Článek předkládá zajímavý pohled na věc, nicméně základní teze, a sice, že dokument vlastně nepodepisuje klient, ale vydavatel, neodpovídá podstatě věci. Jde o interpretaci vyplývající ze zúženého pohledu na věc optikou klasických digitálních podpisů.
Ke zmatení dochází, protože PDF formát a související software nemají přímou podporu pro biometrické podpisy. Proto dochází z technických a psychologických důvodů k jakémusi „naroubování“ biometrických podpisů na technologii digitálních, kterou PDF formát a SW podporuje.
Pouze proto, že laik potřebuje vidět, že jsou v pdf nějaké podpisy, které vypadají důvěryhodně, dochází k něčemu, co autor článku chápe jako podepsání vydavatelem za klienta. Nic takového ovšem neplyne z vlastní podstaty biometrických podpisů. Není to potřeba a o tom ten podpis není.
Jde jen o to, že by vypadalo divně, kdyby někdo podepsal dokument, ale v Acrobatu by žádné podpisy neviděl. Podobně si vydavatelé dokumentů nechávají vydávat kvalifikované certifikáty spíše proto, že psychologicky vypadá v tom Acrobatu lépe podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, než v aplikaci ad hoc vygenerovaná dvojice klíčů pro danou operaci, což by bylo naprosto dostačující, protože jediné, co biometrický podpis skutečně potřebuje, je nějaký klíč (klidně jednorázový, neznámý ani vydavateli dokumentu), kterým se „spojí“ biom. data s dokumentem, tak aby byla zajištěna „nezměnitelnost“ jednoho či druhého (ověříte veřejným klíčem z páru). (Nechme teď stranou druhou dvojici klíčů, která zajistí, že se k biometrice nikdo nepovolaný nedostane.)
V „krátké“ reakci na článek to bohužel nejde dokonale rozebrat a odargumentovat. Zatímco ale pan Peterka chápe biom. podpisy jako digitální podpis vydavatele dokumentu s pomocnými daty od klienta (biometrika), troufám si tvrdit, že je to obráceně a jde o podpis klienta, pouze se využijí pomocná data vydavatele a především pomocné mechanismy ze světa digitálních podpisů.
Podepsání je pro mě nějaký prokazatelný vědomý akt klienta (např. biometrický podpis). Ty digitální podpisy vydavatele, které kolem toho vzniknou, to je jen pomocný technický aparát, kdy za prvé potřebujeme použít asymetrickou kryptografii a nemáme pro to jinou podporu v PDF formátu a Acrobatu, než tu v podobě digitálních podpisů, a za druhé potřebujeme, aby si klient mohl otevřít dokument a ten „vypadal podepsaný“, byly tam nějaké podpisy vidět.
Ty podpisy, co vidíte v Acrobatu, když si otevřete dokument, to je v případě biom. podpisů, téměř by se dalo říct, jen taková „Potěmkinova vesnice“, kdy se s neexistující podporou (technickou i legislativní) vypořádáváme (částečně optickou) oporou o zavedené digitální podpisy, takže to celé vypadá pro lidi, co do toho nevidí, důvěryhodněji. Je to třeba i o tom, že Acrobat napíše, že podpis je důvěryhodný, přestože toto tvrzení se vlastně skutečného podpisu (podpisu klienta) netýká. Acrobat o biom. podpisu vůbec neví, ale vše vypadá ok a všichni se uklidní…
Podstata biometrického podpisu, resp. ten podpis samotný se skrývá hluboko v datech PDF dokumentu, která “nejsou vidět" a Acrobat je není schopen nijak interpretovat, ověřit atd. Na to potřebujete speciální SW. Až se tato technlogie více prosadí, snad se to obejde bez výše popsaných berliček a podstata věci bude více zřejmá, nezateměná technickým a "mentálním" propojení s digitálními podpisy.
No já myslím, že to je ještě trochu jinak... biometrický podpis ve smyslu měření dynamiky podepisujícího by teoreticky .. čistě teoreticky měl být schopen nahradit podpis.... kdyby tím, že bude digitalizován neztratil svojí základní vlastnost... totiž jedinečnost...
Jenom naprostý blázen by si nechal takto ještě daleko lépe "naskenovat" svůj vlastní podpis a věřil by, že ho nikdo nezneužije...
