Mně spíše zaráží, jak málo zavedená elektronická média používají formální prvky, které se na blozích osvědčily. Třeba trvalý odkaz. Redakce Novinek sice přidává bleskovky jednu za druhou, ale odkázat se na ně nedá. Nebo Lupa má zprávičky, ale taky bez trvalých odkazů.
Dalším podstatným prvkem blogů jsou celé zprávy na hlavní stránce blogu. Funguje to výborně, čtenáři nemusejí nikam klikat. České deníky mi ale přijdou stále upnuté k "honbě za zobrazeními" a nutí uživatele kvůli každé prkotině en-krát kliknout, aby se protočila reklama, které si stejně nikdo nevšímá.
Hlavní proud českých médií na blogy ještě nedozrál. Špičky české žurnalistiky jsou stále ještě fixované v papírovém světě. Uplynou dva roky nejméně, než si všimnou, internetový že jim ujíždí vlak.
Blogy nevznikají tak, jak vznikají běžná média. Já pro to nemám moc slov, ale motivaci vzniku běžného média nazývám "podtlakem čtenářů". Jinak řečeno média mají potřebu získávat inzerenty, a tak se snaží "nasát" čtenáře; na jaké to myšlenky -- už lhostejno. Blogy oproti tomu vznikají z "přetlaku myšlenek", když autor prostě cítí potřebu psát. Následně to může vést k tomu, že má čtenářů přebytek, jenž nečekal. To mnohé svádí k závisti.
A dále ruku na srdce! Postoj klasičtějších médií k moderní formě psaní -- blogování -- je dán tím, že se jej bojí. A s tím strachem bojují tak, jak jsou bojovat zvyklí, totiž propagandou. Negativní. Takový ten styl "blogy jsou jen móda", "humbuk" apod. Je to možná jen můj namyšlený postoj, dává mi ale smysl.
Další ta vlastnost, která činí blogy svébytnými, je zrovna svébytnost autorova. Mnohé redakce se ovšem bojí vyjadřovat postoje osobní. A bojí se i leckterý novinář. Je to dáno tím, jak je mediální český svět malý. To, co je v širokém mediálním světě anglosaském chápáno jako nezávislá břitká myšlenka, je v českém kontextu bráno jako osobní útok. A těžko se odvolávat k nezávislosti, neb dříve či později se v Čechách zná každý s každým.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).