Počet výdejních boxů roste především v posledních letech od koronavirové epidemie. Jestliže je na začátku provozovalo několik málo společností, nyní je „boxařů“ v České republice kolem deseti. Na některých místech jsou tak vedle sebe boxy hned několika různých značek.
Češi si ale zjevně tento způsob doručování oblíbili. Podle průzkumu Asociace pro elektronickou komerci (APEK), který pro ni zpracovala na začátku letošního roku společnost Nielsen Admosphere ve spolupráci s ResSolution, dává přednost takové dopravě 72 % Čechů. Vyhovuje jim například možnost vyzvednout si zásilky bez čekání i non-stop dostupnost boxů.
Zároveň se ale právě kvůli výše zmíněnému zahušťování některých míst objevila i kritika. „Máme uliční prostranství, která jsou od architektů vymyšlena tak, aby se tam lidé cítili dobře. A pak si to zastavíme touto náhodnou stěnou, která má dost velkou plochu na poměry toho, jak málo jsme se zabývali tím, jak vypadá, jakou má kvalitu materiál a jakou má barvu,“ uvedla loni v prosinci pro server Aktuálně Veronika Rút, odbornice na vizuální smog, která stojí za spolkem Naše kultivovaná města.
Stejný spolek vydal letos Strategii pro výdejní boxy ve městě, ve které radí městům, jak by mohla boxy regulovat. Podle něj se totiž na boxy vztahují tržní řády, stejně jako na kterýkoliv obchod nebo stánek. Na příručku v srpnu reagovala Asociace pro elektronickou komerci, podle které jde o špatný výklad.
„Výdejní boxy, které provozují společnosti jako Alza, Zásilkovna (Packeta), PPL, DPD, GLS nebo Allegro, fungují jako součást poštovních služeb. A ty nereguluje živnostenský zákon, ale zákon o poštovních službách. Pokud by obec vydala tržní řád, jehož prostřednictvím by jakkoli omezila nebo zakázala instalace výdejních boxů sloužících k poskytování poštovních služeb, jednalo by se překročení zákonného zmocnění,“ uvedl ve svém prohlášení APEK.
Právě s Janem Vetyškou, výkonným ředitelem asociace jsme rozebírali téma v našem podcastu. K přepisu rozhovoru je připojeno i aktuální vyjádření spolku Naše kultivovaná města. Rozhovor si můžete poslechnout ve formě podcastu na svých oblíbených podcastových službách nebo přímo zde:
Nabízíme vám také přepis části podcastového rozhovoru do textu. Podporovatelé Lupa.cz zde mají k dispozici kompletní strojový přepis (využíváme k němu AI služby Whisper a Claude, text je poté redakčně upraven).
APEK nedávno reagoval na vydání příručky spolku Naše kultivovaná města, který dlouhodobě bojuje proti vizuálnímu smogu a vymezuje se proto i proti hromadnému umisťování výdejních boxů do ulic. K té vaší reakci se dostaneme, dovolil bych si ale začít trošku od začátku. Našel jsem, že v Česku je k letošnímu roku zhruba 15 000 výdejních boxů. To číslo je správné?
To číslo je odhad, jaký bude ke konci roku 2025. Teď máme nějakých dvanáct a půl až třináct tisíc boxů.
Takže to poroste rychle.
No, ano. Na začátku tohoto roku to bylo k dvanácti tisícům a odhad je, že to na konci roku bude kolem patnácti tisíc. Vlastně to reflektuje, jakým způsobem zákazníci boxy využívají.
Existuje nějaké srovnání se zahraničím? Jsme na to jako Česká republika líp nebo hůř?
Je to podobné jako s počtem e-shopů nebo obecně celým trhem e-commerce. Patříme k těm nejrozvinutějším zemím. I v tomto ohledu.
A není k dispozici třeba přepočet, kolik boxů připadá na tisíc obyvatel?
Já ho k dispozici nemám. Ono by to ale bylo zavádějící, protože jde spíš o to, v jaké lokalitě, v jaké hustotě a jak zákazníci boxy využívají. Spíš by bylo zajímavé si říct, kolik procent zákazníků výdejní boxy používá. V roce 2024 to bylo 46 procent alespoň jednou a nyní je to už 65 procent. Je tam nárůst, který jde samozřejmě ruku se zasíťováním, což znamená, že pro zákazníky jsou boxy víc dostupné a zároveň roste poptávka po tomto druhu doručování.
Ten progres je zřetelný, pokud máte k dispozici taková data.
Tak to bývá obecně u každé nové služby. Růst na začátku je strmější než později, když je služba zaběhnutá. Je to podobné jako v případě e-commerce, která v prvních letech rostla o vyšší desítky procent, a teď jsme se ustálili na pětiprocentním růstu. Boxy budou něco podobného. Nejdřív se musí vybudovat infrastruktura a následně už to nebude takový boom, Vlastně to spustil hodně covid, kdy se to hodně rozjelo. Teď se postupně buduje infrastruktura a tím pádem se boxy stále více využívají.
Množství boxů od různých provozovatelů na jednom místě může být pro část lidí matoucí. Kolik provozovatelů v tuto chvíli v Česku boxy provozuje?
Mám v hlavě šest významných, kteří dohromady mají asi 95 procent trhu. Pak tu budou ještě dva, tři menší, takže celkem je to do deseti provozovatelů.
Ti největší jsou, předpokládám, Zásilkovna nebo Alza.
