Nedávno jsem dostal pozvánku do Mánesa na vernisáž výstavy „Typický obraz – česká malba na počátku 21. století“. Uvědomil jsem si, že jde o akci společnosti Art.cz, jednoho z „kuřátek“, která spatřila světlo světa v Inkubátoru E-konom roku 2000. Již tehdy jsem se zajímal o ambiciózní plány tříčlenného kolektivu studentů z Pardubic, kteří si umanuli uvést v život internetovou galerii. Později jsem je sledovat přestal. Zvídavost mi nyní nedala, a tak jsem se 9. prosince navečer ve velmi mrazivém počasí na vernisáž vypravil.
Průběh mě naprosto ohromil. Obrazy zaplněné prostory výstavní síně okupovaly davy příznivců výtvarného umění. Zahlédl jsem mezi nimi i některé VIP, například ministra kultury Pavla Dostála. Když jsem se chtěl dostat ke stěnám s obrazy, musel jsem se doslova prodírat zástupem návštěvníků. Nejsem schopen odhadnout jejich počet, teprve později jsem se dozvěděl, že dle pracovníků zajišťujících občerstvení bylo přítomných přes šest set. Věc naprosto nevídaná, jak potvrdili dlouholetí pracovníci Mánesa. Výstava bude v Praze otevřena do 5. ledna 2003, pak poputuje do Karviné a posléze do Plzně.
Art.cz má dle mého mínění velmi hezkou webovou prezentaci. Zvlášť mě zaujala část označovaná jako Fórum. Aktuální i archivované příspěvky podávají určitý obraz o událostech, které dosavadní dvouletý život této – řekněme internetové – galerie doprovázely. Obsahují také chválu, ale i hanu, podporu a útoky. Obzvláště výrazné jsou názory Jana Paula, které na počátku loňského roku kritizovaly společnost Art.cz, zejména její partnerské vztahy s Národní galerií a s jejím ředitelem Milanem Knížákem. Paul je zveřejnil rovněž v Britských listech a v časopisu Redhot. Samozřejmě, že na půdě Britských listů vznikla polemika, která ještě ke konci července minulého roku nedozněla. Viz Monitor Jana Paula.
Obvinění Paula, že Art.cz je neseriózní společnost s pochybnou podnikatelskou filozofií, je v příkrém rozporu se zkušeností s právě probíhající výstavou v Mánesu. Kdyby tato obvinění byla pravdivá, bude na výstavě představováno málo obrazů a návštěvnost bude mizivá. Tak tomu však není. Společnost Art.cz zřejmě jako nový účastník obchodu s uměním, navíc vedená mladíky a jedním malířem – kunsthistorikem, již v prvém roce své existence narazila na konkurenci. Ta musí být v této uzavřené a úzké oblasti dosti silná. Možná, že také některým kunsthistorikům není Art.cz po chuti. To vše u mne vzbudilo potřebu popovídat si s manažerem společnosti, Ondřejem Sýkorou. Sešli jsme se a zde jsou nejzajímavější výsledky našeho rozhovoru.
Dle Sýkory pro ně inkubátor znamenal především kontakty. Firmy, které je podpořily, musely být nejdříve přesvědčeny o životaschopnosti projektu. Žádná z nich je později neopustila, se všemi Art.cz spolupracuje dodnes. V současné době se inkubátor stal zprofanovaným pojmem a firmy nejsou ochotny se pod tímto pojmenováním angažovat. Možná, že by změnily názor, kdyby se podpůrná akce jmenovala jinak, například „podpora internetových projektů“.
Na otázku, jak jim Internet pomáhá, odpověděl Sýkora, že nikdy nebyli pouze internetovou firmou. Od počátku věděli, že Internet není samospasitelný. Používají ho především jako levný a dokonale flexibilní katalog. V mizivých případech ho používají jako prodejní místo. Společnost Art.cz má vyprofilovanou skupinu zákazníků, kteří u ní pravidelně nakupují. Internet slouží Art.cz k tomu, aby zákazníky seznamovali s aktuální nabídkou. Klienti pružnost společnosti oceňují. Zjistí-li například večer, že potřebují nějaký umělecký předmět jako dárek, pracovníci Art.cz jim ho druhý den osobně dovezou, třeba i do Brna. Společnost měří úspěch prodejem a spokojenými klienty, proto návštěvnost své webové prezentace nepřeceňuje a ani nesleduje. To je asi důvodem, proč se mi nepodařilo stránky Art.cz nalézt na významných vyhledávačích a katalogových serverech.
Na mou otázku, jakou část trhu zaujímají a jaký je jejich obrat, Sýkora odpověděl, že tržní podíl Art.cz nelze spolehlivě určit. Podle jeho názoru hlavní část obchodů na trhu se provádí přímo z ateliérů, navíc zhruba za poloviční cenu než v galeriích. Marže kamenných galerií se pohybuje od 30 až do 100 i více procent. Marže Art.cz je 15 až 30 procent. Sýkora je přesvědčen, že jejich společnost patří k těm srovnatelným galeriím majícím největší obrat. Obchodním vzorem pro Art.cz jsou zejména dvě galerie, Švestka a Pecka. Obě pracují především agenturním způsobem. Sýkora se rovněž přiznal, že by rádi rozšířili svou činnost i na Slovensko. Je to zatím vize. Zdůraznil ale, že je třeba se připravit na jednotný evropský trh, který se otevře i v umění po našem vstupu do Evropské unie.
K otázce, jak s odstupem doby vidí kritiku Paula a její podporu Janem Čulíkem, odpověděl, že jedinou pravdou je skutečnost, že Art.cz je společnost komerční. Tím se netají a nepřijde mu to nijak pejorativní. Vždyť se z něčeho musí zaplatit náklady, z něčeho se musí žít. Slabinou českých galerií je, že se snaží ze sebe dělat nekomerční subjekty. Při tom si při osobních rozhovorech zoufají a stěžují, že se prodává málo nebo se neprodává vůbec. K Paulovým výtkám, že Art.cz dělá velmi málo pro umělce, dodal, že zdařilá výstava s pěkným katalogem a s prodanými uměleckými díly je přínosem především pro výtvarníky, teprve ve druhé řadě pro pořadatele výstavy.
To, že konkurence proti Art.cz brojí, vysvětloval Sýkora na chování některých kunsthistoriků, kteří soudobou výstavu v Mánesu hodnotili již před její instalací. Tedy v době, kdy ještě nevěděli, co a jak na ní bude vystavováno. Stěžoval si, že nevybíravé způsoby se nezastavily ani před rozšiřováním emailů výtvarníkům s očerňováním Art.cz a s vyzváním, aby výstavu ignorovali. Někteří se nechali zviklat a účast na poslední chvíli odvolali. Většina z nich však tlak vydržela a výstavu podpořila. O zhruba milionové náklady na její pořízení se podělila Art.cz (400 tisíc korun) se svými partnery (600 tisíc korun).
Co říci závěrem? Je zřejmé, že prodej v oblasti výtvarného umění má své zvláštnosti. Art.cz to zřejmě zažívá na vlastní kůži. Je však velmi sympatické, že se s nimi snaží vyrovnat se ctí. Pravděpodobně zkušenosti této společnosti mohou být užitečné i jiným zájemcům o internetové podnikání. Držme proto Sýkorovi a jeho spolupracovníkům palce.
ČLÁNKY DO MAILU