Z těchhle rozhovorů je mi blivno. Strategie je jednoduchá: Mám prachy a chci jich ještě víc. To je ale asi někde budu muset vzít a když jsem "investor" -- tj. o oboru nevím nic víc, než že firma je v zelených číslech -- tak je beru tak, že zelená čísla nechám sobě a firmu pošlu do červených.
Pokud to očistíme od ňůspíkových nesmyslů (tady toho blábolu o konsolidaci), tak záměrem je snížit náklady na minimum (tj. povyhazovat lidi, minimalizovat investice, omezit služby, zákazníky obsluhovat na principu jediné šablony a likvidace individuálního přístupu, který dělá většinou nejvíc). Celkově tedy vypumpovat/vytunelovat z toho co nejvíc peněz k sobě a než si někdo všimne, že významně narůstá počet nespokojených a odcházejících klientů to honem rychle prodat za původní cenu, která ale mezitím rapidně klesla o vypumpovaná aktiva a devalvaci značky.
Tady je ta strategie ještě vylepšená o snahu skoupit co nejvíc hráčů na trhu, aby nebylo ke komu utíkat, až zákazníci zjistí, že služby šly do kopru.
...prijde nabidka s tolika nulama, ze to clovek vezme.
Tam pak hraje roli, jestli to majitel vybudoval jako rychlokvašku s "exitovou" strategií a chce zkusit podnikat v jiném oboru nebo jestli ho baví to stále vylepšovat. Tito lidé už většinou bývají finančně zajištěni do konce života a spíše je baví podnikat než počítat nuly. Složitější je, když je víc spolumajitelů a některý chce prodat, jiný nechce. Prodat to a zůstat jako ředitel, to už není ono; nový majitel to klidně může zaříznout či dál přeprodat.
Přebírají i lidi a vždy s převzatou firmou převedou do celé struktury i postupy. Takže perfektní podpora OneBitu je dnes napříč integrovanými hostingy.
Trochu se obávám, že za své vezme příjemná cenová politika Endory, pro malé zákazníky. Migraci k ForPsi (kteří „neumí“ jiného registrátora domény, než sebe, pokud chcete SSL) fakt nechci.