Alza a Zásilkovna jsou lídři a potom mají relativně dost boxů tradiční firmy jako DPD a PPL. Také GLS, která je hodně silná v zahraničí a postupně začala budovat síť i v Česku. A pak je to skupina Allegro, která převzala službu WeDo a teď už funguje pod značkou One Box by Allegro.
Pojďme k vaší reakci na příručku. Pokud jsem to dobře pochopil, tak příručka městům a obcím radí, že při regulaci mají postupovat podle živnostenského zákona, podle kterého lze na boxy pohlížet zjednodušeně jako na provozovny. Našel jsem, že podobné stanovisko před pár měsíci mělo i ministerstvo průmyslu a obchodu. Vy naopak říkáte, že se to takhle posuzovat nedá. Tak jak to je?
Začnu od konce. Ministerstvo průmyslu neříká to samé, co říká příručka. Tam je důležitá jedna věta, ke které se ještě dostanu. O samotné příručce bychom si mohli povídat delší dobu – o její motivaci, jakým způsobem ji města mají implementovat, jak si pak musí platit školení, aby se úředníci dozvěděli nějaké informace navíc a tak dále. Je tam toho mnohem víc.
Pokud se ale budeme teď držet těch tržních řádů, tak první věc je selský rozum. Když k tomu přistoupíte selským rozumem, tak tržní řád z povahy věci slouží k tomu, aby si v obcích nemohl každý postavit stánek, kde se mu zlíbí, třeba i na soukromém pozemku, a tam provozovat nějakou činnost. Když si přečtete příslušný zákon, tak se to týká i provozování obchodů a služeb mimo provozovny. To znamená, že kdybyste si někde na ulici otevřel třeba kadeřnictví nebo když se tam prodávají jahody, farmářské zboží a tak dále, tak umístění, formu provozu a třeba i provozní dobu mohou města regulovat v tržních řádech. Dává to absolutní logiku.
To, že vůbec někoho napadne, že výdejní box je to samé jako to, proč vznikly tržní řády, je už jenom selským rozumem špatně, protože box je přece součástí nějaké služby. Nedochází tam – jak je v zákoně napsáno – k prodeji zboží a služeb, protože to zboží je už vaše a vy si ho jen vyzvedáváte.
Prodej v rámci internetového nakupování se legislativně řešil už dříve. Je logické, že když si zboží koupím, uzavřu smlouvu s příslušným e-shopem a zboží zaplatím, tak už je moje. Následně putuje nějakou logistickou mašinérií, ať už letí z ciziny, nebo mi ho doručují. A je jedno, jestli mi ho dodávají domů, do boxu nebo do poštovní schránky. Není v tom rozdíl. Ale nedochází k žádnému prodeji, takže z logiky věci se živnostenský zákon týká něčeho úplně jiného.
Máme tady jasnou právní formulaci, takže vůbec nemusíme polemizovat nad tím, jestli tam dochází k prodeji zboží a služeb a jestli se na boxy má tržní řád aplikovat. Ve stanovisku ministerstva průmyslu a obchodu je také jasně napsané, že takto lze regulovat prodej zboží a služeb podléhajících živnostenskému zákonu. Ale provozovatelé boxů, které jsem vyjmenoval, což je 95 procent trhu, boxy provozují formou poštovní služby, která logicky podléhá poštovnímu zákonu.
Jde o dodávání zboží a zásilek, z boxů si dnes můžete už i něco posílat z jednoho místa na druhé, takže jsou to poštovní služby. A ve stanovisku ministerstva je jasně napsané – a vyplývá to i ze zákona – že pomocí tržních řádů nemůžete regulovat někoho, kdo provozuje poštovní službu. Tržní řád může regulovat pouze prodej zboží a služeb podle živnostenského zákona, nic jiného.
Nicméně některá města se už podle příručky snaží boxy limitovat. Padlo už v téhle věci nějaké soudní rozhodnutí? Protože stát evidentně ke sporu zatím nevydal žádné závazné stanovisko.
Pro mě je to stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu závazné. Jde spíš o to, že si ho musíte umět přečíst. Na to potřebujete samozřejmě právníka, nebo mít nějaký právní základ, a nesmíte podléhat tomu, že vám někdo tvrdí opak v nějaké příručce. A ještě v nějaké příloze k ní. Za mě jsou obce – možná je to moc silné slovo, ale neumím najít lepší – podváděny. A to tím, že jim někdo tvrdí, že toto je právně v pořádku. Ale ono to právně v pořádku není.
Druhá věc je, že můžeme debatovat o tom, jak boxy regulovat a jak mluvit s obcemi, to je všechno v pohodě. Ale za mě je obrovská chyba v tom, že někoho uvádíte v omyl, když dáváte právní radu, kterou vlastně ani dávat nemůžete. Ale je tam příloha, která obsahuje právní stanovisko advokátní kanceláře. A proto jsme vydávali naši tiskovou zprávu.
Setkáváme se už s obcemi, které jsou v šoku, když jim ukážeme, jak to je. Pak jsou samozřejmě obce, které to vědí, ale zároveň jsou odhodlány to ignorovat. Jak jste řekl – není žádné soudní rozhodnutí. Ale abych odpověděl na otázku, soudit se nikdo nechce. Zaprvé to trvá dlouho a za druhé – města a obce jsou pro provozovatele výdejních boxů partnery.
