Ta zpráva proletěla médii s jasným sdělením – zdejší projekt Openvibe získal 19 milionů korun na rozvoj své služby a podstatná část peněz šla od americké firmy, která stojí za WordPressem nebo Tumblrem. „Trochu mě udivuje, že tohle bylo to hlavní sdělení,“ říká zakladatel startupu Matěj Švancer, když se scházíme.
Tedy, že to bylo hlavní sdělení v Česku. V létě představený projekt se 70 tisíci staženími a 30 tisíci aktivními uživateli totiž proletěl i americkými médii, a tam se řešil především zájem investorů o službu, kterou poskytuje.
Chce totiž změnit způsob, jakým používáme sociální sítě. Místo diktátu algoritmu od velkých hráčů hodlá předat kormidlo pevněji do rukou uživatelů a zpřístupnit mimo jiné i obsah, který se jim skrývá. Nebo uvolnit závislost na jedné platformě, umožnit přístup na různé sociální sítě z jedné brány a dovolit zůstat v kontaktu s přáteli napříč sítěmi.
V zahraničí se v souvislosti s českým Openvibe řešil především zájem investorů o podporu služeb, které využívají nové otevřené komunikační protokoly a sociální sítě decentralizují. Mezi ně patří třeba i stále oblíbenější síť Bluesky, která se taky chlubí nedávnou investicí.
TIP: Vydavatel Lupy, firma Internet Info, provozuje jednu z českých instancí decentralizované sítě Mastodon: Mastodonczech.cz
Český startup získal 800 tisíc dolarů a kromě amerického investora se kola účastnily fondy Tensor Ventures a Czech Founders VC, separátně přispěl také někdejší CTO firmy Mews Jan Široký. Přes trochu krkolomné shánění důležitého amerického investora nakonec startup dostal nabídky na „o dost víc peněz“, než kolik hledal.
Openvibe nabírá, ale zatím ho tvoří tým čtyři lidí. Tvůrce myšlenky a zakladatel startupu Matěj Švancer se v tomto složení označuje za „loďvedoucího“ – programovat prý neumí a za růst projektu dává kredit dvěma vývojářům a jednomu designérovi. „Mám jedničku z maturity z programování, ale tím to u mě skončilo. Jen se tak občas snažím říkat, co by se mi líbilo, kdyby se dělo,“ směje se.
Ve startupovém světě je Švancer známý taky jako tvůrce projektu Tweetoshi. Tato platforma lidem umožňovala vydělávat kousíčky bitcoinu čtením a psaním zpráv na Twitteru a měla tisíce uživatelů. Pak ale Twitter ovládl Elon Musk a ztížil vývojářům zvenčí přístup k datům. Švancer tak oznámil změnu projektu na Plebstr, který umožnil uživatelům přecházet z jedné aplikace sociálních sítí do druhé. Jeho těžiště stále mělo ležet v převodech kryptoměn jako odměny za aktivitu na sítích.
Openvibe je jeho novou obrodou, a v podstatě tedy třetím vyústěním stejného projektu. Se všemi předchozími Švancer do velké míry uspěl, kromě uživatelů přilákal jako angel investora i IT odborníka Alexe Pilaře, mimo jiné uznávanou bitcoinovou osobnost. A pokaždé tak staví na uživatelích, které už získal.
Vedle startupového světa je Švancer známý také jako Krypto Mates, tvůrce videí s kryptotematikou na YouTube, kde sice poslední dobou není příliš aktivní, i tak má přes 36 tisíc odběratelů. Tím se nějakou dobu živil. „Měl jsem velké štěstí na načasování, rychle vyrostl,“ zdůvodňuje to. Vysvětluje, že jeho působnost „na obou stranách barikády“ a zaujetí Bitcoinem a technologiemi mu umožnily nahlédnout do světa sítí a vedly právě k založení původního Tweetoshi. „To ještě Twitter vedl jako CEO Jack Dorsey a síť byla poměrně otevřená, na tom jsme stavěli.“
Což nás vede k tomu, proč Openvibe.
