnovat něčemu jiném než psaní deníčku. Možná to bude asi i o něčem jiném. Třeba jsou vlastnosti, které jsou třeba, aby se člověk vypracoval podobné vlastnostem, které nutí lidi dělat neustále nové věci.

Ano, ti západní mají. Já jako novinář trávím v práci minimálně 9 - 10 hodin, protože musím vyprodukovat opravdu hodně materiálu, abych se uživil. Pak už na blogování moc energie nemám.
Pokud bych měl možnost dodat jeden (kvalitní) článek týdně, (jako někteří mí zahraniční kolegové z oboru) a uživilo mě to, začnu blogovat jak divý.

Pár novinářů, kteří to s blogem zkoušejí, je i unás, i když to povětšinou není ten typ novinářského blogu, o jakém Adam píše.

Většinou jde právě o publicisty z týdeníků a měsíčníků.

Mimochodem, častější je opačný postup. Redakce nestíhá, a tak si probere nadějné blogery a z některých udělá své redakční kolegy.

No, u nás je spíš běžné, že novinář dělá pro víc médií, aby si vylepšil příjmy. :-)