Ale ta, řekněme, agresivní cesta spolku Naše kultivovaná města zohledňuje jejich pohled na to, jak by měl svět vypadat. Každý z nás si v něm něco najde – třeba kde má být umístěná lavička. I u boxů tam jsou zajímavé věci, které mají logiku. Ale pořád zohledňuje jejich pohled na svět, ale ne pohled zákazníka. Tím myslím, kde potřebuju nějakou službu, kde ji poptávám. A nezohledňuje to samozřejmě pohled ekonomických subjektů, v tomto případě třeba provozovatelů výdejních boxů.
Je krásné, když vám někdo řekne: tady by to mělo stát a takovou by to mělo mít provozní dobu a v nějakou dobu to nesmí svítit a tak dále. Ale zákazník řekne: no, já chci k tomu boxu přijít, chci, aby byl osvícený, aby mě tam nikdo nepřepadl, nechci ho v zapadlé uličce. A chci tam přijít v jedenáct večer, když jdu domů, a nechci, aby se zavíral v deset nebo v osm večer jako místní krámek, to bych pak ten box nepotřeboval. Právě tohle příručka vůbec nezohledňuje. Spolek dělá činnost, v kterou věří, a já s tím nemám problém. Na spoustě věcí bychom se určitě shodli. Ale my se ohrazujeme proti právnímu výkladu, který je prostě špatný.
Abych odpověděl ještě víc na vaši otázku: tím, že se jedná o tržní řády, tak by spory ani nekončily na začátku u soudu, ale ve správním řízení na krajském úřadu. Rozhodování o tom, jestli někdo třeba implementoval špatně tržní řád, podléhá krajům. To ale taky nikdo nechce.
My s městy a obcemi komunikujeme přes Svaz měst a obcí České republiky a připravujeme náš vlastní manuál a hlavně kodex, kde bude definované, jakým způsobem provozovatelé boxů reflektují připomínky měst a obcí. A také to, co je technicky a ekonomicky možné dělat. Je opravdu potřeba zohledňovat všechny tři strany.
Všichni jsou vlastně ve shodě, všichni boxy chtějí. Žádné město nebo žádná obec vám neřekne – my je tu nechceme. To by je voliči sežrali, protože boxy jsou u zákazníků oblíbená služba. A je oblíbená i u e-shopů a logistických firem, protože je jednodušší, ekologičtější, lépe se škáluje a lépe se plánuje forma dodávání. Všichni jsou tedy ve shodě, jen je někdo chce regulovat hodně a někdo málo. Chápu, že je problém s tím, když se boxy staví na soukromých pozemcích, a město do toho nemůže mluvit. Na druhou stranu si ale některá města a obce musí uvědomit, že u jsou v nich veškeré procesy strašně zdlouhavé a byznys a svět se hýbe mnohem rychleji.
Vyjádření spolku Naše kultivována města
APEK delší dobu šíří různé dezinformace a lži s cílem zdiskreditovat náš spolek i spolupráci měst. APEK nemá k dispozici žádný z interních materiálů k tržním řádům, který si u nás města objednala. Tím pádem neví nic o tom, co ohledně tržních řádů a poštovního zákona doporučujeme. Pozvánku na schůzku odmítli a zjevně nemají zájem mít v tom přehled. Naše strategie vede města ke spolupráci s doručovateli a to se velmi dobře daří – někteří členové APEK po vydání strategie přestali starostům vyhrožovat překroucenou judikaturou a prostě spolupracují.
Tržní řády doporučuje advokátní analýza platné judikatury od velmi zkušených advokátů Urban legal. Vycházíme také ze stanovisek obou ministerstev (MMR i MPO). MMR naši veřejnou strategii doporučuje na svých stránkách, stejně jako Česká komora architektů a podpořil ji i SMOČR. Neveřejná advokátní analýza stála přes 100 000 Kč a města se na ni složila, aby měla přehled v tom co v rámci tržních řádů smí a nesmí, mají i komentář k poštovnímu zákonu. Mají tam jasně dané pro i proti a jádrem zůstává vždy spolupráce, protože města nemají žádné agresivní vymahací prostředky a nikdy neměla. Je potřeba se prostě dohodnout.
Je vidět, že nemáme dlouhou tradici podnikání a APEK jedná zbytečně neeticky a krátkozrace. Pro srovnání vycházíme z řešení z Nizozemí, kde se podobná agresivita ze strany soukromníků vůbec neodehrála. Vyjadřují tím despekt k tomu, co si města objednala a schválila, snaží se vytvořit konflikt tam kde není a zbytečně tím poškozují spolupráci firem i měst. Je tu spousta lidí, kteří se snaží dohodnout a všichni by tomu měli fandit, ne se to snažit takhle napadat.
Žádné soudní rozhodnutí nebo rozhodnutí správního úřadu tu tedy není. Nejsem právník, takže nedokážu posoudit, kdo má v tom sporu pravdu. Pokud ale budeme vycházet z toho, co říkáte vy, že se boxy posuzují podle poštovních služeb, tak tu vlastně neexistuje možnost, jak boxy regulovat. I vy musíte zaznamenávat, že si řada měst a obcí na množství a umísťování boxů stěžuje. Vadí jim například umísťování boxů do historických center. Jaké mají možnosti to ovlivnit?
Vrátím se krátkým komentářem k tomu právnímu posouzení. To neříkám já, firmy boxy provozují v režimu poštovních služeb. Jsou registrované u Českého telekomunikačního úřadu. Na jeho stránkách si subjekty, které provozují poštovní služby, můžete ověřit. Je to právně definované, máte ohlašovací povinnost a musíte dodrýovat nějaká pravidla. Samozřejmě to není stejně složité jako poštovní licence, kterou má Česká pošta, ale je to vázané na registraci u Českého telekomunikačního úřadu.