Unikátní identifikační vlastnost vlastnoručního podpisu je jeho obtížná replikovatelnost... unikátní vlastnost čehokoliv digitalizovaného je jeho naprosto banální replikovatelnost......
asymetrické šifrování se snaží tuto vlastnost digitálního obsahu překlenout.... takže vlastně digitalizovaný podpis vrátit na úroveň vlastnoručního analogového :)))))
Digitalizovaný biometrický podpis je jeho pravým opakem, bianko šek.. nebo chcete-li pistole u hlavy toho, kdo by ho pustil do oběhu.
Nápad to není špatný. Ale celá problematika má jeden podstatný zádrhel. A tím jsou ony subjekty (banky, operátoři, dodavatelé apod). Ti v tomto mají de facto absolutní moc a klient toto nemůže nijak ovlivnit. Tudíž nemůže být žádná řeč o nějaké oboustranné dohodě. Ona oboustranná dohoda je dána pouze na důvěře klienta. Tedy neexistuje rovnocenné podmínky při podpisu.
Důvěra v tom, zda subjekt jeho vzorek nezneužije k jinému účelu. Ostatně veškerý proces podepisování provádí právě subjekt. Kdo zaručí, že onen vzorek se nikam bokem neukládá a nemohl tak tento vzorek použít jinde a jindy? Člověk je tvor zapomnětlivý. Subjekt pak může vesele argumentovat, že klient zapomněl, že něco podepsal, i když skutečně nic osobně nepodepsal. Děje se tak i normálně, ale tady jde o navozeni dojmu, že se to nemůže stát, tak tomu podvrženému dokumentu budou věřit.
Ale i kdyby se vzorek nikde neukládal, tak tu existuje ještě riziko, že vedle dokumentu, který klient zná a přečetl, může subjekt podvrhnout ještě další dokument, který oním vzorkem (vzorek je někde dočasně uložen v paměti) podepíše, ale o tomto dokumentu klient nemá potuchy. Pak platí to samé výše o zapomnětlivosti.
Dále. Jak bylo řečeno. Tento způsob podepisování nemá žádnou právní, legislativní, čí zákonnou podporu. Tudíž takto podepsané dokumenty lze jednoduše napadnout. Klient může později argumentovat, že takto podepsaný dokument nemá právní podstatu, tudíž ji označí za neplatnou.
Jestli se to má prosadit, tak by nejdříve musela existovat nějaká legislativa, která toto řeší. Dále pak zajistit důvěryhodnost a kontrolu subjektů, aby tohoto nezneužívali, protože klient v tomto nemá jak se bránit.
Takže je to přesně tak, jak popisuje pan Peterka v článku, a co vy jste rozporoval – dynamický biometrický podpis sám o sobě nezajišťuje neměnnost podepsaného dokumentu. To (možná) zajišťují organizační postupy vydavatele dokumentu. Tedy je to stejné, jako s tím ověřeným podpisem – musíte věřit tomu, kdo podpis ověřil. V případě dynamického biometrického podpisu tedy tomu, kdo podpis spojil s dokumentem.
Poslední odstavec je k jinému tématu. Já vlastnoruční podpis na papíře nepovažuju za nic bůhvíjak bezpečného, zvláště ve srovnání s kryptografickým elektronickým podpisem. Ale ten dynamický biometrický podpis je zhruba na stejné úrovni, jako ten vlastnoruční – záleží na konkrétních organizačních postupech. Přičemž ty postupy si těžko můžu jako podepisující ověřit, dokonce ani netuším, zda se podepisuju na digitizér a je to jen jiná forma „naskenování“ podpisu (jako třeba u pasů), nebo zda se s tím podpisem bude zacházet tak, jak popisujete vy. Ostatně, ty vámi popisované operace by bylo možné provést i s tím naskenovaným obrázkem…
Mimochodem, u jakékoli smlouvy s hodnotou plnění víc než pár korun je samozřejmé, že se výtisk smlouvy sešije sešívačkou, sponka přelepí a na přelepku se dá razítko nebo podpis. V bance je to samozřejmost. Případně je možné parafovat každý list smlouvy.