Je to právě kvůli tomu, co se děje v posledních letech. Začalo to koupí Twitteru Elonem Muskem. Což byl trochu budíček, když místo avizovaného otevírání se vývojářům se síť zavřela. Částečně jsme se přesunuli do otevřených sítí. S tím, co Musk začal dělat na politické scéně, přesunula se na ně ostatně spousta uživatelů, kteří se zajímají o politiku především ve Spojených státech.
Poslední takový moment pohybu je „historka“ s TikTokem, který se v Americe zavíral a pak zas nezavíral. To už byl velký budíček i pro běžné uživatele, kteří si na něm budovali sociální společenství, síť kamarádů, zprávy, všechen svůj obsah, a najednou ze dne na den jim to vše zmizelo. Myslím, že poslední roky ukazují, proč některé otevřené alternativy sociálních sítí můžou dávat větší smysl než ty klasické, které jsme dosud znali.
Sám jste tvůrce, dokážete tedy nastínit, jak velká ztráta je přijít o svůj kanál?
Z pohledu tvůrce je ten strach, že nad svým obsahem nemám žádnou kontrolu, stejně jako nad svým publikem, opravdu velký. V danou chvíli je to prostě obživa. Ve chvíli, kdy by YouTube zmizel, asi by se mi část uživatelů podařilo dostat na nějakou novou platformu. Ale velmi těžce by se mi s nimi komunikovalo a budoval vztah.
To byla přesně pozice, která nastala pro tvůrce na TikToku ve Spojených státech. Někteří z toho byli opravdu psychicky špatní. Ale významný byl politický přesah, lidé si začínají uvědomovat, že najednou nejbohatší muž planety kontroluje, jak algoritmus vypadá a zasahuje do politického dění. Ve Spojených státech je v podstatě jako stínový prezident. A lidi začínají vnímat, jak jsou závislí na jednom algoritmu, který tento konkrétní člověk diktuje, a že jim to třeba nevyhovuje. To v současné chvíli vidím nejvíc.
Je to nálada, která se šíří?
Tvůrci si to asi uvědomovali vždy, ale teď si to uvědomují i běžní konzumenti. Nemusíte být tvůrce na to, abyste viděli, že se obsah mění před očima. Že se mění to, co konzumujete. A najednou je vidět, jak je obsah z politického pohledu mnohem více pravicový. Byly chvíle, kdy pokud nějaký novinář napsal něco špatného o Elonovi Muskovi, najednou byl na chvíli zablokovaný. Nebo byly jeho dosahy desetinové. Člověk do algoritmu moc nevidí, ale uživatelé si začínají domýšlet, co se děje.
Jak daleko je od takového uvědomění ke stavbě vlastní platformy, která proti tomu má pomoct bojovat?
Důležité je, že Openvibe není nová síť, spíš propojujeme existující sítě. Mnohdy sítě lidí, kteří historicky pracovali v Twitteru, a vystavěli celou architekturu, aby byla skutečně otevřená a decentralizovaná a dobře fungovala. A my se to snažíme propojit. Pomohlo nám právě to, že už jsme měli uživatele a viděli jsme, jak se chovají, poté, co Elon Musk Twitter koupil. Jestli přecházejí jinam, proč a jaké problémy s tím mají. Proč třeba nakonec nepřejdou. A největší problém, který jsme viděli, je právě roztříštěnost alternativ, kterou se snažíme sjednotit.
Jak sebevědomý musí být člověk v 26 letech, v týmu o čtyřech lidech, s relativně krátkou byznysovou historií a usídlený v Česku, aby se šel zeptat zakladatele americké společnosti s poslední známou hodnotou kolem 200 miliard dolarů, jestli do něj nechce investovat?