Tam není potřeba právní diskuze, na to nemusíme být právníci. Ministerstvo průmyslu jasně řeklo – pro ty, kdo to nechápou – které služby jsou podle živnostenského zákona, a pak máte poštovní služby a seznam provozovatelů je na stránkách Českého regulačního úřadu, který má dohled nad poštovním službami, a ty podléhají poštovnímu zákonu. To je matematika základní školy.
Reakce Jana Vetyšky
Jménem Asociace pro elektronickou komerci (APEK) mi nezbývá než reagovat na velmi agresivní a navíc absolutně nepodložené obvinění ze strany spolku Naše kultivovaná města. Naše sdružení zastupuje e-commerce subjekty v ČR více než 20 let a za tuto dobu nikdy nedošlo z naší strany k šíření dezinformací či dokonce lží, jak spolek uvedl. Je třeba upozornit, že taková tvrzení jsou opravdu závažná a zcela nepodloženě poškozují dobré jméno APEK. To samozřejmě není možné přejít z naší strany bez reakce.
Partnerem členů naší asociace jsou samotná města a obce, nikoli další soukromé subjekty. Komunikujeme s nimi na denní bázi a jsme jejich tradičním partnerem. Díky našim členům samozřejmě APEK velmi dobře ví, jaká doporučení dostávají od spolku Naše kultivovaná města. Ta jsou v oblasti využití tzv. tržních řádů k regulaci výdejních boxů ve zjevném rozporu se stanoviskem Ministerstva průmyslu a obchodu i se zákonem. Proto je třeba na tento fakt upozornit města a obce včas, aby nedocházelo ke zbytečným problémům a nedorozuměním. Naši členové nikdy nikomu nevyhrožovali.
Korektní vztahy se zástupci měst a obcí jsou důležitou součástí české e-commerce a velmi si jich vážíme. Drtivá většina starostů a primátorů vnímá výdejní boxy jako důležitou součást infrastruktury pro své občany. Je samozřejmě společným cílem všech, aby byly výdejní boxy i nadále přínosem pro města a obce a jejich občany a aby jejich další instalace přinášely pozitivní rozvoj pro všechny.
A jaké mají tedy obce možnosti?
U každé nové služby vznikají chyby a já chápu, že obce do toho chtějí mluvit nebo regulovat. Slovo „regulovat“ je vlastně hrozné, protože obce nechtějí regulaci v pravém slova významu, ale chtějí do toho spíš mluvit. Většinou to pramení z individuálních příkladů od individuálních občanů.
Je logické, že když box třeba umístíte do plotu svého rodinného domu na menším městě, udělal jste to dobrovolně, jste nadšený a máte z toho peníze. Nadšený je i provozovatel, protože box zrovna vyšel do místa, kde má geograficky zmapované, že tam zákazníci nakupují, box tam poptávají a podobně.
Chápu, že třeba nejbližší soused bude mít problém, protože mu před zahrádkou prochází větší provoz lidí, kteří si jdou vyzvednout balíček. Takový občan si pak stěžuje na facebookových stránkách obce, stěžuje si osobně, protože zná někoho v zastupitelstvu a tak dále. Vysledovali jsme, že dvě až čtyři procent občanů takový problém mají. Někomu se boxy nelíbí vizuálně, někomu vadí třeba kvůli zvýšené dopravě. A teď nemyslím jen dopravu automobilovou, to spíš ne, protože dodávka místo toho, aby ulicí projela osmkrát, zastaví jenom na jednom místě a boxy naplní.
Obce to samozřejmě řeší a pak jde o subjektivní názory konkrétních zastupitelů, starostů, primátorů. Často mají i nemají logický základ. Pakliže se objeví box, který třeba zamezí výhledu v křižovatce, je samozřejmě absolutně logické, že okamžitě proběhne komunikace mezi danou obcí a provozovatelem a ten box se odstraní. Takové případy upřímně neznám, protože na podobné problémy se myslí už při stavbě.
Může se samozřejmě objevit problém, jako byl ten známý v Brně, kdy se lidé shodli, že se jim box v historické části, u schodů a pomalované zdi nelíbí. A provozovatel ho do týdne odstranil. Mně subjektivně přijde horší ta zeď, ale občané z okolí se shodli, takže jim provozovatel vyšel vstříc. A já musím zdůraznit, že provozovatelé, když s nimi jednám v naší pracovní skupině v rámci APEKu, chtějí být mnohem vstřícnější než to mediálně vypadá. Říkají třeba: jsou tady obce, které sice zveřejnily tržní řád, ale my jsme s nimi na všem domluvení. Tam není vůbec problém. Ono je to takové mediálně politické, obce mohou mít pocit, že mají něco papírového v ruce pro případ, že by se objevil další provozovatel, se kterým by se neuměly domluvit, ale neznamená to, že v té konkrétní obci nebo městě je zrovna aktuálně nějaký problém.
Abych ale odpověděl na vaši otázku, ze které jsem trošičku utekl. Je otázka, do jaké roviny a co má mít obec právo regulovat. Je to složitější, ať už filozofická nebo právní otázka. Protože když neporušujete zákony a někomu boxy vadí, protože se mu subjektivně nelíbí, tak to přece není důvod k tomu někoho regulovat.
Když jdu po ulici, vidím patnáct věcí, které se mi nelíbí. Třeba grafika nějaké výlohy, ošklivý nábytek na zahrádce hospody… Asi nejlepší příklad jsou samozřejmě kontejnery na směsný odpad a podobně. Zároveň ale chápu, že někde být musí. A boxy jsou vlastně součástí městské infrastruktury, stejně jako třeba kontejnery, odpadkové koše nebo lavičky.