:) asi jsem se vyjádřil špatně ... chtěl jsem říci k co možná nejvěrohodnějšímu a nejhůře odhalitelnému padělání :) protože jen takové padělání má smysl :)
Jistě, také často k "podepisování" používám svůj naskenovaný a modře vytištěný podpis, ale když takhle vytiskne můj podpis někdo jiný, není to platně podepsáno.. na rozdíl od toho, když to takto udělám já :) protože když ho vytisknu já, tak ho kdykoliv později za svůj vlastní prohlásím a uznám a znalec nebude třeba.. když ho vytiskne někdo jiný, tak ho kdykoliv později popřu a znalec mi dá za pravdu:)))
To co získá DHL, Fedex nebo je na občance není biometrický podpis, ale stručně řečeno "scan" vašeho vlastnoručního podpisu... ten neobsahuje biometrické údaje ale pouze čáru. Nejde použít k padělání, protože znalec by na něm nenašel dost individualizačních znaků natož jakékoliv biometrické údaje... je to v podstatě prostá "xerokopie" vlastnoručního podpisu, kterou může kdokoliv získat z jakékoliv listiny, kterou podepíšu.
to máte naprostou pravdu... bohužel taková faktura bez podpisu je v našich zeměpisných šířkách problém...
nu jsou lidé, pro které je i gentlemanská dohoda "per huba" závazná, a pak jsou lidé, které ani notářsky ověřený podpis nedonutí, aby smlouvu plnili.....
ne nadarmo se říká, že peníze má člověk půjčovat jen tomu, kdo peníze má.. a smlouvu uzavírat jen s tím, komu se nevyplatí ji porušovat :)))
Přijde mi to obdobné, jako kdyby se do toho dokumentu vkládala fotka té osoby. To je také něco, co se nedá bez fyzické přítomnosti té osoby pořídit. I když vlastně ano, lze použít nějakou starší, nebo ji nějak zkonstruovat bit po bitu.
V lepší variantě, aby se zajistilo spárování s dokumentem, by osoba na fotce držela vytištěný koncept toho dokumentu (a v druhé ruce třeba dnešní noviny coby časové razítko).
V ještě lepší variantě by se použilo video, ve kterém by ta osoba, kromě ukázání toho dokumentu (a novin), celý dokument nahlas přečetla.
Výhodou by byly menší nároky na HW a SW při ověřování.
Všechno je to ale padělatelné. To je nakonec i elektronický podpis. Protože doba, kdy někdo měl elektronické zařízení plně pod svou kontrolou, už dávno pominula. Snímač biometrického podpisu nevyjímaje.
zřídit centrální digitální obdobu papírových ověřovacích knih jak je mají na matrikách, kam by se zapisoval čas podpisu a hash dyn. biom. podpisu, který by musel být jedinečný.
Toto by nemuselo stát ani ve státní správě více, než desítky milionů za zřízení a jednotky M ročně provoz. Navíc by to mohlo být za peníze,
10 kč/podpis by se vyplatilo všem stranám.
tak ono taky záleží k jakému účelu tam ten podpis je...
podpis na faktuře, stvrzující její správnost nebo podpis na stvrzence, potvrzující převzetí hotovosti nestojí za pohled, tam mi naskenovaný opravdu nevadí... podpis na kupní smlouvě na nemovitost stojí za 10 zkoumání 3 svědky a trojnásobné ověření :))))
Podpis sám o sobě nic neznamená, je to jen individualizační značka prokazující projev vůle... když Vám nepodepíšu smlouvu, ale pošlu vám jí písemně s podepsaným průvodním dopisem, že v příloze zasílám podepsanou smlouvu... je to jako by byla podepsaná :))))
Když Vám nepodepíšu smlouvu, ale uhradím vám zálohovou fakturu vystavenou s odkazem na předmětnou smlouvu, je to jako by byla podepsaná.... atd...
