Vřele doporučuji pobavit se s někým, kdo tomu opravdu rozumí. Legislativa je nanic, nikdy nemáte jistotu, že se na vás začne někdo vozit, protože se něco mohlo udělat jinak. Moc pěkně je to popsáno níže, do kriminálu se člověk dostane ani neví jak.
U malých firem je problém v tom, že není jistota, že se nerozpadnou ještě před dokončením zakázky.
Overeno, funguje to, jen je treba zadavaci podminky dostatecne specifikovat (tzn nepozadovat nesmysly, specielne typu ze dodavatel musi byt tisicihlava firma s 50 lety praxe).
Dokumentaci minim to, aby se nestavalo, ze nekde neco nejak komunikuje a provozovatel nevi a nema zadne podklady k tomu jak, pripadne dokonce dodavatel tvrdi kdovijak to nema patentovano. Viz napr opencard.
V pripade SW se totiz vubec nejlepe spolupracuje s mensi firmou, pro kterou je zakazka realne zajimava a predevsim ma svoje lidi a ne 3, 5 ci 10 urovni subdodavatelu.
Ostatne, dodavatelu na HW i SW je tu tolik, ze zcela vzdy existuje dalsi v poradi. Jen vetsina z nich nechce mit se statem nic spolecneho, protoze v privatnim sektoru je dodavka pro stat synonymem pro "to budou pekni zlodeji". A o takovou "referenci" spousta firem vubec nestoji.
"... statu by melo byt zcela samozrejme pozadovat, aby dodavatel naprosto cehokoli dodal veskerou dokumentaci ..." - ověřeno, nefunguje to; nenašel se dodavatel. Státní instituce si stanovila přísné smluvní podmínky a zájemci o zakázku se jí vysmáli, že nejsou blázni. Mimochodem, co je to "veškerá dokumentace"?
Predevsim je velice vhodne deklarovat a pouzivat v maximalne mozne mire standardy. Pricemz v pripade statu by melo byt zcela samozrejme pozadovat, aby dodavatel naprosto cehokoli dodal veskerou dokumentaci a pochopitelne i pripadna opravneni. Neni totiz problem implementovat napojeni na naprosto cokoli, pokud je k tomu ovsem dostupna prave ta dokumentace, ktera by pak mela byt prave soucasti zadani.
Idealni by pak samozrejme bylo, kdyby stat centralne deklaroval minimalni pozadavky. V pripade SW napriklad ze pokud se ocekava nejake API, pak ze musi byt ... a ted strelim ... soap verze XYZ. V pripade HW zase napriklad 5let NBD. Zkratka vseobecne minimalni pozadavky ktere musi SW/HW splnovat na vsech urovnich statni spravy/samospravy.
Osobne bych pak byl klidne i pro to, aby specielne v pripade zakazkove realizace SW byl dodavatel povinen doda(va)t zdroje, se vsemi opravnenimi nutnymi k jejich modifikaci/prevodu spravy na libovolneho dalsiho dodavatele. To aby se nestavalo to, ze se tu neco za miliardy implementuje a za 2 roky se to implementuje znova, protoze novy "levnejsi" dodavatel ani stat nema opravneni.
ne každý požadavek na kompatibilitu je ale diskriminace. Očividně subjektivně preferuješ jednoho výrobce a nemáš chuť jít do jiného a hledáš jenom výmluvy a důvody proč ne.
Jasně, jediný Acer aktualizuje FW a ostatní to nedělají a vůbec chyby neřeší. Opět si to můžeš podmínit. K čemu ti aktualizace FW od Aceru, když to máš naprosto bez záruky?
Podle mě je možné parametry zakázky specifikovat tak, abych dopředu nemluvil o jednom jediném výherci a podpořil konkurenci a to tady jde. Mně je ve výsledku jedno jaká značka se koupí, ale pokud stát nakupuje servery 10 let od IBM za stamiliony, opravdu mi tady něco smrdí, když vím, že podobně výkonné stroje nakupujeme za desetinu.
Kompatibilita projektoru = diskriminace. To je skoro totéž, jako napsat model.
Aktualizace FW nepomůže, protože jednak to distributor od výrobce stěží zjistí a stejně to neřeší, jestli případnou kravinu výrobce opraví (zjevný problém v poměrně drahé multifunkci Canon opravili tak, že to prohlásili za vlastnost - barevné PDF se tak už i podle opravené dokumentace dá skenovat ze skla jen po jednotlivých stránkách). Další věc je, že některé věci distributor ani netuší (ani zdaleka každý model nemají vyzkoušený), opět výsledek výběrového řízení na multifunkce, jistý model nejmenovaného výrobce měl značně hlučný ventilátor, který se vypnul až po 15 minutách nečinnosti. Tady se podařilo dodavateli těch 15 kusů vrátit - a překvapení bylo i u dodavatele, protože je jasné, že tohle do kanceláře nejde použít.
Problém totiž je, že ve výběrovém řízení potkáte i cílený pokus oblafnutí (podvod to není, protože neporuší literu podmínek).Takřka legendární jsou tužky tvrdosti HB, kdy vítěz s nejnižší cenou kancelářských potřeb dodal tužky třetinové délky (takové, co má IKEA, Bauhaus apod. pro zákazníky na nákupní seznamy) - ale to není můj zážitek, takže je to možná jen urban legend.
Titulek v souladu s článkem neřeší ale to nejdůležitější: jak přitom dostat to, co chci/potřebuji.
Asi je celkem pochopitelné, že koupit notebooky Acer formálně parametry odpovídající notebookům Dell sice přinese jistou úsporu při nákupu, ale rozhodně nepřinese úsporu při používání. Když máte hodně štěstí, můžou nakonec uživatelé být i spokojení (hele, Acer, a ono to přesto funguje docela dobře!).
Do skutečných problémů se dostanete ovšem u položek poněkud jiných, třeba výkonných projektorů. Některé např. mají nevypnutelné a neodstranitelné WiFi a pochopitelně mizerný firmware (a z dokumentace nic z toho nezjistíte). Navíc projektory řídíte nějaký AV systémem, takže když nějaký máte vyzkoušený, je velmi riskantní kupovat nějaký jiný jen proto, že vyšel líp (=levněji) ve výběrovém řízení, ale i když bude fungovat, musíte přepsat jeho řízení (= zaplatit několik hodin programátora AV systému, to je dost drahé).
Takže výsledek je, že se píše zadání, obsahující skrytou diskriminaci, protože jedině tak můžete dostat, co potřebujete.