Nebudu lhát, jsou to často plechové krabice, které moc dobře nevypadají. Ale i s tím se snaží provozovatelé něco dělat. Teď například ustupují od křiklavých polepů, třeba Zásilkovna mění červenou barvu na různé odstíny šedé. Nebo Alza ustupuje od velkého zeleného panáčka a je tam spíš decentní označení Alzabox. A přístup mění i jiní. U Alegra jsem viděl boxy, které byly obehnány zelení a měly dřevěnou stříšku. GLS se boxy snaží dělat decentně. Když PPL a DPD na nějaké místo přichází jako druzí nebo třetí, snaží se boxy ladit v odstínu boxu, který už tam je. A na tohle nepotřebujete externí subjekt aktivistů, k tomu si dojdete logicky. Jsme byznysmeni a každý byznysman chce spokojeného zákazníka. A občan a volič v obci je zároveň zákazníkem. Dělají se proto výzkumy spokojenosti, kterým se přizpůsobujeme, a ruka trhu je v tomto mocná.
Jinak i dnes samozřejmě platí, že box nesmí stát třeba nad inženýrskými sítěmi, třeba někde, kde by mohla prasknout voda. Nesmí překážet v dopravě u přechodů, křižovatek a tak dále. Pravidla už samozřejmě existují. Ale tady mluvíme o tom, že by někdo chtěl mluvit do toho, jak mají boxy vypadat, jak mají být vysoké a že na místě nesmí být třeba další provozovatel. Je otázka, zda by někdo měl mít právo určovat to jinak než diskuzí a vzájemnou dohodou či motivací.
Některá města už začala přijímat pravidla pro výdejní boxy. Praha nedávno stanovila, jak by měly vypadat, jakou barvu nebo velikost by měly mít. Podobně postupují i další města, přičemž si každé určuje pravidla jinak. Neměla by být stanovena celorepublikově, aby byla přenositelná do jednotlivých měst a obcí?
To, co udělala Praha, je specifické. Praha je stát ve státě, ale její opatření se týká pouze městských magistrátních pozemků – to je potřeba si uvědomit. Takových pozemků je absolutní minimum a téměř žádné boxy na nich nestojí. Máte magistrátní městské pozemky, pak pozemky jednotlivých městských částí a soukromé pozemky, na nichž stojí devadesát procent boxů. Je naprosto legitimní, co Praha udělala, protože stanovuje pravidla pro své pozemky a chce mít jasně dáno, jak na nich má co vypadat. Praha, respektive Institut pro plánování a rozvoj hlavního města, nás při přípravě manuálu přizval ke spolupráci.
Jiná města se tím mohou inspirovat, ale některými věcmi jen těžko – například doporučením umísťovat boxy ve vestibulech metra. To je mimochodem krásný příklad: do vestibulů metra jsme chtěli boxy dávat už před lety, ale brání tomu Dopravní podnik. A pak Praha vydá doporučení, že by to bylo vhodné místo pro boxy. Levá ruka neví, co dělá pravá, což je škoda. Pro některé typy boxů je to skvělé místo, pro jiné horší kvůli problémům se zásobováním. Vrátím-li se na začátek – co Praha dělá, je v pořádku, jen je potřeba si uvědomit, že se to týká jen minima boxů.
Neměla by podobná pravidla platit i u soukromých pozemků? Boxy přece zasahují do veřejného prostoru. Nemělo by být alespoň rámcově stanoveno, jaká pravidla by měly splňovat?
Je to výborná otázka. Město chce vědět, jak co kde vypadá – to chápu. Do vizuální stránky by podle mě ale nemělo nikomu nic být. Jde spíše o obslužnost – aby box nebyl v místě, kde by jeho zásobování mohlo něco omezovat. Box sám o sobě nic neomezuje, ale jeho zásobování nebo vyzvedávání už by mohlo. S tím nemám problém. Občas někdo zvolí lokalitu nešťastně a je potřeba o tom jednat.
Provozovatelé boxů si uvědomují kritiku vizuální stránky a chtějí s tím něco dělat. Vyřeší to, jsem o tom přesvědčený, protože jsem součástí pracovní skupiny, která vytváří pravidla, a jako APEK je chceme kontrolovat. Podobně jako máme certifikační pravidla pro e-shopy, něco podobného vzniká i zde.
Několik novinářů se mě na to ptalo podobně. Co má dělat paní Vomáčková, když pan Novák má místo plotu box a jí se nelíbí, jak vypadá? Když si pan Novák udělá plot splňující legislativu – nebude osmimetrový, protože nesmí být vyšší než dům – ale natře si ho narůžovo a pomaluje kočičkami a pejsky, má na to absolutní právo. A když si místo plotu dá výdejní box, má na to také absolutní právo. Je to jeho majetek a může si s ním dělat, co chce, pokud dodržuje platnou legislativu.
Že se to sousedce Vomáčkové nelíbí, je její věc. Nemůže mu říkat, jak má vypadat jeho plot nebo box. Může si stěžovat, pokud by tam byl rušivý provoz – zásobování v noci s hlukem a mlácením plechů – na rušení nočního klidu. Stejně jako by si mohla stěžovat, kdyby pan Novák do plotu mlátil po nocích, protože je to jeho koníček. Ale nemůže si stěžovat na vizuál. Boxy nejsou nejkrásnější věcí na světě, jsou to plechové boudy, ale nikomu do toho nic není.