Ještě ke všemu z té východní Evropy, že? Myslím, že mi pomohly všechny postupné kroky. Základní kredibilitu jsem si vybudoval na YouTube, to mi pomohlo spojit se s prvními angel investory, jako byl Alex Pilař. To zase pomohlo, tedy i díky jeho zkušenostem, abych osobnostně vyrostl. Nakonec to všechno spadne do mého motta, kterým se vždy snažím řídit: „Co nejhoršího se může stát?“ Tady prostě to, že nebude mít zájem. A to budu v pozici, ve které jsem byl předtím, než jsem ho oslovil. Takže jsem neměl co ztratit. Automattic byla má první volba, opravdu jsem tuto firmu jako partnera chtěl.
Jaká je první fáze – mám si představit e-maily? Dostali jste na ně vůbec zpětnou vazbu?
Dokázal jsem se propojit s jedním zaměstnancem, přes kterého jsme se dostali do investiční sekce a odpověď jsem dostal. Dokonce jsme si asi dvakrát volali. Byl jsem rád, že to s námi řešili, jen to dopadlo tak, že v současné fázi pro ně byla naše aplikace ještě příliš na začátku, a pokud by měla dopadnout spolupráce, tak by si ji představovali v pozdějších fázích. Na tom to skončilo.
Pro vás to ale neskončilo…
Jednou v devět hodin večer zakladatel Automattic Matt Mullenweg na sociální sítě napsal, že druhý den bude na Islandu na meetupu. Přečetl jsem si to o půl desáté a do půlnoci jsem hledal letenky a zamlouval hotel. Letěl jsem tam sám, na dva dny, čistě proto, abych ho zkusil oslovit.
Neměl jste dojem, že nemáte šanci, že bude zavalený podobnými požadavky?
To byla právě výhoda a trošku i kalkul té destinace, tedy Islandu. Byl pár týdnů předtím na velké konferenci v Itálii a věděl jsem, že tam budou opravdu tisíce lidí. Ale vypadalo to, že o Islandu napsal spontánně, den předem, Reykjavík i celý Island je malý, věřil jsem tomu, že tam tolik lidí nebude. Naštěstí tam opravdu nikdo specificky kvůli stejnému tématu neletěl. Nakonec jsme s ním seděli ve čtyřech lidech. Já, zakladatel a dva lidi přímo z Reykjavíku. Bylo to v hospodě, dvě hodiny jsme klábosili ve čtyřech nad pivem, tedy já nad čajem.
To je hodně velký prostor. Jak urputný jste byl?
Asi hodně. Snažil jsem se na to ale jít postupně. Bylo mi jasné, že nemůže mít rád situaci, kdy ho člověk začne do něčeho tlačit. Dvě hodiny jsem vzal jako způsob, jak se trochu líp poznat, lehce jsem ten projekt představil, ale spíš v rámci toho, když jsme se bavili, kdo co dělá, kde bydlí, co ho zajímá. Rozhodující moment asi byl, až když jsme řekli, že budeme končit, zaplatilo se a šli jsme ven. Řekl jsem mu, jestli ho můžu doprovodit na hotel. Až pak jsem mu řekl, že jsem přiletěl specificky kvůli tomu, že bych o investici hodně stál, a jestli se na to může víc podívat.
Nebyl to risk, nechávat dotaz na poslední chvíli?
Určitě ano. Ale celá ta konverzace se odvíjela mezi čtyřmi lidmi v uvolněné atmosféře, cítil jsem, že kdybych víc tlačil, bylo by to spíš negativní. Věděl jsem, že buď mi bude muset stačit to, že jsme spolu měli konverzaci, nebo na konci budu mít příležitost.
Co nakonec na požadavek řekl?
Já byl tak drzý, že jsem mu poslal zprávu ještě předtím, než jsme se potkali. Našel jsem totiž telefonní číslo, u kterého jsem předpokládal, že je jeho. Zprávu si nepřečetl, s tím jsem počítal. Takže jsem mu nakonec mohl říct jen, že jsem mu poslal zprávu, aby se mrkl, jestli ji má. Měl ji a řekl, že se na projekt koukne. Zhruba za dva týdny pak bylo jasné, že mají zájem.