Pan Smejkal, to je takové to, co se kdysi vyskytovalo (nebo možná ještě vyskytuje, nevím, TV už přes 10 let neprovozuji ani nesleduji) na TV N@ha u různých IT kauz a bylo pojmenováno "IT expert". Na co konkrétně je pan Smejkal expert jsem se nikdy nedozvěděl, zřejmě na všechno :-)
"Takže je to přesně tak, jak popisuje pan Peterka v článku, a co vy jste rozporoval – dynamický biometrický podpis sám o sobě nezajišťuje neměnnost podepsaného dokumentu. To (možná) zajišťují organizační postupy vydavatele dokumentu. " ... tomu tvrzení nerozumím, zajištuje to podobně jako digitální podpis, kde také všechno stojí a padá pouze s tím, zda "organizační postup" držitele soukromého klíče zabrání jeho úniku. Resp. tady ten únik klíče sám o sobě k vytvoření falešného podpisu nestačí (na rozdíl od digitálních podpisů), musíte se dostat k dalším věcem. A hlavně tady jde o to, co je to "podpis". Smyslem podpisu podle mne není zajištovat nezměnitelnost dokumentu (na to jsou jiné mechanismy ala přelepka). Podstatou podpisu je podle mne propojení identity osoby s dokumentem způsobem, který umožní nějak prokazovat, že to vědomě provedla ta osoba.
Souhlasím s tím, že je to tak naúrovní papírového podpisu...a o to právě jde. Mít elektronickou alternativu, která není bezpečnostně horší (podle mne naopak o něco lepší), ale přitom prakticky dobře použitelná.
Přelepování přelepkou...někdy to je, někdy ne a hlavně si nedělám iluze, že to nejde odlepit a pak zase přilepit. Teprve ta parafa to podle mně přiměřeně řeší, otázka je, zda takový jednoduchý klikihák, jak to obvykle vypadá, umožní písmoznalci něco prokázat. Co se týče parafování každého listu klientem, to jsem zatím nikde neviděl, ale možná je to ale jen tím, že jsem si o to jako klient neřekl.
Zajímavý článek na téma elektronický podpis: http://www.web-integration.info/cs/blog/metody-elektronickeho-uzavreni-smlouvy-1-cast/, který zahrnuje i magický kvadrant, který obsahuje přehledný výčet hlavních metod uzavírání smluv. Autorem je jeden ze zde diskutujících.
Z podstaty věci nelze zajistit, aby se podepisujícímu podařilo uchovat jeho soukromý klíč v tajnosti. Navíc klíče jsou vygenerovány vždy předem třetí stranou, která si je pochopitelně nechá založené v šuplíku.
Jak bylo zmíněno i v článku, podepisující po odeslání klíče pro ověření nějaké "autoritě" nezabrání tomu, že si protistrana podepíše jakýkoliv jiný dokument.
Odcizené klíče se samozřejmě dají používat opakovaně i bez vědomí jejich majitele a to i zpětně.
To nemluvím o tom, že není více méně znám ani algoritmus, jakým probíhá ono "šifrování". Je téměř jisté, že je vytvořen tak, aby jej šlo obejít. Když ne dnes, tak do několika let.
Ale toto "podepisování" je jen jedna z mnoha jiných věcí - kopírovací platební karty, neodstranitelné backdoory ve všech digitálníh zařízeních, atd. atd. Ano, celé to nedává logiku, alespoň z technického hlediska.
Logiku to dává ve světle toho, že v roce 2014/15 mělo spuštěno NWO, kdy bude každý nejen lidský jedinec sledován na každém kroku jako opice v zoo, takže podvod (ze strany obyčejného člověka, nikoliv však nějaké velké instituce) v podstatě vyloučen. To, že to dneska tak není, je díky Rusku, které odmítlo se na této celospolečenské změně podílet. Otázkou je na jak dlouho.
Podle ten podpis na občanku a pas není "ten" biometrický podpis, ale je to jen způsob, jak získat digitální obraz vašeho podpisu. Místo abyste se podepisoval na papír a pak se to skenovalo, podepíšete se na ten tablet. Pak se ten obrázek vytiskne na tu občanku nebo pas, a tím by to celé mělo skončit, dokonce by ten podpis myslím ani neměl být nikde uchováván.
K padělání právě použít jde nejsnáz, protože ten obrázek můžete připojit k jakémukoli jinému dokumentu. I když sken podpisu napsaného modrým inkoustem bude asi přeci jen věrohodnější.
Ano, znalec by zjistil docela rychle, že je ten podpis vytištěný na inkoustové tiskárně, ale kolik podpisů přezkoumávají znalci? Navíc konkrétně v mém případě by ten tisk na inkoustové tiskárně znalec odhalil i u spousty mých pravých podpisů, protože když někdo neuznává elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, vytisknu mu dokument i se svým naskenovaným podpisem.