Zmínil jste, že provozovatelé boxů reagují na kritiku. Jsou tam nějaké trendy, jak se to mění?
Změny jsou hlavně v omezování křiklavosti. Trendy spočívají ve větším přemýšlení nad okolím a vizuálním sladěním. Když je box umístěný například na sídlišti z boku paneláků, jeho vizuál by měl být v souladu s panelovým domem. Už jsem zažil, jak se na našich schůzkách provozovatelé hecovali, kdo udělal hezčí instalaci. Co je technicky možné, rádi udělají, protože chtějí být pyšní na svoji práci a nechtějí číst v novinách, že to, co postavili, je ošklivé. Jsou pyšní, že lidé jejich službu využívají a oceňují její dostupnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Příručky sice doporučují umísťovat boxy v obchodech, které zavírají třeba v deset večer, ale to popírá logiku a výhodu výdejních boxů.
Provozovatelé chtějí být pyšní na vzhled svých boxů, ale musí to mít vývoj. Boxy jsou objednané prefabrikáty – některé firmy je mohou polepovat jen třemi druhy fólií, někdo jich má patnáct, někdo je má vyrobené už ve finální barvě. Někdo má daný design celoevropsky, protože je členem mezinárodní skupiny. Něco jde a něco nejde.
Druhý trend, hodně poptávaný když jsme se bavili s pražskými politiky, je sdílení boxů. To bude možné, až bude dostatečná kapacita pro obsluhu zákazníků. I dnes se v Praze stává, že při objednání do boxu systém hlásí, že nejbližší box je plný. Je vidět, že boxů ještě není dostatek vzhledem k poptávce. Až bude infrastruktura naplněna, nebudou vznikat další boxy, protože by zely prázdnotou. Některé se budou rušit. Již dnes společnosti vyhodnocují neefektivitu konkrétních boxů. Paradoxně se stává, že jedna společnost z obce box odstraní a starosta volá druhé společnosti, jestli by jim ho tam nemohli umístit, s nabídkou finanční motivace.
Vezměte si ten paradox: vedeme diskusi o tom, že si města a obce stěžují. Je to problém hlavně větších měst s historickým centrem, kde je spousta obchodů a box je o kilometr dál. Ale existuje spousta menších obcí, kde boxy suplují výdejní místa i Českou poštu, která mizí. V obci ji neměli, v nejbližším městečku ji zrušili a lidé jsou odkázaní na boxy – ruce by vám trhali, kdybyste jim ho chtěli dát. Momentálně se ale box ekonomicky nevyplatí. Je trend vycházet vstříc i těmto menším obcím.
Když se bavíme o umístění boxů – dělali jsme obsáhlý výzkum, z něhož jasně vyplývá, že zákazník chce box do 500 metrů od svého bydliště, pracoviště nebo místa, kde se pohybuje, aby k němu mohl dojít pěšky. Když se to povede, hodně to omezí automobilovou dopravu – jak dodávky, které ho objíždějí, tak vaše cesty autem k nejbližšímu supermarketu pro zásilku.
U supermarketů se všichni shodují, že je to dobré místo. Je tam velký provoz lidí, je to ideální pro maminku s kočárkem, která si k nákupu přihodí pleny a věci objednané z e-shopu. Je to vhodné i pro člověka jdoucího z práce, do které nechce jezdit autem, ale potřebuje vyzvednout krabici blízko domů. Jinak by jel autem. Myslím, že to má pozitivní vliv na životní prostředí a městskou dopravu. Někdo může namítat, že když lidé jedou autem k boxům, je u nich větší provoz. Ale u supermarketů to nevadí.
Zmínil jste sdílení. Před rokem a půl se o něm psalo jako o trendu. Lze čekat, že se bude rozšiřovat?
Myslím, že ano, ale ne masivně, protože je to hodně obchodní záležitost. Až vznikne infrastruktura, nebudou vznikat další boxy, respektive jich bude vznikat minimum. Budou se spíš upravovat, redukovat, designově a technologicky měnit – například solární napájení. Je těžké mluvit o trendu, když samotný box je trend. Nemám rád, když mám odpovídat, co bude za pět let – to nikdo neví. Mohou to ovlivnit různé externality, je těžké to predikovat.
Dobře, tím uzavřeme téma výdejních boxů. Chci se zeptat na druhou oblast – marketplace. V srpnu vyšel průzkum společnosti Seyfor a agentury BE InSight, který uvádí, že se do tržišť zapojila většina tuzemských e-shopů, ale asi sedmdesát procent z nich není úplně spokojených. Je to úspěch tržišť, nebo remíza?
Když jste řekl, že se mě chcete ptát na marketplace, chtěl jsem se zeptat, zda máte tři hodiny – je to obsáhlé téma, hlavně kvůli právním a nezákonným věcem. Rád bych okomentoval všechno. Nezačínám odpovědí na otázku, protože jste začal ze strany obchodníků, ne spotřebitelů.
Je to trend v tom smyslu prodat, vyhledat a nakoupit zboží na jednom místě. Tržiště měla pěti až desetiprocentní podíl na trhu. Není velký rozdíl mezi tržištěm a obrovským e-shopem – jde o to, že je to na jednom místě jedné značky. To, do čeho se to dostalo dnes, hlavně díky čínským tržištím, trochu popírá princip tržiště.