Víte, co je na vás zaujalo?
Myslím, že kombinace různých věcí. Zakladatele to, že jsem za ním letěl, vydobyl si druhou šanci, i když napoprvé mě odmítli. Investoři v počátku sází na zakladatele, že to prostě urve, že svůj nápad do světa dostane. To byla jedna část. Ale my už v tu chvíli aplikaci měli vydanou, investoři si ji mohli vyzkoušet, zjistit, jestli jim vyhovuje. A samozřejmě pitch deck. Stažení jsme měli v té době jednotky tisíc.
Odkud uživatelé jsou?
Primárně ze Spojených států. Což je dané tou politickou situací, velkou roli v tom hraje Elon Musk a v podstatě je zároveň náš největší marketingový nástroj. Vždy, když udělá něco kontroverzního, vidíme to na počtu uživatelů u nás. Pak jsou to lidé z Japonska, Velké Británie a Německa. Historicky bylo Česko největší, ale Spojené státy ho rychle přerostly.
Kam by se služba s funkcemi měla dostat?
Chceme propojovat svět otevřených alternativ. Pracujeme třeba na RSS, takže lidé budou mít dostupné třeba i novinové články a různé blogy, ale stále řazené chronologicky, bez nějakého algoritmu. Což pro některé uživatele může být problém. Algoritmy jsou pojímané jako takové zlé slovo, ale za nás trochu neoprávněně. Pokud člověk přijde do tohoto světa dnes, musí si manuálně najít lidi, které chce sledovat, pak na timeline vidí konkrétní lidi a v časovém pořadí, jak přispívali. V určité fázi chceme nabídnout i možnost algoritmizace pro ty, kteří ji chtějí. Ale tak, aby si uživatel mohl algoritmus upravovat dle svého. Ideální verze je, že tam bude mít okénko, do kterého bude moct napsat: už dostávám moc politického obsahu, mám větší chuť na fotbal…
Celková vize je, že internet byl zamýšlený jako otevřený. Sociální sítě otevřené nejsou. Chceme být vstupní branou. Aby uživatel nepřemýšlel nad tím, jestli obsah je ze sociální sítě A, B, nebo z novinového článku C, aby přišel, řekl „tohle mě zajímá“ a my mu to dokázali poskytnout.
Kde budete na konci roku?
Myslím si, že ve fázi, kdy si za nějaké části aplikace necháme platit. Nechceme, aby v ní byly reklamy. Nechceme prodávat uživatelská data nebo je nějak monetizovat. Toto je náš byznysmodel a chceme nasadit předplatné ve chvíli, kdy si budeme dostatečně jistí, že to, jak aplikace funguje, už dává tak velkou přidanou hodnotu uživateli.
Nebojíte se odlivu zájmu?
Růst otevřených sociálních sítí je obrovský. Nerosteme jen my, ale celé odvětví. Myslím si, že se za ten rok ještě hodně posune. Doba je v tomto ohledu turbulentní a s dneškem je nesrovnatelné, kde byl sektor před rokem. Věřím, že si stále víc lidí bude uvědomovat benefity otevřených sítí a rizika těch zavřených. Souhlasím, že jsou lidé zvyklí na to, že jsou sociální sítě zdarma. Ale je otázka času, než se to změní.
Také byli zvyklí, že je na internetu všechno zdarma, a teď už je normální, že si nějaké kvalitní tvůrce platím, ať už novináře, nebo tvůrce. Už nestahujeme písničky z Ulož.to, ale platíme si Spotify. Naši uživatelé vidí, že nic není zadarmo, a pokud používám službu, kde mám ten dojem, platím ji jinak než penězi. Vidím reklamy místo toho, abych konzumoval obsah, který je opravdu zajímavý.
Takže změna myšlení přišla i do sociálních sítí?
Myslím si, že ano. Jistě si za rok nebude všech šest miliard lidí na sociálních sítích nějakou alternativu platit. Ale postupně se tím směrem posouváme.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU