vadí mně ty spousty samostatných poplatků a plateb různým státním institucím (či státem zřízených), proč kluci nemohou udělat jeden formulář a vše se zaplatí z daňového přiznání? Teď aby si člověk hlídal a platil ze zákona zvlášť televizní a rozhlasové poplatky, sociální a zdravotní pojištění, odpady (pro jistotu každé město je účtuje podle jiného schématu). K tomu se něco zálohuje povinně, něco dobrovolně, neustále se nosí přehledy mezi institucemi a potvrzení o zaplacení.
Byl bych moc rád, kdyby si stát tyhle peníze vzal jedním formulářem a pak je státní správa sama rozdělila, ve škola (co vidím kolem sebe) člověka neučí co vše a jak má platit a pak se lidé dostávají omylem do problémů, protože zrovna o tomhle nevěděli. Nevidím důvod to dělat tak složité.
@bez přezdívky (9:38) Já důvod vidím: je potřeba zaměstnat přátele a přátele přátel. Proto státní správa stále bobtná. A také někteří x let studovali exotické obory, aniž by vyhodnotili své možné uplatnění. Čistě jen proto, že škola dostává "od kusu" a aby měli práci vyučující těchto exotických oborů. A pokud jmenovaný studoval za svoje, přece po vystudování nebude chtít někde v McD říkat lidem "a chcete to s kečupem nebo tatarkou?", protože nemá v ničem praxi a má jen potvrzení o ukončení svého exotického studia... Pár takových těžce deprimovaných "dlouhostudentů" totiž znám, co po dlouhém studiu zjistili, že pro ně není uplatnění a stát zrovna nenabíral.
Kolik člověk zaplatí na daních není zas až tak těžké zjistit. Mnohem obtížnější je vyčíslit, co všechno ze služeb státu člověk naopak konzumuje. Jak budete ohodnocovat služby policie, armády, hasičů, soudů, zdravotnictví… Pro spoustu lidí jsou to příliš složité úvahy, tak pořád řeší jen to jednoduché, jaké platí daně, a tváří se, že od státu vůbec nic nedostávají.
A jak ohodnocovat např. služby mobilních operátorů, hotelů, streamovacích služeb, letecké přepravy, advokátů, ... prostě kohokoli neplaceného státem? Tam to funguje i bez teoretických úvah.
U spousty státem poskytovaných služeb IMHO platí, že kdyby nebyly _jediné možné_ (tzn. kdyby nebyl přebytek regulací a případně státem udržovaných monopolů), tak se ukáže celkem rychle, jak je ohodnotit.
Ani televize, ani rozhlas, nejsou služby monopolně provozované pouze státem. Ale, stát není podnikatel, ale poskytuje služby občanům, kteří si demokraticky zvolili své zástupce do struktur řídících státní orgány a ty se řídí zákony a vyhláškami, schválené zástupci lidu. Zatím nás neovládá osvícený monarcha, ani neomylný diktátor, proto neustále plakat nad koncesionářskými poplatky je zatím zbytečné.
Ve všech případech, které jste jmenoval, platíte přímo za používání té služby, a když nezaplatíte, tak službu prostě nemůžete konzumovat. Malou výjimkou jsou služby mobilních operátorů, kdy je důležité, že nějakou oblast operátor pokrývá, i když odsud zrovna nevoláte – ale tahle číst je také regulovaná.
Kdybyste stejně platil hasiče, budete je platit až v okamžiku, kdy u vás budou hasit. A až by vyčerpaly váš limit na kreditce, zavřeli by kohouty, sbalili hadice a nechali by váš barák shořet.
Já jsem schválně jmenoval služby, u kterých buď nejde někoho vyloučit ze spotřeby, případně je u té služby významnou složkou preventivní charakter.
No a navíc média veřejné služby nejsou státní.
Já to vidím asi takto: Stá je mým zaměstnancem a já si jeho služby svými daněmi platím. A s prací, kterou pro mne stát, jakožto mnou placený zaměstnanec odvádí, spokojen rozhodně nejsem. Bohužel není v mých silách s ním rozvázat pracovní poměr a platit někomu jinému, kdo za mé peníze odvede víc a lepší práce.