Ale bavme se o tom z pohledu obchodníků. Obchodníci si stěžují, že je to na nic. A jsou věci, které vám veřejně nepřiznají – například tlačení na cenu, což je nekalosoutěžní jednání. Když jim někdo říká, kde musí mít cenu, aby mohli vstoupit na tržiště, a pak tam čínský obchodník – často prázdné schránky – nabízí totéž levněji, jste tam jen do počtu. Nabízejí to levněji, protože nemusí nebo nechtějí dodržovat spoustu legislativních bodů.
Za prvé – pojem „většina českých e-shopů" je zavádějící, protože z hlediska obratu je na tržištích absolutní minimum českých e-shopů. Za druhé – plně souzním s jejich nespokojeností a chápu ji. Není se čemu divit.
Ani z pohledu zákazníků to není úplné terno.
Z pohledu zákazníků je tu obrovský problém. Zatímco u boxů jsme jako asociace v absolutní shodě se zákazníkem, tady jsme s velkou skupinou zákazníků v neshodě. Když kritizujeme například čínská tržiště jako Temu – ale částečně to platí i na jiná evropská tržiště – všechny věci, které kritizujeme, způsobují, že je tam zboží levnější.
Zákazník říká: kritizujete je, protože někdo prodává levněji a bere vám živobytí. Zákazník si musí uvědomit, že to živobytí bere třeba svému bratranci, který u e-shopu pracuje. E-shopy nefungují ve vakuu řízené roboty. Jsou na ně navázané další služby – marketingové, IT, logistické.
Celý ekosystém zaměstnává kolem 120 tisíc lidí. Nemyslím si, že majorita zákazníků nakupujících na čínských e-shopech si uvědomuje, že tím oslabuje celý velký ekosystém. Vsadím se, že do druhého kontaktu zná někoho, kdo v tomhle ekosystému pracuje a může v dlouhodobějším horizontu přijít o zaměstnání, protože obchodníci zkrachují.
Druhá věc je nebezpečnost výrobků. Začínají se objevovat zprávy – testování trvá – že výrobky nesplňují právní rámce. Chybí návody, certifikáty, ale jsou i nebezpečné – obsahují karcinogenní látky nebo těžké kovy jako rtuť. Plastový výrobek do domácnosti může vypadat stejně, ať si ho koupíte na českém e-shopu nebo čínském tržišti. Na českém e-shopu musel projít testováním, má certifikát. Na čínském tržišti ne. Když vypadá stejně jako identický výrobek, nutně nemusí být identický. Jsou desítky tisíc, spíš stovky tisíc výrobků, které se nikdy nedělaly podle pravidel, nikdo je nekontroloval kvůli chemikáliím. Je to velký problém i u módy.
Třeba tržiště Shein – tam už Francouzi hodně zasahují, jsou flexibilnější nebo mají přizpůsobenou legislativu. U nás je obrovský problém, že nám trvalo asi rok vysvětlit celé státní správě, jaký je to problém.
Nemyslím si, že existuje jediný fundovaný člověk v politice nebo byznysu, který by si momentálně neuvědomoval, že je to obrovský problém. Problém je, že nikdo zatím nenašel řešení. Příklad, který říkám posledních pár měsíců: fleška 64 GB na tržištích stojí kolem 80 korun. Jenom autorský poplatek z ní je 90 korun. A pak si jako tuzemský obchodník přečtete v komentáři na Facebooku, že to prodáváte draze, protože si chcete namastit kapsu. Přitom jen za autorský poplatek zaplatíte 90 korun.
Likvidace elektrozařízení, poplatky za obaly, clo, DPH – to jsou jen přímé věci. O kolik miliard přichází státní kasa? K tomu zaměstnáváte lidi – zákaznický servis, lidi ve skladech. Nikde není menší marže než v e-commerce, zvlášť u zboží, které sem dodávají čínská tržiště. Ale je to evropský byznys, kontrolovaný, přispívající do státní kasy. Když tady toto nebude, zákazníkovi zvednou jinou daň a zaplatí to jinudy, jen si to nebude uvědomovat.
Tady jsme bohužel se zákazníky v neshodě. Oni vidí krátkodobě, já vidím, co se může stát za pět, deset let, možná už za tři roky. Čínská tržiště rostou šíleným tempem a stát musí jednat. Hodně věcí spadá pod Evropskou unii. Ta zveřejnila předběžné závěry řízení s Temu, kde našla řadu pochybení. Čekám na finální řízení a pokutu, která by je musela zasáhnout vzhledem k jejich obratu.
Je potřeba jednat víc. Nebojujeme proti jednomu nebo druhému tržišti, ale za to, aby všichni museli dodržovat pravidla. České a evropské e-shopy a marketplaces je dodržují. Zahraniční subjekty se jim vyhýbají – využívají celní výjimku do 150 eur, rozdělují zásilky, aby byly menší. Zboží do Evropy nedovážejí kontrolovanými kontejnery, ale po malých balíčcích. Představte si, kolik je to obalů a odpadu. Je to vědomé obcházení pravidel a legislativy.
Průzkum, který jsem zmiňoval, se týkal primárně evropských tržišť. Vy jste přešel na čínská, která APEK dlouhodobě kritizuje. V únoru jste vydali doporučení, co by měla Evropská unie dělat pro narovnání stavu na vnitřním trhu. Stalo se od té doby něco?
Doporučení jsme vydali a rozeslali celou řadu. Intenzivně komunikujeme se státní správou. Kdybych si to vyfiltroval v kalendáři, budou to vyšší desítky schůzek za poslední rok. Na přelomu května a června jsme k tomu měli seminář v Poslanecké sněmovně. Osobně jednám s náměstky ministrů, vedoucími odborů, komunikujeme s Evropskou unií i s nadnárodním sdružením asociací.