"V případě biometrického podpisu tak podepíšu jediný dokument, a tím jsem o možnost sám o tom podpisu rozhodovat přišel. Od té chvíle to už záleží jenom na provozovateli toho systému biometrického podpisu, co s tím udělá. Může klidně můj podpis připojit k jinému dokumentu, může dokument změnit…" .. toto zkrátka není pravda, evidentně jsem selhal ve snaze to vysvětlit. Je to možné pouze TEORETICKY, stejně jako je TEORETICKY možné se nabourat do systému certifikační autority nebo ukrást její privátní klíč, nebo uvažovat že sama autorita bude páchat podvody s využitím klasických digitálních podpisů... Prakticky je to mimořádně obtížné a jsou mechanismy, jak takovou nepravděpodobnou situaci detekovat a prokázat.
Jsem naprosto překvapen nad článkem a diskuzí zde vedenou.
Nejsem naprosto schopen pochopit, a že se opravdu dlouze zamýšlím, jak se někdo může vyjadřovat k tématu o kterém očividně nic neví (reaguji na názory, článek zatím nekomentuji)
Dynamický biometrický podpis je ve světe déle než 10let a za celou tuto dobu jeho užití není evidován žádný soudní spor týkající se falšování podpisů, úniku dat, falšování biometrických dat apod.
Je zde více instancí, které zajišťují zabezpečení.
Certifikovaný poskytovatel softwaru zaznamenávající biometrická data a jejich "umístění" do daného dokumentu. Opakuji certifikovaný poskytovatel, který prošel státními kontrolami a audity (ale nevěřící Tomáš si tu stejně bude kvákat svoje)
Firma poskytující implementaci softwaru do ICT struktury daného producenta smlouvy (banky, pojišťovny apod.) který má taktéž certifikáty ISO.
Daná společnost, kde se biometrické podpisy aplikují (banky, pojišťovny apod.)
Jejich zaměstnanci, kteří dohlíží na dané podepisování a autentifikaci podepisujícího.
Sám klient, který opticky kontroluje kam se podepsal (grafická forma) a nepleťte sem DHL a jiné struktury, kde jde POUZE o grafické znázornění podpisu.
Pod touto grafickou podobou jsou několikanásobně šifrována biometrická data daného podpisu (tlak, rychlost, zrychlení, poloha X,Y čar, sklon pera, sekvence tahů, sekvence diakritiky, časová osa podpisu, časové razítko dokončení podpisu, časové razítko zašifrování podpisu, časové razítko přiřazení podpisu k dokumentu a u některých dokonce i GPS lokace)
Každý podpis má navíc jiné biometrické údaje, protože nikdo na světe není schopen se podepsat 2x 100% shodně. Každý podpis je šifrován zvlášť tudíž obsahuje jiná data.
Privátní klíč k rozkódování JEDNOHO konkrétního podpisu (alespoň u těch důvěryhodných společností) je uložen u státem uznané certifikační autority, která jej spravuje. Tato autorita privátní klíč poskytuje pouze na základě vyšší autority, na místě určeném, za účasti všech stran. Každý tento podpis má navíc své vlastní náhodně vygenerované šifrovací heslo, které se privátním klíčem odemkne a poskytne přístup k biometrickým datům jednoho konkrétního podpisu (ne celého dokumentu!)
A pokud napadnu dokument, že daný podpis není můj, pak za účasti soudního znalce aplikuji na stejnou snímací technologii několik podpisů (6, 12, 15) do doby než bude mít soudní znalec dostatek dat pro vyhodnocení.
Pokud rozporujete dva dokumenty, budou data dvou podpisů 100% shodná a tím pádem je dokument, ke kterému byl podpis připojen později falsum.
V dnešní době nejsou praktické možnosti zneužití biometrických dat a zatím neexistuje nikdo, kdo by dokázal data měnit, upravovat apod.
Tak mi tu nevykládejte nesmysly, že papírový podpis je bezpečnější, že je biometrický podpis napadnutelný apod. Jsou to nesmysly neinformovaných všeználků a kecálků.
"Podstata", kterou jsem zmiňoval v předchozím komentáři, se týkala něčeho jiného, nicméně stručně odpovím na Vaši otázku. Omezím se na popis platformy, kterou znám nejlépe, ale ono to bude všude velmi podobné.
1. Biometrika není v dokumentu v čitelné formě. Je tam šifrovaná veřejným klíčem (existuje tu jiná dvojice klíčů, než ta, která se použije na to digitální podepsání), tak aby ji dešifrovat mohl jen vlastník soukromého klíče (typicky určená osoba vydavatele dokumentu). Ano samozřejmě tedy existuje možnost zcizení, ale není to tak, že by se biometrika "volně válela" v dokumentu a kdo měl dokument, měl biometriku. Vydavatel může mít auditované postupy. Např. soukromý klíč někde v trezoru pod dohledem třetí, nezávislé instituce a vytáhne ho pouze za její asistence a jen v případě prokazování u soudu apod. Lze vymyslet leccos, tak aby se k biometrice libovolně nedostal nikdo, dokonce ani vydavatel dokumentu.
2. Pomocí určitého šifrování kombinace hashe dokumentu a hashe biometrických dat plus přidání hashe dokumentu do samotných biom. dat se oboje spojuje dohromady způsobem, který ošetří, že ten balík zašifrovaných biom. dat nemůžete rozumně jednoduše vzít a přilepit k jinému dokumentu.
Ve výsledku byste musel proniknout do tajů výrobce dodavatele podepisovací platformy, ZÁROVEŇ se dostat k soukromému klíči pro biometriku (v držení zase úplně jiné organizace) a ZÁROVEŇ se dostat k podepsanému dokumentu, abyste byl teoreticky schopen vyfabrikovat nějaký podvržený dokument se stejnou biometrikou. Ani interní pracovníci daných organizací nesplní všechny podmínky najednou. Nechme stranou, že stejná biometrika by sama o sobě byla evidentně falešná - nikdo se nepodepíše 2x stejně. Připomenu, že teoreticky umíme jadernou fúzi, cestovat časoprostorem apod. Je to "jen" o reálné náročnosti toho dosáhnout.
Zajímavé je, že v případě papíru nikdo nemá problém bance důvěřovat, že nevezme poslední list, kde je typicky pouze podpis a obecná ujednání a přicvaknout ho k jakémukoliv jinému štosu papírů (stačil by vyměnit jen jeden list, kde je výše úroků). Nepotřebuji extra vybavení, hackery a já nevím co, stačí mi papír, tiskárna a sešívačka. Papírově podepisujeme tolik věcí, že šikovný podvodník, který se třeba nechá zaměstnat na přepážce banky (nebo jinde, kde se nechává něco podepisovat) si klidně ukradne Váš pravý papírový podpis mnohem snáze, než biometrický. Vždy jde o míru úsilí a schopností, které by podovdník musel vynaložit v porovnání s tím, co by mohl získat a jaké existují opravné prostředky. Zde je ta míra obtížnosti mnohem vyšší, než u papíru, který všichni používají.
Jenže se tomu nevyhnete, biometrický podpis po vás chtějí DHL a Fedex, jinak nedostanete dopis. Dneska už to chtějí i některé banky (tuším Air bank a GE Money). Taky ho chtěli po mě na městském úřadu, když jsem si dělal občanku a pas.
Míst, kde se chtějí podepsat na čtečku, bude nepochybně přibývat. A co s tím uděláte?
Jak bylo uz receno, podpis se pripojuje prave proto, az za par mesicu/let ... prijde na nejaky spor a nektera ze stran bude tvrdit, ze to takhle rozhodne nepodepsala. V takovym okamziku bych opravdu nechtel u soudu argumentovat podpisem vytistenym ... a s takto "podepsanou" smlouvou nebo jinym dokumentem bych vas hnal hned v den podpisu.
Moc nerozumím co tady řešíte.
Autor článku se v pár věcech mýlí, ale to nechme teď stranou.
Dynamický biometrický podpis (nahrazující v tomto případě ten ruční na papírovou formu) je přeci jasně specifikován.
Ve zkratce:
- pokud podepisuji dokument v rámci biometrického podpisu, snímají se parametry tlaku, zrychlení, sklonu apod... a tato parametry se kódují a pevně připojují k danému pdf.
