Vlákno názorů k článku Jak nevolit Miss Sympatie Masaryk University na Facebooku od Petra H. - Organizátor byl po nějakou dobu a několika lidmi...

Organizátor byl po nějakou dobu a několika lidmi dotazován na Facebooku. Místo odpovědí dotazy mazal a lidem zakazoval přístup. Autor tohoto článku sám položil dotaz, byl smazán a zabanován. Pokud organizátor sedí u Facebooku a má čas dotaz smazat a autora zabanovat, jistě má čas i na jednu větu reakce s odkazem na to, že odpoví později.
Nyní myslím dlužíte autorovi článku omluvu.

Několikrát v minulosti jsem se už s podobným neetickým chováním setkal, proto jsem na něj alergický.

1. Autor vůbec nebere v úvahu, že lidé, které oslovuje, mohou mít svůj pracovní program, mohou být na pracovní cestě, v zahraničí, dokončovat uzávěrku čehokoliv atd.

2. Autor sám stanovuje svůj limit, do kdy mu oslovený MUSÍ odpovědět, ačkoliv sám o něco žádá - žádá ve svém zájmu a pro svou vlastní výdělečnou činnost.

3. Nic z toho mu však nebrání vyhrožovat oslovenému, že zveřejní jednostranně orientovaný, tendenční článek. Zneužívá své moci a přístupu do médií. Osloveného nutí reagovat pod časovým tlakem a v časovém stresu. Nedává mu prostor na promyšlení argumentů, zjištění faktů, oslovení zodpovědných osob apod.

4. Je jen autorova ostuda, pokud si není schopen obstarat názor druhé strany. Není povinností druhé strany = osloveného, zvažovat časové možnosti žadatele a v čemkoliv mu vycházet vstříc. Jde jen o jeho dobrou vůli.

5. Autor by měl vydávat článek bez vyjádření obou stran jen ve výjimečně závažných odůvodněných případech. Neměl by svou nedostatečnou sociální inteligenci prezentovat ke škodě osloveného.

6. Zaujalo mě, že v autor neprojevil ani stopu respektu vůči oslovenému, jeho přístup je vyděračský a nadřazený.

O akci Miss cokoliv nic nevím, vyjadřuji se jen k chování, které je zjevné z autorova popisu a které se, jak jsem zjistil, u dnešních novinářů stalo normou

Nevíme, kdo co mazal. Nevíme, zda to byl člověk, který byl následně osloven. Víme jen, že na printscreenech kdosi vyhrožuje zveřejněním a novinářem.

Pokud svůj zájem o odpovědi myslím vážně, slušný postup není vydírat veřejným dotazováním a šířením podezření ale nejprve osobně konktaktovat toho, od koho požaduji informace.

A ty seš práskač, Slavičíne, no tak co.

Přesně tak a je to o serióznosti autora i článku. A to v případě Dočekala je katastrofální.

Vy jste mi ale naivní blázen :)

Na toto nelze reagovat jinými slovy než: Vy jste opravdu hlupák. Evidentně jste si o tom přečetl jeden článek a už je z Vás všudybýlek a všeználek. Kdybyste si o tom nejdříve něco zjistil, jak to celé bylo, pak byste tu možná nevypadal jako úplný idiot.

Musím souhlasit s mattoniuzneni, věta: "Čas na odpovědi byl okolo dvou hodin, tedy dost na to aby alespoň byla poslána zpět odpověď „na reakci pracujeme, odpovíme do“." mě také zaskočila. Pracuji s počítačem během celé pracovní doby, ale poštu zapínám vždy ráno a pak až po několika hodinách. Řídím se heslem, že odpovědět by se mělo do 24 hodin, takže dvouhodinový termín považuji za krajně neseriozní.

Ad „Autor sám stanovuje svůj limit, do kdy mu oslovený MUSÍ odpovědět, ačkoliv sám o něco žádá “

Beru to spíš tak, že autor píše článek a nabízí (nikoli žádá) druhé straně prostor k vyjádření. Tato nabídka je časově omezená, což je dané uzávěrkou. Taky by nemusela být vůbec žádná – autor může posbírat fakta, ověřit si je a vydat – aniž by se na něco dalšího ptal.