Odskočil jsem od evropských tržišť k čínským, ale týká se to i evropských. I tam jsou porušení – zboží bez příslušných obalů nebo certifikátů. I oni do svých tržišť pouštějí čínské obchodníky nebo subjekty. Obecně je problém s čínskými obchodníky na tržištích, je jedno, jestli je tržiště evropské nebo čínské.
Logicky je na čínských tržištích mnohem větší poměr čínských obchodníků. Často docházíme k tomu, že ani neexistují – mají vygenerovanou adresu na jednom místě, e-mailové adresy 123456@stejnýkonec. Tváří se to jako více subjektů. Je to podivné, ale chceme, aby museli dodržovat pravidla.
Zmínil jste desítky schůzek s politiky a úředníky. Proč se to z vašeho pohledu zatím nepodařilo změnit? Je problém na národní úrovni, nebo se to musí řešit celoevropsky?
Na LinkedIn jsem minulý nebo předminulý týden dával přehled, s kolika institucemi jsem jednal. Myslím, že číslo je kolem třiceti. U spousty z nich jde ještě o několik oddělení nebo osob. Kdo má zájem, může se na LinkedIn podívat na grafiku, kterou mi k tomu udělali kolegové.
Na první dobrou bych odpověděl, že jsme tady zatím nenašli nikoho, kdo na to měl odvahu. Jinak to neumím říct. Druhá věc – žijeme v právním státě, musí se postupovat podle legislativy. V Americe jejich ekosystém umožňuje, že prezidentským nařízením zrušili celní výjimku de minimis, což je jeden z hlavních problémů, které čínské e-shopy zneužívají. V Čechách, respektive v Evropě, je to v plánu – rozhodnuté, ale bude to součástí velké celní reformy účinné až v roce 2027 nebo 2028. Už dnes víme, že to rušíme, a dáváme tomu ještě dva tři roky – přicházíme o peníze, o byznys, dostávají se sem nebezpečné zásilky. Flexibilita Evropské unie je v tomto ohledu bohužel špatná.
Máme tady svrchované státy sdružující se pod pravidly, má to procesy. Myslím, že zrušením této výjimky bychom se měli inspirovat – je to jedna z mála věcí, kterou bych se chtěl inspirovat u prezidenta Trumpa. Dalo by se to udělat nařízením. Tomu ale brání celní správy – říkají, že v tom množství zásilek je nemají šanci kontrolovat.
Myslíme si, že by se počet zásilek dramaticky snížil, což vidíme ve Spojených státech. Museli by si tady udělat překladiště, dovážet to v kontejnerech. Kontrolovat kontejner je jednodušší než jednotlivé zásilky. To je naše predikce. Celní správy drtivé většiny zemí se toho bojí, proto to chtějí změnit až v rámci celého systému. V rámci celní reformy budou i nové sdílené informační systémy.
Evropská unie ví, co je potřeba udělat, jen to trvá. Na národní bázi se toho nebojí třeba Francie – má pro to legislativu. Použili legislativu v rámci životního prostředí, kde jsou větší pokuty. Je možné udělat poplatky ze zásilek.
Problém je komplexní. Úředník, politik ví, že je to problém, ale momentálně ho řešit nebude. Omlouvám se – kvůli volbám. Z pohledu zákazníka je jednodušší si říct: někdo mi chce zakázat nakupovat levně. To je bohužel úzké vidění světa, které má devadesát procent obyvatel. Nevyčítám jim to, nedivím se, ale tak to je.
Podle mě do voleb do toho žádný politik nepůjde. Doufám, že po volbách někdo bude mít odvahu to řešit politicky. Když dáte politické zadání, myslím, že se úřednické a právní řešení najde.
Těžko budou úředníci kreativně hledat právní řešení k něčemu politicky nepopulárnímu. To je bohužel současný stav – čistě můj názor. Pak jsou tu objektivní věci ohledně legislativy – tržiště jsou platformy, Temu je dokonce velmi velká platforma, spadají pod DSA, to spadá přímo pod Evropskou komisi. Proto má Evropská komise s Temu řízení, ale je to od podzimu loňského roku. Dnes máme srpen dalšího roku, nic se nestalo a mezitím tu přistály miliony zásilek. V Čechách miliony, v celé Evropě miliardy – a to je nebezpečné.
Je tu ještě problém České obchodní inspekce. Myslím, že struktura a fungování České obchodní inspekce je absolutně zastaralé a je potřeba to změnit. Když se podíváte, na co se zaměřují – na formální pochybení českých e-shopů, že vám v obchodních podmínkách chybí věta nebo je špatně naformulovaná. A díváme se, jak obchodníci ze třetích zemí zaplavují náš trh nelegálními postupy, prodávají nebezpečné výrobky. DPH, clo – všechno uniká. Český e-shop prochází kontrolou, jestli má dobře formulovanou větu v obchodních podmínkách, které čínské obchody vůbec nemají. To se musí změnit a musí to vzniknout politickým zadáním. Možná bohužel, možná naštěstí je demokracie takto nastavená.
Přepis podcastu je dostupný pouze našim podporovatelům
Můžete se jím stát i vy. Získáte tak nejen přístup k přepisům všech našich podcastů, ale také Lupu bez bannerů, newsletter o zákulisí českého internetu a další výhody.
ČLÁNKY DO MAILU