- po podpisu NELZE (v reálných podmínkách a neřešme tu scifi kdyby coby) nijak danou formu podpisu, kódovaných dat přenést na jiný dokument, popřípadě dokument upravovat.
- daný biometrický kód taktéž obsahuje i údaje o datu a času podpisu.
Toto není podpis v nějakém malovacím programu!
Řeší se zde bezpečnost údajů, ale dám obě ruce do ohně za to, že papírovou formu jakékoli smlouvy s podpisem dokáže jakýkoli jouda zfalšovat na X dokumentů.
U biometrického podpisu to jednoduše nejde. Nejde vzít podpis a připojit jej jinam, nejde upravovat dokument apod. Samo o sobě je k dynamickému biometrickému podpisu potřeba software, který je schopen tento podpis "zpracovávat" a připojovat k danému pdf.
Všude se omílá, že je nebezpečné se přihlašovat do internetového bankovnictví na cizím počítači, případně v internetové kavárně. Tedy na veřejném zařízení, které nemám pod kontrolou.
A tady mi bude někdo doporučovat, že když mi někdo strčí do ruky elektronickou hračku, o které nevím nic, tak se na ni mám s radostí ihned podepsat a pak dokonce věřit, že z hračky vypadne nějaké PDF, které jsem prý prokazatelně podepsal?
To má být nějaký vtip?
Ale asi není, když žijeme ve světě, kde vás varují před pirátskými čtečkami na bankomatech a pak vám radí platit v obchodě kartou a kartu strkat do úplně neznámého zařízení a ještě do něj ťukat pin.
Kryptografický podpis funguje tak, že já jako podepisující mám privátní klíč, a je jenom na mně, jak s ním zacházím. Můžu s ním podepsat tisíc dokumentů, a dokud budu privátní klíč udržovat v tajnosti, nikdo můj podpis (s přesně vyjádřenou pravděpodobností) nedokáže zfalšovat.
V případě biometrického podpisu tak podepíšu jediný dokument, a tím jsem o možnost sám o tom podpisu rozhodovat přišel. Od té chvíle to už záleží jenom na provozovateli toho systému biometrického podpisu, co s tím udělá. Může klidně můj podpis připojit k jinému dokumentu, může dokument změnit…
Aby měl podpis nějaký význam, je potřeba zajistit neměnitelnost dokumentu. Pokud podepíšu darovací smlouvu „přebírám dar ve výši 1 000 Kč“, a druhá strana to po podpisu klidně změní na „věnuji dar ve výši 100 000 Kč“, je samotný podpis k ničemu.
Problém je, že u toho podpisu na papír můžu tu bezpečnost alespoň do určité míry ovlivnit. U toho biometrického podpisu ne, ten může být opravdu mírně lepší, ale taky může být podstatně méně bezpečný, než ten podpis na papíře. A já jako podepisující nemám šanci zjistit, jak to je. Což je docela problém v případě, kdy provozovatelem toho systému biometrického podpisu (a tedy tím, kdo bezpečnost ovlivnit může), je zrovna ten samý subjekt, vůči kterému ten podpis zakládá nějaký vztah.
V současné době různé banky, pojišťovny, finanční instituce nebo telekomunikační operátoři často zkouší přístup „tu smlouvu ani nemusíte číst, věřte nám, že je tam právnickou řečí jenom popsáno přesně to, co je na lákavých reklamních letáčcích a co vám náš prodejce v superlativech popisuje“. Několika málo subjektům to skutečně můžete věřit (a to spíš ještě konkrétním lidem zastupujícím ten subjekt), u většiny ostatních se nestačíte divit, co v té smlouvě ve skutečnosti je. No a teď se to posouvá do roviny „věřte nám, že podepisujete skutečně tu smlouvu, co jste četl, a že ji po podpisu žádným způsobem nezměníme“. Možnost ověření už není vůbec žádná.
Já chápu, že pro ty instituce je mnohem pohodlnější ty smlouvy archivovat jen elektronicky. Ale málokterá z nich je pro mne tak důvěryhodná, abych jim věřil, že budou jednat vždy férově a nikdy nezkusí žádnou kulišárnu. Tolik nevěřím ani své bance, i tam si smlouvu vždy nejdřív přečtu.