Vlákno názorů k článku Jak přežívat a pracovat v open space? Praktická pomoc pro kolegy z Economie od Michal Kolesa - A co si nechat od doktora napsat, že...

Výpověď daná zaměstnavatelem
§ 46
(1) Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze z těchto důvodů:

d) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci nebo ji nesmí konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice

Je rozdíl mezi neschopností práci konat a postižením, kdy člověk práci konat může, ale jen v určitých podmínkách. V druhém případě zaměstnavatel musí postupovat podle § 148, ne 46.

Podle par. 148 je zaměstnavatel povinen postupovat pouze tehdy, pokud ochoten zaměstnance s postižením zaměstnávat. Právě par. 148 je důvodem, proč ho propustit.

To není o ochotě, zaměstnavatelé, co zaměstnávají v pracovním poměru více než 25 osob mají povinnost zaměstnávat osoby zdravotně postižené (povinný podíl je 4 %), i když to můžou za jistých okolností nahradit např. odvodem do státního rozpočtu. Ovšem pokud u zaměstnance vznikne již v době pracovního poměru postižení, které nebrání práci úplně, ale je řešitelné úpravou pracovního prostředí, nemůže ho zaměstnavatel vyhodit, ale musí postupovat dle par. 148.

par. 46 hovoří jasně.
Pokud řidič příjde o nohu, tak sice zaměstnavatel může upravit auto na ruční řízení, ale má plné právo řidiče propustit.

Vy prostě nechápete (nebo nechcete pochopit) rozdíl mezi neschopností vykonávat práci a schopností práci vykonávat, byť za omezených podmínek. Patrně jste zastáncem ničím neomezených pravomocí zaměstnavatelů, ale tak náš právní řád nefunguje. Můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory a můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme dělat. :-)

O vaší teorii není v Zákoníku práce ani slovo. Je tam jenom právo zaměstnavatele zaměstnance propustit ze zdravotních důvodů a pak povinnost zaměstnavatele mít podmínky pro zaměstnání ZTP, pokud je ovšem zaměstnává.

Zaměstnavatel má zaměstnance právo propustit ze zdravotních důvodů, jen pokud nemůže práci dle lékaře vykonávat vůbec, ne v případě, že ji vykonávat může, ale za určitých podmínek. V případě sporu zaměstnance a zaměstavatele soud posuzuje, zda je v možnosti zaměstnavatele dané podmínky vytvořit.

O tom není v ZP ani slovo.

Dovolím si v této věci již dále nediskutovat, je to zbytečné. Obraťte se třeba na NRZP a pana Krásu, pokud mi nevěříte.

Hans má naprostou pravdu. Jste úplně mimo.

Promluvil jsem si o tom s jedním zdravotně postiženým. Zákoník práce sice ukládal zaměstnavatelům povinnost vyžádat si souhlas orgánů státní správy při rozvázáním pracovního poměru s osobou se zdravotním postižením a tím postižené chránil, to bylo ale zrušeno, což mi uniklo.

Proboha, to bylo zrušena snad před 10 lety. To byla totiž největší příčina nezaměstnatelnosti ZTP.

Tak zrovna ten známý by větší ochranu uvítal, je dle něj v řadě zemí. Ale je pravda, že to může zaměstnavatele odrazovat v najímání nových ZTP.